Středa 31.10.2001
Svátek má Štěpánka

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ: Proč jsem občanem?

ÚVAHA: Hloupost střídá stupiditu

MROŽOVINY: Civilizace na rozcestí

FOTOMOMENTKA: Minireportáž z Dobrého jitra

SPOLEČNOST: 28. říjen, státní svátek nacistů a bolševiků?

RODINA A PŘÁTELÉ: Fenomén tržiště

PSÍ PŘÍHODY: Příběh jednoho daru

BIO: Proč je v moři tolik virů?

PENÍZE: Nejčastěji se na splátky kupují televizory

VĚDA: Tajemství modré růže

TÉMA: Některým poslancům doporučuji psychoterapii.

MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

ZDRAVÍ: Chřipka - průvodce lidstva od nepaměti

MEDIA: Jednou, dvakrát o teroristovi Attovi

ŠAMANOVO DOUPĚ: Buďte humanisté, válčete!
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny

31.10. MROŽOVINY: Civilizace na rozcestí
František Novotný
Technologická past současného světa.
Patřil jsem také k těm naivním bloudům, kteří předpokládali, že západní technologie automaticky s sebou nesou i západní, rozuměj demokratické nazírání světa. Stačí všude zavést internet a každému umožnit přístup - a celý svět bude rázem demokratický, domnívá se stále mnoho lidí. Houby s octem!
Každá technologie je nářadí jako kterékoliv jiné - záleží jen na ruce, která ji drží, dovolil jsem si parafrázovat citát z mé oblíbené knihy "Jezdec z neznáma" amerického autora Jacka Shaffera. Televizí můžete šířit jak pravdu, tak lež a žádný elektron se nevzbouří. Jsou to především informační technologie, které, bez ohledu na "místo zrodu", jsou přímo předurčeny k tomu, aby přejímaly "obsah" provozovatele. Problém je v tom, že lidské společnosti se nevyvíjely rovnoměrně (kupříkladu náboženskou reformací, jejíž progresivní vliv můžeme docenit právě v těchto dnech, prošel jenom Západ), mají různé kulturní zvyklosti a rozdílné žebříčky civilizačních hodnot a priorit, avšak informační technologie je tlačí do jednoho houfu a globální dopravní technika umožňuje vzniklá napětí okamžitě "uvolňovat" takovými akcemi, jakou byl i teroristický útok na USA..
I když připustíme, že v minulých stoletích byly antagonismy mezi světovými náboženstvími a příslušnými civilizačními okruhy násilnější, dělily je "větší" vzdálenosti, které znemožňovaly vyřizovat si účty "na počkání". Dnes jsme ale bez výjimky všichni, křesťané, muslimové, hinduisté, komunisté, anarchisté, neonacisté, antiglobalisté, ekologisté a bezvěrečtí pragmatikové, v jednom globálním hrnci, pod nímž se čím dál tím silněji topí informačními technologiemi.

Rub a líc současného konfliktu.
Na zákeřný úder, který způsobil smrt 6 tisíc nevinných obětí, neexistovala jiná odpověď než protiúder. To diktuje již prazákladní pud sebezáchovy, který je vlastní jak jedincům, tak civilizacím a - což je odpověď na rozšířený a mylný názor - přitom je nutno studovat úmysly nepřítele, aby mohl být poražen, nikoli však jeho motivy, aby mohl být omlouván! - na ty je nejdříve čas až po jeho porážce.
Dalším hojně frekventovaným a přinejmenším sporným názorem v české veřejnosti je přesvědčení, že vojenskou odvetou si USA (a my s nimi) naběhly na "hák", že bin Ládin odvetu vyprovokoval, aby USA vtáhl do civilizační války s islámem. Podle principu poloprázdné/poloplné sklenice se dá ale tvrdit i obráceně, že si naběhl bin Ládin, když barbarským útokem probudil spícího obra, že rozvázal USA ruce, až do 11. září 2001 spoutané veřejným míněním, jež do té doby odmítalo přistoupit na nutné ztráty na životech.
Lícem konfliktu je následný postup Bushovy administrativy, která je si vědoma pasti nastražené bin Ládinem, a ostře odlišuje mezi islamistickými teroristy a islámem jako takovým. Získala tím strategickou výhodu - je nyní na arabských zemích, aby přiznaly barvu - musejí se před očima světové veřejnosti rozhodnout, zda si očistí ruce, nebo zda se připojí k teroristům.
USA tak dávají zřetelný signál, že si nepřejí globální konflikt, že dokáží diferencovat, a že odpověď na otázku, zda 11. září 2001 skutečně začal střet civilizací, je v rukou islámských zemí. Západ si jej jasně nepřeje a podle pořekadla, že v oběšencově domě se nemluví o provazu, se západní politici předhánějí v popírání, že by o něco takového mohlo jít.
Bezesporu i arabští politikové jsou si vědomi osudovosti situace, do níž je vystavil čin bin Ládinových teroristů, a vědí, že v případě "střetu civilizací" by přišli o všechno - jejich mocenské posty by zaujali islámští ortodoxní duchovní vůdcové. Doufejme, a situace v Pákistánu tomu nasvědčuje, že i islámské vojenské špičky jsou si vědomy toho, že jejich vlastní mocenské postavení je odvozeno od západních vojenských technologií a režim typu Taliban by je nepotřeboval a jako nespolehlivé odstranil.
Jenže, a tím se dostáváme k rubu konfliktu, nebudou islámští politikové a jejich generálové smeteni lidovými povstáními, vedenými náboženskými fanatiky? Nejsou hlavním cílem bin Ládinovy "hry" právě náboženské převraty v arabském světě, když právě "revoluce" ve jménu Proroka jsou nutným prvním krokem ke vzniku jeho snu o islámském světovém kalifátu?
Na toto odpovědět neumím, stejně jako na další otázky, týkající se budoucí strategie západní civilizace. Dejme tomu, že se podaří dnešní situaci ustát, ale co dál? Jak si počínat ve světě, jehož univerzalistická idea se nesporně zhroutila?

Otázky bez odpovědí.
Hnacím motorem západní civilizace, které se také říká euroatlantická, byla odjakživa expanze, která našla ideální ideové krytí v mesianismu, zděděném z judaisticko-křesťanského základu. Zpočátku to byla přímo expanze fyzická, jež se ve 20. století přerodila v expanzi technologickou a od na ní odvislou expanzi duchovní. Tato nová expanze "vyššího řádu" byla krystalicky jasně deklarována Atlantickou chartou už v roce 1941. Svými tezemi o rovném přístupu k světovému obchodu, surovinám, o svobodě moří a použití síly vůči narušitelům kodifikovala vlastně celosvětový kapitalismus (svět, v němž budou výhradně platit tržně ekonomické vztahy a žádné silově ideologické, natož náboženské) a položila ideové základy globalizace, v níž dnes žijeme (se čtyřicetiletým zdržením studené války). Samozřejmě že světově organizovaný kapitál, aby mohl globálně proudit, vyžaduje i "světově" organizovaného partnera - občana, technologicky vzdělaného člověka vybaveného unifikovanými občanskými a lidskými právy, což je právě to, co tak nejvíce vadí antiglobalistům všech odstínů a z velkých světových náboženství nejvíce islámu (tuplem proto, že i islámská civilizace je expanzního typu).
(Poznámka: Přijde to poněkud komické, když si člověk uvědomí, že lidé, kteří tak horlivě bojují za občanská a lidská práva všude po světě a ve většině případů jsou levicově zaměřeni, v skutečnosti pilně pracují v "žoldu" opovrhovaného kapitalismu)
Pokud se někomu předešlá poznámka zdá cynická, nemyslel jsem to tak - pokouším se pouze ukázat skutečnosti, jaké opravdu jsou, a soudím, že na civilizační vývoj lze stěží aplikovat morální normy, neboť jsou vždy až produktem ex post té které civilizace, její doprovodnou konvencí. Ano, dívejme se na západní civilizaci nejen bez růžových, ale bez jakýchkoli brýlí, a uvědomme si, že v civilizační evoluci ZATÍM obstála nejlépe. Dokázala se pružně přizpůsobovat měnícímu se světu, fyzickou expanzi nahradila expanzí "vyššího typu" a po pádu komunismu se zdálo, že její snaze vytvořit univerzální civilizaci - světové impérium založené na volném toku financí, technologií, informací a lidí nebudou kladeny žádné překážky. Jak ale dokázalo 11. září 2001, tento koncept narazil, a to nikoli z důvodů zbídačování obyvatel třetího světa, jak vnucují veřejnosti levicoví intelektuálové, ale kvůli civilizačním rozdílům. Ačkoli už Atlantická charta de facto říká, že každý, kdo přistoupí na západní pojetí lidských práv a svobod, může počítat i s jeho ekonomickou pomocí, lidé z jiných civilizačních okruhů odmítají na tuto nabídku ve jménu víry a jiných kulturních obyčejů přistoupit a jejich duchovní vůdcové používají technologie Západu k upevnění místního civilizačního sebevědomí a pojetí svobod, neboť tím je dána zase jejich moc nad masami věřících.
To pro západní civilizaci na samém prahu třetího milénia znamená zatím v jejích dějinách dosud nevídané rozcestí. Má se, v případě té nejméně žádoucí možnosti, vrátit k původní fyzické expanzi a v globální válce, v onom obávaném střetu civilizací, si znovu vybojovat dominantní postavení a kolonizovat svět? Je to, i přes drtivou technologickou převahu, vzhledem k nižším lidským zdrojům, vůbec možné? Nebo se má euroatlantická civilizace proměnit v obleženou pevnost, obehnat se valy vlastních kodexů a občanskými statuty, platnými jenom pro vybrané, nechat "pracovat" na "nepřátelském" území agenty a spoléhat na to, že přece jen euroatlantická projekce člověka, která dává jedinci nejvíce tvůrčí svobody, časem zvítězí? Není ale, z druhé stránky, tento ústup přiznáním porážky, protože přenechává strategickou iniciativu protivníkovi a hrozí riziko, že pevnost Západu padne dříve, než zvítězí západní pojetí člověka? Přiznejme si, že příznaky "opevňování" jsou více než patrné. Patří k nim jak snahy NATO omezit členství jenom na příslušníky téže civilizace (zatím je odmítán i přístup Rusku, byť patří k civilizaci "dceřinné"), tak výstavba orgánů Evropské unie, kde roste akcent na omezení přistěhovalectví ze zemí jiných civilizačních okruhů.
Nicméně tou opravdu kardinální otázkou stále zůstává, zda je vůbec možné, aby se západní civilizace vzdala svého expanzního charakteru, aniž by to znamenalo její zánik. Existuje vůbec něco, čím by Západ svoji mesianistickou civilizační ideu nahradil, v čem by získal nový duchovní cíl?

Psáno v Praze 29. 10. 2001


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: