Pondělí 26.11.2001
Svátek má Artur

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Přistěhovalci před branami

PRAVDA O SCHUSTEROVI : Jak se na cizí účet stát otcem vlasti

TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo

POLITIKA: Proč byli opomenuti studenti z roku 1948?

MEJLEM: Ohlasy a komentáře

RODINA A PŘÁTELÉ: Dvakrát do kina ve dvou dnech

PSÍ PŘÍHODY: Za tohle můžou kočky

MÉDIA: Recenze knihy o české politice - Tíha olova

ZDRAVÍ: Sexuální život slavných – Oscar Wilde

POLITIKA: O sociální politice, o vymahatelnosti práva

PENÍZE: Jak přijít o doménu

ZDRAVOTNICTVÍ: Naléhavý výzkumný úkol

ZE ŽIVOTA: Lípa.

MEJLEM: Čtenáři píší své názory

MEDICÍNA: Vzdělané ženy a PET
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie

26.11. ZE ŽIVOTA: Lípa.
George Švehla

Jak již mnozí čtenáři vědí, tak v Modrých horách, asi 85 km na západ od Sydney, žijeme už skoro 30 let. Domek jsme tehdy stavěli v buši a divočině. Za tu dobu však civilizace pokročila až k nám a tak ulice jsou nyní vyasfaltované, kanalizace je zavedena a voda, elektřina a telefony fungují jako jinde ve městě. Za tyto "výhody" civilizace jsme zaplatili daň. Místo v klínu přírody žijeme nyní v předměstí se všemi jeho "neřestmi". Vyšší hustota zabydlení krajiny a s ní spojená kriminalita, hluk a úbytek divoké fauny patří jen k několika.

Pozemek kolem domku byl panenský buš, který jsme se snažili trochu zkultivovat. Protože žijeme na kopci, kde je půda vhodná jen pro pouštní rostliny, tak jsme před domkem zasadili maličkou agáve. Svědčilo jí a rostla jako z vody, i když vodu neměla, jen 15 cm špatné, písečné hlíny a pod ní skálu. Za 10 let se proměnila v agáve velikána o 2m v průměru. Evidentní nebezpečí chumlu dětí co vyrůstaly u nás a v okolí. Milou agáve jsme tedy vykopali a na její místo jsme zasadili malinkou lípu. Doufali jsme, že si u nás zvykne, jak jsme si zvykli i my. Přece tu je trochu chladněji než dole v rovinách západní Sydney. Milé lípě se zde ale moc nelíbilo. Nerostla a šklebila se i přesto, že jsme se o ni starali jako vlaštovka o mladé. Avšak jednou na jaře, asi za 5 let po zasazení, jí vypučel první květ. Od té doby asi lípa zdomácněla a rozhodla se růst. Každý rok jí přibylo větví a kvetla bohatěji a bohatěji. Takže místní včelaři se asi diví odkud mají tak zajímavě ochucený med. Ovšem i my tohoto daru využíváme a každý rok natrháme a usušíme dávku lipového květu na období náchladů a chřipek, kdy lipový čaj s medem a citrónem přijde vhod.

Nyní je už lípa krásný, košatý strom. Sice na nízkém kmeni, ale přesto se jeden dostane do koruny jen žebříkem. A máme opět jaro a milá lípa právě nyní kvete jako o závod. V koruně to bzučí jako v úlu a vůně květů omamuje kolemjdoucí. A to není vůbec nic proti tomu když jste v koruně a perete se se včelami o květy. Lipová vůně omamuje smysly a jeden ztrácí pojem o čase. Větve stíní před palčivým sluníčkem a květů v kbelíku přibývá. A tak mě včera příjemně uteklo celé dopoledne, než jsem otrhal to co kvetlo a kam jsem ze žebře dosáhl. Počkám další 2 dny a pak nanovo. Květu bude letos jak pro nás a naše kluky s partnerkami, tak i pro kamarády a kamarádky. Ty ale raději zvu, aby si přišli natrhat sami. Ne proto, že by se mě snad nechtělo trhat, ale proto, že takový vlastnoručně natrhaný lipový květ má lepší léčivé účinky než ten z druhé ruky :-)) Takže přijďte si natrhat, lípa pokvete ještě aspoň týden.


Další články tohoto autora:
George Švehla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: