Úterý 11.12.2001
Svátek má Dana

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

POLITIKA: Bruselský projev

POLITIKA: Klaus -Euroskeptik a demagog

ŠAMAN volá: POZOR! - Odškodnění po 60 letech, tentokrát i pro naše bývalé spoluobčany, žijící mimo území ČR

TÉMA: Ekologická rakovina plic.

LITERATURA: při kolika stupních vzplane papír?

RODINA A PŘÁTELÉ: Invaze revizorů v metru a numerický fenomén

PSÍ PŘÍHODY: Bart a já, jsme to ale dvojka!

POČÍTAČE: Tři pohádky

ARCHITEKTURA: Předvánoční zastavení

ŠKOLA: Hudbou do tajů angličtiny

KOLAPS V BÍLÉM : Recepty se vystavují už i na mrtvoly

ZE SVĚTA: Legální prostituce?

INFORMACE: Benefiční koncert na podporu asociace afghánských žen RAWA

ZDRAVÍ: Je týrané dítě v České republice výjimkou?

HISTORIE: Divné černé bombarďáky
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství

11.12. ŠKOLA: Hudbou do tajů angličtiny
Jiří Wagner

Bylo to dávno, pradávno... Když mi bylo nějakých čtrnáct, patnáct let, začal jsem si nahrávat z rádia písničky Beatles. Tehdy existoval rozhlasový pořad (jmenoval se tuším Větrník), který se vysílal jednou týdně a věnoval se soudobé populární hudbě. V rámci každého vysílání autoři také přehráli tři nebo čtyři písničky tehdy již několik let zaniklé skupiny Beatles. Dal jsem dohromady nějakých třicet nahrávek a svěřil se svému strýci Jardovi, že tento způsob shánění jejich písniček zdá se mi býti poněkud nešťastným.

Jarda - přestože je u něj až dodnes jasnou jedničkou skupina Rolling Stones - si ode mě vzal dva prázdné magnetofonové pásky (to bylo pochopitelně v dřevních dobách kotoučových magnetofonů a vinylových elpíček) a zanedlouho mi je přinesl plné - až na několik vzácných výjimek na nich byly nahrány všechny písně Beatles! Od té doby jsem neposlouchal nic jiného, takže ještě dnes, když slyším v rádiu nějakou jejich písničku, vybavím si i song, který na mém pásku následoval jako další. Samozřejmě netrvalo dlouho a začalo mě taky zajímat, o čem vlastně Beatles zpívají. Nastala druhá fáze shánění - pídění po časopisech a opisování jen zřídkakdy zveřejňovaných textů (pak se mi podařilo sehnat knížku Beatles v písních a obrazech od Allana Aldridge, která v době uvolnění komunistické cenzury mohla v roce 1969 vyjít, to byl hotový poklad). Tak jsem se - stejně jako spousta mých vrstevníků - začal dík Beatles učit anglicky, protože jsem si jejich texty zamiloval. Měl jsem tehdy velký sen - shromáždit texty absolutně všech písní, které Beatles až do svého rozpadu nahráli. Muselo ale utéct ještě moc vody, než se změnil režim a než vznikl a do našich krajin přišel internet, s jehož pomocí se mi teprve podařilo dětský sen naplnit. Dnes aspoň můžu s jistou dávkou vychloubačnosti prohlásit, že jediná kompletní sbírka textů Beatles, zveřejněná na internetu, je ta moje.

Stejně jako já jsem před léty objevil Beatles, podobně moje dcera Kateřina objevila někdy před rokem, když jí bylo kolem šestnácti, skupinu Doors - taky dávno neexistující. Učarovala jí jejich muzika a učaroval jí (hlavně kvůli celovečernímu filmu) jejich zpěvák a textař Jim Morrison. A stejně jako Beatles učili anglicky mě, Katy se učí anglicky od Morrisona. Přestože angličtinu (narozdíl od nás za totality) má ve škole povinně, teprve Doors jí ukázali, že ten jazyk není jen biflování slovíček a opakování často až stupidních vět z učebnic, že anglická poezie může být velmi krásná. Už se chystám pomalu jí půjčit Shakespearovy Sonety.

Nedávno bylo Kateřiny a protože mi měsíc předtím moje dcera hodně pomohla při úklidu po malování, řekl jsem si, že bych jí mohl udělat radost. Větší radost už asi mít nemohla - dostala velký plakát Jima Morrisona, a to fotografii, která se jí líbí snad nejvíc. Morrison s rozepjatýma rukama vypadá jako Ježíš, ale zatímco náboženství Kateřině nic neříká, Doors jí toho Morrisonovými verši dokázali říct mnoho. Doufám, že její děti budou mít taky možnost učit se cizímu jazyku tímhle způsobem - na povinném učení jazyků nic špatného není, ale my jsme se museli učit jazyk okupantů a generace našich rodičů jakbysmet. Každá generace ovšem šprtala jinou řeč...


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: