V dramatu této lásky bych hrál roli tak hanebnou, že by na ztvárnění nestačilo ani bídnictví Jana Přeučila. Neznám v nabídce českých herců někoho dosti hodného zavržení! VV tradičních příbězích o lásce a touze se přece nestává, aby byl milenec vlečen na vodítku připevněném k řetězu kolem krku.

Bartovo toužení se projevuje ještě jinak.
V téhle době, bídné pokud jde o počasí, Bart nejraději leží na koberci u radiátoru. Tak tomu bylo ještě nedávno a samozřejmě ne jinak tomu bylo loni, předloni, před-předloni... Není to přece už žádný jinoch, je mu šest let.

Teď ho nemůžeme dostat domů!
Začne to už ráno, po návratu z procházky. Nechá se odepnout, nechá si sundat košík - a pak stojí a přísně na mě hledí.

"Barte, nedělej na mě záhadnou bytost," nabádám ho. "Pojď domů. Tady už žádnou legraci čekat nemůžeš!"
Bart se nehne. Stojí. Má k tomu účelu zvolené místo - nad schůdky, tam vypadá o třicet čísel vyšší. Hledí a přísně vraští čelo.

Teprve po dlouhém přemlouvání jde na snídani. Pak letí zase ven a vydrží očumovat u vrátek až do večera. Až se ohřeje, půjde znovu.
Možná i ve tři ráno.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: