Čtvrtek 31.1.2002
Svátek má Marika

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ŽENY A MUŽI: O moci a možnostech v čase a českém prostoru

TEMELÍN: Česko-rakouský spor a pozdní pláč aktivistů.

TÉMA: Nedůstojné komolení názvu našeho státu

TEPLOTA OVZDUŠÍ: Víme dost?

RODINA A PŘÁTELÉ: Výhodné místo u okna

PSÍ PŘÍHODY: Jaro přišlo, kdy asi odejde?

ŠAMANOVO DOUPĚ: Svědkové obžaloby

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu - NADVÁHA (9)

BAJKÝDKA: Nejkrásnější nohy

ZE ŽIVOTA: Moje anabáze s Českým telekomunikačním úřadem

TÉMA: Budou se radovat Hitlerovi pohrobci?

INVESTIČNÍ KUCHAŘKA: 4.díl - Proč se nevyplácí "časovat" trh

PENÍZE: Nenechte své peníze bohatým

ZE ŽIVOTA: Revizor je pán

ZDRAVÍ: Orgasmická aura a pravá mozková hemisféra
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Telekomunikace

31.1. ZE ŽIVOTA: Moje anabáze s Českým telekomunikačním úřadem
Igor Linhart

Komentář k otevřenému dopisu nejvyšší státní zástupkyni

Již léta se snažím od Českého telekomunikačního úřadu (ČTU) získat informace o jeho činnosti vůči dosud de facto monopolnímu Telecomu (uměle prodlužovaný monopol v oblasti hlasových služeb). Vede mě k tomu kromě vrozené tvrdohlavosti vlastní neblahá zkušenost se službami Telecomu, jeho krajně podezřelá privatizace a nápadně benevolentní postoj ČTU k pokleskům tohoto monopolního podniku. Část informací (hodnotící zprávu za rok 1996) vymáhám od roku 1998 soudní cestou. O další informace jsem požádal ČTU, když vstoupil v platnost zákon o svobodném přístupu k informacím. Při vyřizování mojí žádosti o informace ČTU flagrantním způsobem porušil svoje zákonem dané povinnosti a nepostoupil rozklad proti rozhodnutí v první instanci nadřízenému orgánu, kterým v té době bylo Ministerstvo dopravy a spojů. Podal jsem proto na tehdejšího vrchního ředitele a dnešního předsedu ČTU trestní oznámení pro podezření z trestného činu maření pravomovi veřejného činitele. Osud tohoto trestního oznámení byl podnětem k sepsání otevřeného dopisu - stížnosti nejvyšší státní zástupkyni.

V současné době Telecom upoutal na sebe pozornost podstatným zdražením poplatků za pevné linky. Podle generálního ředitele společnosti, pana Klímy, je to příprava na otevření trhu, protože paušální poplatky musí pokrýt náklady na budování a údržbu sítí a hovorné má pokrýt provozní náklady. Podle něj kvůli spravedlivé tržní soutěži Telecom nabízí v ceně paušálu tzv. volné minuty. Vysvětlení je prosté. Po dlouho odkládaném otevření trhu s hlasovými službami budou případní konkurenti Telecomu moct inkasovat pouze za hovorné, zatímco paušál s "darovanými" volnými minutami padne do osvědčených rukou správce sítí, tedy Telecomu. Nehoráznost ? Nekalá soutěž ? Jistě. Ale také typická ukázka chování monopolního Telecomu pod blahosklonnou záštitou ČTU. Neni se proto co divit, že ČTU tají výsledky svých kontrolních aktivit.


Vážená paní
JUDr. Marie Benešová
Nejvyšší státní zastupkyně
Nejvyšší státní zastupitelství
Jezuitská 4
660 55 Brno
25. 1. 2002
Otevřený dopis k žalostnému stavu vymahatelnosti práva s jednou konkrétní stížností.

Vážená paní nejvyšší státní zástupkyně,

snad každý, kdo žije v naší republice, zažil pocit zmaru z nemožnosti dovolat se práva. I ten, kdo se
sám žádného svého práva nedovolává, musí být otřesen příklady bohorovně přezíravého postoje státních
úředníků a absurdních soudních rozhodnutí, kterými nás takřka denně zásobují média. Mnozí pocítili
tento právní marasmus na vlastní kůži, zatímco někteří jej dokázali bez skrupulí využít ve svůj
prospěch. A tak se někteří pod fousy usmívají, zatímco většina bezmocně remcá na tu kaši, kterou nám
"oni" opět navařili a s níž "my" nemůžeme nic dělat. Abych nepodlehl planému remcalství, rozhodl jsem
se nepřipustit si svoji bezmocnou posici řadového občana a zkusit na pokud možno jednoduchém případu
domoci se svého práva i proti mocnějšímu protivníkovi. Věřil jsem a chci věřit nadále,
že pokud se člověk nenechá předem odradit nekonečnými úřednickými kličkami a vskutku důsledně se
dožaduje svého zákonem zaručeného práva, může uspět. Naskytl se mi jasný případ, kdy společnost
Telecom flagrantním způsobem pochybila ve svých službách a žádal jsem kompetentní orgány, aby z toho
vyvodily důsledky. Ve vleklém správním řízení Telecom přiznal svoje pochybení a byl Českým
telekomunikačním úřadem (ČTU) "potrestán" pokutou tak směšně nízkou, že mě to jako poškozeného hrubě
urazilo a viníka to muselo jen utvrdit v pocitu beztrestnosti. Tím začal můj spor s Českým
telekomunikačním úřadem, který se datuje od konce roku 1997. Nemohu teď líčit detaily tohoto sporu,
jehož průběh byl popsán jinde. Zkrátka se léta marně snažím získat informace o činnosti ČTU, neboť
jsem byl svědkem jeho pobuřujícího selhání v mně dobře známém případě. V mnoha ohledech mě také
udivuje jeho benevolentní postoj k dosud de facto monopolnímu provozovateli pevných telekomunikačních
sítí. Chtěl bych, aby státní úředníci skládali občanům účty ze své činnosti, protože jedině tak lze
doufat, že se budou chovat odpovědně.
Jak to však souvisí s činností státního zastupitelství ? Náš právní řád upravuje velmi
podrobně povinnosti státních úřadů vůči občanům. V poslední době byl i ústavní princip práva na
informace zakotven ve speciálním zákoně. Co se však děje, když úřednící tyto zákony poruší ? Většinou
prakticky nic, protože v zákoně chybí ustanovení o sankcích při porušení zákona ve správním řízení.
Poškozený občan se sice může domáhat nápravy u soudu, ale v nejlepším případě mu bude
po dlouhých a nákladných tahanicích přiznáno, co mu úřady upíraly. Viník zůstane nepotrestán. Tedy,
potrestat ho může případně pouze jeho nadřízený, který mu však možná toto porušení zákona sám
"nezávazně doporučil". Právní řád však přece jen dává jistou možnost, jak takového úředníka povolat k
odpovědnosti. Je to možnost krajní, ale teoreticky velmi účinná. Je jí trestní stíhání. Státní
orgány totiž při vědomí naprosté neodpovědnosti k řadovému občanovi někdy porušují ustanovení
správního řádu či jiných zákonů, které jim jednoznačně předepisují jistý formální postup. Tím maří
možnost svých nadřízených včas a účinně opravit vadné rozhodnutí a samozřerjmě také možnost občana
dovolat se nápravy v rámci správního řízení. Právě to se stalo v mém sporu s ČTU
o informace. Když vstoupil v platnost zákon o svobodném přístupu k informacím, obrátil jsem se na
vrchního ředitele ČTU pana Stádníka s žádostí o zpřístupnění veškerých hodnotících zpráv Telecomu,
které jeho úřad vypracoval od roku 1996. V té době již dva roky probíhal u soudu
občanskoprávní spor o přiznání ústavního práva na informace a o první z těchto zpráv. Moje žádost
byla v první instanci zamítnuta s explicitním poučením, že proti rozhodnutí je možno podat rozklad k
Ministerstvu dopravy a spojů (MDS) prostřednictvím ČTU. V zákonné lhůtě jsem rozklad podal. V té době
(březen 2000) byl ČTU podřízen MDS a o rozkladu proti jeho rozhodnutí měl podle
§16, odst. 5 zákona 106/1999 Sb. rozhodnout ministr. Když jsem po dlouhé době rozhodnutí u
ministerstva urgoval, kancelář ministra mi sdělila, že můj rozklad tam nebyl doručen, což se
potvrdilo. Mezi tím však vstoupil v platnost nový telekomunikační zákon a ČTU se stal samostatným
právním subjektem, který není podřízen MDS, avšak v jeho čele pořád stojí týž pan Stádník. Tím, že
nepostoupil moje podání MDS, šéf ČTU definitivně zmařil možnost opravy rozhodnutí ČTU v rámci
správního řízení. Proto jsem v srpnu 2001 podal na pana Stádníka trestní oznámení pro podezření z
trestného činu maření úkolu veřejného činitele podle §159 trestního zákona. Státní zastupitelství
nakládalo zprvu s mým oznámením jako s horkým bramborem. Z Městského státního zastupitelství v Praze
putovalo na Prahu 2, pak na Prahu 1 a když už zřejmě nebylo kam jinam ho poslat, spadlo na Policii
ČR. Tam jsem byl předvolán, abych podal vysvětlení. Moje vysvětlení bylo vcelku věcně sepsáno,
rozhodující skutečnosti byly dobře doloženy listinnými důkazy, zbývalo, aby vyšetřovatel rozhodl, zda
jimi byl spáchán tresný čin a zda se ho dopustil právě pan Stádník. Přestože jsem ve styku s úřady
zažil nejeden jejich útěk od odpovědnosti, nepředpokládal jsem, že ve státě, který se chce deklarovat
jako právní, lze tak flagrantním způsobem překroutit zjevná fakta, podepsat to a opatřit razítkem
státní moci, jak se to stalo v tomto případě. Policejní vyšetřovatel, pan por. Hájek případ odložil s
tím, že věc byla "ze strany ČTU posouzena jako odmítnutí žádosti podle původního správního
rozhodnutí". Podle něj tedy všechno proběhlo zákonně, protože když kompetentní orgán nerozhodne do 15
dnů o odvolání, má se za to, že rozhodnutí potvrdil. Zcela přitom pominul, že kompetentním orgánem k
rozhodnutí o rozkladu v té době nebyl ČTU ale nadřízené ministerstvo, jak je explicitně uvedeno i v
rozhodnutí samotného ČTU v první instanci. V zákonné lhůtě jsem napadl usnesení o odložení věci. Ve
své stížnosti jsem upozornil, že usnesení se opírá o hrubě překroucená fakta a několik
konkrétních jsem uvedl. Státní zástupce JUDr. Jareš moji stížnost zamítl, aniž by věcně vyvrátil
jedinou moji námitku. V odůvodnění pouze konstatoval, že prověřování mého trestního oznámení
probíhalo standardně. Rád bych doufal, že tomu tak nebylo, ale bojím se, že je to pravda. Důsledkem
takových "standardů" v trestním řízení jsou pak nepotrestané miliardové podvody a mimo jiné také cca
200 miliard Kč z peněz daňových poplatníků, které šli na tzv. sanaci bankovního sektoru, tedy z
převážné části na kompensaci důsledků bankovní kriminality.
Uvědomuji si, že žalostný stav v oblasti vymahatelnosti práva není výhradně věcí státního
zastupitelství, avšak jsem přesvědčen, že státní zastupitelství má na něm významný podíl. Jeho postup
v právě vylíčeném případě je toho nepřímým důkazem. Proto Vás, paní nejvyšší státní zástupkyně,
vyzývám, žádám, prosím, abyste učinila vše, co je ve Vašich silách pro nápravu tohoto žalostného
stavu. Pokud zjednáte nápravu v případě mého trestního oznámení, budu to považovat za slibný příznak
změny k lepšímu. Budu pak moci věřit, že se blížíme k vládě zákona, tedy k demokracii.

S pozdravem

Igor Linhart
Čerpadlová 5
190 00 Praha 9



Další články tohoto autora:
Igor Linhart

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: