Sobota 5.1.2002
Svátek má Dalimil

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ZABAVENÁ LOĎ: Úspěšná akce izraelského komanda

CESTY: Trak, já a Amerika (14)

EURO: Máme se snad po...?

ŠAMANOVO DOUPĚ: Lež, zvaná komunismus

ODPOVĚDNA: Vševědovy vyčtené vědomosti

LÁSKA: Gentlemanovy neučesané myšlenky

BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK

SPOLEČNOST: Stephen Leacock, kanadský Montreal a rok 1943

TÉMA: Organické potraviny a oblbování spotřebitele.

FEJETON: Miliónový gól

TÉMA: Kozel zahradníkem aneb demokracie v zeleném

RODINA A PŘÁTELÉ: Stupeň kalamity nula

PSÍ PŘÍHODY: V těžkém podezření

ZAMYŠLENÍ: Lid má právo na zdraví

PŘÍRODA: Vzácní zimní hosté v Horní Moštěnici
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě

5.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Lež, zvaná komunismus
Jan Kovanic

Komunisté opět pějí chválu na minulou dobu, že nebylo vše tak špatné, že stačilo odstranit jen pár chyb. Oblbují mladé, kteří tu dobu nezažili, oblbují ty starší, kteří snad už zapomněli anebo vůbec nevěděli, protože nechtěli vědět. Komunistický poslanec Ransdorf dokonce v pořadu ČT "Na hraně", který byl vysílán 12.11.1997 tvrdil, že "v osmdesátých letech se mohl bát už jen nenapravitelný zbabělec".

V osmdesátých letech bylo zavřeno dost lidí za své názory (i Václav Havel, ten se vlastně stal prezidentem ještě v podmínce!). Dost lidí bylo vyhozeno z práce. Čím víc bolševický režim vyhníval, tím víc kolem sebe kopal. Od roku 1988 bylo na různých protestních shromážděních brutálně zbito dost lidí na to, abychom po 17. listopadu 1989 uvěřili, že komunisti zabili studenta. Tato falešná zpráva snad měla vyvolat strach, první a také poslední zbraň komunistické totality. (Také jsem se bál, asi nejvíc ve svém životě, když se mi z různých míst potvrzovala falešná zpráva, že na zaplněný Václavák jedou tanky.) Další zbraní, ke které se komunisti uchylují, když nemohou sami poroučet, je lež.

Ransdorf říká, že komunismus podle Marxe je především samosprávná společnost. Když měli komunisti moc, hřímali hlavně o třídním boji a diktatuře proletariátu. Ale tenkrát to prej nebyl ten správnej komunismus, vždyť se to jmenovalo jinak! To byl reálný socialismus, no a k tomu správnému zřízení jsme se už už dopracovávali, stačilo takhle malinko...

Podle komunistů krváceli v boji proti německému fašismu především oni. Každá třetí oběť v protinacistickém odboji byla prý z jejich řad. 360.000 československých obětí války tedy značí, že zahynulo 120.000 komunistů? Komunističtí historici (a po nich všichni ostatní) udávali dříve číslo 25.000. Tolik jich snad předválečná KSČ ani neměla. Čest padlým bez ohledu na stranickou příslušnost. Ale mnozí z nich padli vlastně proto, že se vzepřeli stranické disciplině, neboť zpočátku KSČ proti Němcům nebojovala:

"Právo na sebeurčení utlačovaných částí německého národa až k jejich odtržení od českého imperialismu" prosazoval v československém parlamentu už v roce 1931 poslanec KSČ soudruh Václav Kopecký. Činil tak v souladu s doporučením Kominterny, pro kterou bylo demokratické Československo překážkou v plánovaném ovládnutí Evropy a světa sovětským Ruskem.

Při krátkém celonárodním vzepětí při mobilizacích v r. 1938 stáli komunisté v jednom šiku s národem. To skončilo po podepsání německo-sovětských dohod v srpnu 1939. Prvotního odboje se komunisté nezúčastňovali. Krváceli Sokolové, skauti, organizace čs. vojáků, studenti. Oběti odboje si komunisti po válce přisvojili natolik, že v r. 1990 se pomalu ani nevzpomínalo na Pražské a České povstání, které mělo národní charakter, nikoli komunistický. (Stejně jako Slovenské národní povstání.)

Komunisté mezi československými vojáky ve Velké Británii, kteří se tam dostali po pádu Francie, agitovali proti vytvoření čs. vojenských jednotek a sami se odmítli účastnit dalšího ozbrojeného boje proti spojenci Sovětského svazu, totiž Němcům. V době nejvyššího ohrožení, kdy proti německým fašistům stála Velká Británie osamocena! Z toho důvodu byli i internováni. Teprve po napadení Sovětského svazu v létě 1941 se situace změnila.

Oceňuji osobní hrdinství všech prostých bojovníků proti fašismu. Ale komunističtí vůdci připravovali už za války ve spolupráci s Moskvou poválečné ovládnutí svých zemí a jejich sovětizaci, což se jim podařilo všude, kam vkročila noha sovětského vojáka (kromě Rakouska).

Podobné a mnohem rozsáhlejší rozbory by se mohly týkat komunistických lží o našem vynikajícím zemědělství, hospodářství, zdravotnictví, školství, kultuře, sportu a šťastném životu naší společnosti v socialismu vůbec. Musím se trochu podrobněji zmínit alespoň o jednom zločinu: Od dvacátých let pracovala KSČ v zájmu cizí mocnosti. Pro velmocenské zájmy Ruska byla schopna hnát naše národy na krvavá jatka. I na začátku "demokratických" osmdesátých let počítali Rusové s tím, že západní území ČSSR bude zničeno při útoku na demokratický svět. (Taky to tam podle toho vypadalo a mnohde ještě vypadá.) Československé vojsko mělo vykrvácet po dosažení Rýna. Teprve pak by nastoupily sovětské elitní oddíly. U Dukly si to sovětští generálové s podporou československých komunistů už jednou zkusili. Umístění raket středního doletu s jadernými hlavicemi na naše území bylo posledním krokem k imperialistické válce sovětských komunistů a jejich nohsledů v zemích "mírového tábora". A žádného referenda nebylo zapotřebí!

Po listopadu 1989 se stalo mnoho věcí, které jsem v té euforii neočekával, ani nevěděl, že bych mohl očekávat. Co jsem však považoval za jisté bylo, že nejpozději v létě 1990 vznikne morální obdoba Norimberského procesu, která veřejně pojmenuje zločiny komunismu a odhalí jeho lži. Nevím, proč se tak nestalo, stejně jako mi není jasné, proč 17. listopad, který znamenal pád starého režimu, nový režim neprohlásil za státní svátek. (Zatím bylo napraveno alespoň toto, kdy dojde na Norimberk? - 2002)

Sice mi vadí, že špičky komunistické nomenklatury unikly spravedlivému potrestání, ale je to lepší, než kdyby znovuzrození "bojovníci za demokracii" štípali lesy na třísky a roztáčeli nové dějinné mlýny. To mne až tak neštve. Co mě štve je, že komunisté dnes ke svým starým lžím přidávají nové: Jak dobře by nyní řídili školství(!), privatizovali(!!), rozvíjeli demokracii(!!!)... Proto si myslím, že k vytvoření jakéhosi tribunálu nad zločinným komunistickým systémem by mělo dojít alespoň dříve, než uplyne toto tisíciletí. A protože měl komunismus internacionální charakter, měl by i tento tribunál být mezinárodní.

Komunisté dnes křičí, že je uráží srovnávání s nacismem: Německý fašismus měl v programu rasovou nenávist, kdežto komunisti hlásali rovnost ras. Fašisté plánovali vyvražďování národů, komunisti hlásali jejich osvobození. Fašisté chtěli svých cílů dosáhnout válkou, připravovali se na ni a nakonec ji vyvolali, kdežto komunisti vždy hlásali mírovou koexistenci a boj za mír byl pro ně svatý. Ano, je zde rozdíl:

Co fašisté hlásali, to i konali. Komunisté však lidem lhali. A konali stejně, jako fašisté. O to je to odpornější.

Norimberský proces byl důležitý nejen proto, že odsoudil nacistické zločince. Byl důležitý hlavně proto, že přinesl důkazy o zločinnosti celého nacistického systému. Nacisti se také snažili zahladit důkazy o svých zvěrstvech. Potom, co proběhl Norimberský proces, nemůže už nikdo říci, že plynové komory byly jen výmysl. A kdo tuto osvětimskou lež vysloví, může být pohnán před soud.

Je třeba definovat zločiny komunismu, aby už nikdo nemohl vyslovit komunistickou lež o "demokratickém socialismu", který napravil své drobné omyly z dvacátých, třicátých, čtyřicátých, padesátých, šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let, a v devadesátých letech už nechybuje.

Lež zvaná "komunismus" musí být odhalena.

Psáno v Praze 16.11.1997
(Poprvé vyšlo v NP v listopadu 1997 pod jménem "Pravda musí zvítězit nad lží", tentokrát mírně kráceno.)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: