Středa 31.10.2001
Svátek má Štěpánka

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ: Proč jsem občanem?

ÚVAHA: Hloupost střídá stupiditu

MROŽOVINY: Civilizace na rozcestí

FOTOMOMENTKA: Minireportáž z Dobrého jitra

SPOLEČNOST: 28. říjen, státní svátek nacistů a bolševiků?

RODINA A PŘÁTELÉ: Fenomén tržiště

PSÍ PŘÍHODY: Příběh jednoho daru

BIO: Proč je v moři tolik virů?

PENÍZE: Nejčastěji se na splátky kupují televizory

VĚDA: Tajemství modré růže

TÉMA: Některým poslancům doporučuji psychoterapii.

MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

ZDRAVÍ: Chřipka - průvodce lidstva od nepaměti

MEDIA: Jednou, dvakrát o teroristovi Attovi

ŠAMANOVO DOUPĚ: Buďte humanisté, válčete!
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník

31.10. FOTOMOMENTKA: Minireportáž z Dobrého jitra
(JITA)

Kdo jest raním slavíčkem nebo prostě musí vstávat brzo ráno do práce, zřejmě občas poslouchá Dobré jitro vysílané na Českém rozhlasu 2 a z reproduktorů slyší moderátorku těchto jiter Světlanu Lohonkovou... v malé fotoreportážíčce ji teď může i vidět.

Světlana ať už chce nebo ne musí být raním slavíčkem, ob den má službu a tedy vstává ve čtyři ráno a v pět už sedí ve studiu a zpovídá své hosty, vyhlašuje soutěže... Abych se s ní mohla setkat, (jelikož jsem noční netová sova) tak jsem prostě nemohla jít spát.

S maximálními kruhy pod očima jsem včas dorazila do budovy rozhlasu.

Z polospánku při čekání na tu svoji minutku v éteru, mě vytrhl nešťastný starý pán zoufale bloudící po chodbách a za výkřiků "Kudy jsem to přišel, kudy jsem to přišel?!" hledající východ.
Suverénně jsem mu ukázala kudy ven a musela jsem se usmívat... ach ti staří pánové, popletové.

Konečně přišel můj čas, rychle jsem odpověděla na otázky, nacvakala fotky .... rozloučila se... přivolali mi výtah, dle instrukcí jsem zmáčkla -3 ... výtah se rozjel, skoro hned zastavil a já zamířila k východu... Co to? Tlačím na dveře, mačkám kliku nic! Dveře se neotevírají... vždyť jsem jimi šla dovnitř nebo ne? Ztrácím klid a počínám pobíhat v podivných chodbách... Jo, jo, že jsem se tomu staříkovi smála, teď to mám, nadávám si... nikde nikdo... pobíhám dál... ááá konečně, támhle stojí nějaká paní...

"Vy nevíte kudy ven, že?" Ptá se mě s velkým úsměvem aniž bych řekla jediné slovo.
"Nevím." Směji se (připadám si hloupě, ale jsem ráda, že zřejmě budu vyvedena. :-).
"Tak já vás vyvedu," paní to skutečně řekla... jdeme přesně opačně po směru mého bloudění a najednou... jsou tu ony dveře, paní lehce zmáčkne kliku (jak jinak, že?)... děkuji ji... paní se usmívá, raději nepřemýšlím, co si asi myslí, ještě pár chodeb a vycházím do ranních pražských ulic.

Raní Praha, chci se pořádně nadechnout, nebyl to na Vinohradské dobrý nápad, dusím se smogem... honem domů a spát.



Další články tohoto autora:
(JITA)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: