Úterý 8.1.2002
Svátek má Čestmír

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

VOJENSTVÍ: Letectvo pro asymetrickou válku

SADISMUS: Co se děje v centru Brna

FUNDAMENTALISMUS: patnáctiletý sebevrah

ŠAMANOVO DOUPĚ: Komunistická pravda o Finsku

RODINA A PŘÁTELÉ: Vzpomínání vánoční

PSÍ PŘÍHODY: Příhoda se ztracenými klíči

CO KDYŽ...: To jsem přeci já!

ARCHITEKTURA: Světoznámý Alvar Aalto přijel do Prahy

TEROR: Zlo pro zlo - co s tím?

KNIHA: Podivné praktiky pokoutních publicistů

DROGY: Spekulativní prevence

HUDEBNÍ RECENZE: Skinny skákají do výšky

MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

NÁZOR: Masový únos

DROBTY: Několik myšlenek
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě

8.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Komunistická pravda o Finsku
Jan Kovanic

V sobotu jsem tu poznamenal, že "komunističtí vůdci připravovali už za války ve spolupráci s Moskvou poválečné ovládnutí svých zemí a jejich sovětizaci, což se jim podařilo všude, kam vkročila noha sovětského vojáka (kromě Rakouska)". Ozval se jeden z mých kritiků s tím, že vysloveně lžu.

"I v základních učebnicích historie si lze přečíst, že sovětská vojska bojovala například na území Finska, Norska a Dánska a že v uvedených zemích nikdy nedošlo k sovětizaci. Je až s podivem, že svoji lež zveřejnil pod názvem "Pravda musí zvítězit nad lží" údajně již v NP v listopadu 1997 a že si dodnes neověřil údaje,"(1) píše můj kritik.

K tomu nejprve podotýkám: Sovětská vojska byla i na území Íránu - tam však neměla místní komunistické vůdce, kteří by spolupracovali s Moskvou - a také zde měli své zájmy Britové. Sovětská vojska bojovala i na území Jugoslávie - tady se jim však po válce postavil místní komunistický vůdce Tito. Mohl to udělat i proto, že po Jugoslávii převážnou měrou vykračovala noha "jugoslávského partyzána". Jugoslávii ani Írán jsem jen zmínil, nehodlám se jimi dále zabývat.

Sovětská vojska vstoupila i na území Japonska - zaútočila až dva dny po atomovém bombardování Hirošimy. Využila předkapitulační doby a zabrala jižní Sachalin a Kurilské ostrovy. Rusko je drží dodnes. Nemůžeme však říci, že v Japonsku došlo k sovětizaci. Na územích Japonska, obsazených Sovětským svazem, však samozřejmě ano.

Podstatné bylo, že jsem psal o místních komunistických vůdcích. V předválečném Finsku, kupodivu, nebyli nijak silní. "...finská buržoasie se plně podřídila antisovětskému kursu, prosazovanému imperialistickými mocnostmi. V letech 1919 a 1920 se Finsko účastnilo intervenční války proti sovětskému Rusku; v roce 1939 vyprovokovaly reakční finské kruhy, podněcované nacistickým Německem, válku proti SSSR, v níž bylo Finsko poraženo".(2) V říjnu 1939 navrhl totiž Sovětský svaz "jednání k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi".(3) "Sovětský svaz chtěl 1939 posunout finskou hranici a získat větší území k obraně Leningradu. Po neúspěšných jednáních o výměně území, první tzv. zimní válka mezi Finskem a Sovětským svazem proběhla na přelomu roku 1939 a 1940. Finové se tvrdě bránili, ale neubránili. Uzavřeli příměří a odstoupili Sovětskému svazu východní část Karélie."(1)

Srovnáme-li předválečnou a poválečnou mapu Finska vidíme, že se hranice posunula v oblasti Leningradu asi o 100 km na západ. Sověti tak zabrali území, na kterém Finové ve 30. letech se surovou útočností postavili Mannerheimovu obrannou linii, "skládající se ze tří pásem o celkové hloubce 90 km s 296 železobetonovými a 897 žulovými pevnostmi".(3) Finové arogantně nehodlali odstoupit své pohraniční pevnosti za strategicky nevýznamné oblasti někde v tundře, stejně jako podobný agresor Beneš nehodlal původně odstoupit československé pohraničí s obranným opevněním hodnému panu Hitlerovi za záruku trvalého a věčného míru. SSSR také "zaručoval" Finsku "nedotknutelnost". Ale jako Hitlerovu spojenci mu to nikdo neuvěřil.

28.9. 1939 uzavřeli sovětští komunisté s německými nacisty v Moskvě "Dohodu o hranicích mezi Německem a SSSR v Polsku". Tentýž den byla ukuta věčná sovětsko-estonská smlouva o vzájemné pomoci. 5. 10. následovala podobná smlouva s Lotyšskem, 10. 10. pak Litvou. Slyšel jsem, že zástupci jednoho pobaltského státu odmítli smlouvu v Moskvě podepsat. Na cestě zpět jejich letadlo havarovalo a nová vláda nabízenou smlouvu ochotně - opět v Moskvě - podepsala. Její letadlo už nespadlo. Ale toto je možná pouze jeden z historických vtipů...

Když se podíváte na mapu oblasti, uvidíte, že všeobecný mír a porozumění kazilo už jen Finsko. Finští reakcionáři se svým pohraničním opevněním přešli "29. listopadu 1939 k provokačním akcím, které měly charakter otevřeného vojenského přepadu. Jelikož finská vláda nedbala všech sovětských výstrah, přešla" (30. 11. 1939) "vojska Leningradského frontu v oblasti karelské šíje do útoku. Téhož dne vypověděla finská vláda Sovětskému svazu válku, ačkoli v sovětském prohlášení se výslovně ujišťovalo, že Sovětský svaz nehodlá Finsko zbavit nezávislosti a naopak že jeho snahou je uzavřít s Finskem smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci na široké základně."(3) Doufám, že komunistickou pravdu jste si vychutnali se všemi jejími jemnými finesami.

V rámci přátelství "sehrálo významnou úlohu zejména Baltické loďstvo, zvláště ponorky, které potopily 20 finských dopravních lodí".(3)

Přes pomoc USA, Velké Británie a Francie byla nakonec "mírová spolupráce" navázána... Podepsána byla 12. 3. 1940, jak jinak, než v Moskvě. Rusko dostalo co chtělo, včetně toho, že na severu odřízlo Finsko od přístupu k Barentsovu moři a získalo zabezpečení severní cesty do Murmanska. Finsko bylo bezbranné a muselo dělat, co se mu řekne. To skončilo v době útoku Německa na SSSR, ke kterému se, celkem pochopitelně, Finové také přidali. Ale tentokrát byli na špatné straně. I když si vzali jen to, o co v roce 1940 přišli. Nakonec - celé finské území vlastně Rusko "ztratilo" až v 1. světové válce, takže Finové mohou být nakonec ještě rádi, že je Rusové osvobodili v roce 1809 ze švédského područí.(2)

"Koncem roku 1944, když se válka pro Německo vyvíjela značně nepříznivě a finská vojska se dostala do těžkých potíží, požádalo Finsko Sovětský svaz o separátní příměří. I když to zní krutě, z hlediska vojenského se válka nevyhrává na počty mrtvých. Finsko bylo dvakrát poraženo, i když formálně požádalo o příměří".(1) Nicméně - finská vojska obrátila a 1. října 1944 "zahájila akce proti německým vojskům"(3). Snad mě opraví historik, ale myslím si, že do Helsink Rudá armáda nedorazila - v té době soustřeďovala své síly na hlavních směrech útoku. Stála na hranicích Východního Pruska, před Varšavou, Podkarpatskou Rusí, Maďarskem a Jugoslávií.

Přesto 22. října 1944 "vojska Karelského frontu dosáhla hranice mezi SSSR a Norskem". Tedy - na severním pobřeží, které před rokem 1940 patřilo Finsku. Od té doby nemá opět Finsko přístup k Barentsovu moři. 26. října 1944 "sovětská vojska v Norsku osvobodila Kirkenes"(3). Což je, když se podíváme na mapu, nějakých 15 km v "hloubi" norského území.

Podobně "rozhodujícně" zasáhla sovětská vojska v Dánsku, když o nich i tendenční pramen (3) absolutně mlčí. Opět pohledem na mapu odhadnu, že se nejspíš jednalo o ostrov Bornholm, vysunutý na 100 km východně od vlastního dánského území, který si nemohl žádný stratég při postupu po souši ponechat v týlu.

Jistě i leckde jinde noha sovětského vojáka stanula, ale to nic nemění na pravdě, že komunistické strany - včetně italské, francouzské, britské, kanadské a australské (a jedna z několika izraelských:)- byly v padesátých letech (a leckteré do roku 1991) jen prodlouženou tlapou sovětského imperialistického komunismu!!! A to bylo podstatou mé drobné připomínky. Nehodlám ani zpochybňovat rozhodující podíl Rudé armády na vítězství nad nacismem v Evropě. Jenom kdyby nám sem poté nezatáhli podobný režim...

A ještě připomínka k nezávislosti Finska. Viděli jsme to v roce 1968, kdy Finové nejprve sovětskou okupaci Československa odsoudili. Pak si vyjeli sovětský (tuším Gromyko) a finský (tuším tehdejší prezident) činitelé na ryby a poté Finové "vstup vojsk" pochopili. Stále totiž platila smlouva "o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci" z roku 1948, která opravňovala sovětská vojska vstoupit na území Finska, pokud by jim odtamtud mohlo hrozit nebezpečí. Finové tuto smlouvu v roce 1970 nadšeně prodloužili o dalších 20 let. To to uteklo...

Takže k poznámce autora (1) mohu říci: Na území Norska a Dánska bojovala sovětská vojska na silně omezeném území. Území Finska, na kterém bojovala, obsadila, takže to už dnes není Finsko. Je to jako s tím Japonskem. Jenom hůř pro Finsko v tom, že na jeho území nebyly žádné americké základny.

Protože, vážení soudruzi, jedině vojenská síla USA a NATO znemožnila sovětským imperialistům uvést pod područí svého komunismu celý svět.

Psáno v Praze ve dnech 6.-7. ledna 2002

Prameny:

(1) Komentáře Ivana Sommera k mému sobotnímu článku

(2) Atlas světa, připravil kolektiv československé a sovětské redakce Nové doby ve spolupráci s týdeníkem ČSN Svět v obrazech
vydala ÚRO, vydavatelství a nakladatelství PRÁCE
vytiskla Severografia, n.p., Liberec, prosinec 1981

(3) Antonín Šnejdárek: Druhá světová válka, II. přepracované vydání, Naše vojsko, Praha 1963


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: