Pondělí 11.2.2002
Svátek má Božena

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Gordický uzel Benešových dekretů

POLITIKA: Referendum, imunita a "nezávislé" osobnosti za US

TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo

POLITIKA: Sociální návyky a důchodová reforma

RODINA A PŘÁTELÉ: Jarní úklid

PSÍ PŘÍHODY: Dáma s kýblem v akci

PRAHA: Masopust aneb Nad Žižkovem slunce nezhasíná

AKTUALITA: Malé politické zemětřesení v Holandsku.

POLITIKA: To sladké slovo imunita

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu - AKNÉ (16)

MATEMATIKA: Výukový systém na webu

SKRBLÍK: Životní pojištění - ušetřete až 12 000 Kč

ESEJ O KNIZE: Emoce... ty naše mršky jedny!(část 1.)

ZDRAVÍ: Odběry tkání (2)

PŘÍRODA: Zvířecí poradna na serveru Českého rozhlasu
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura

11.2. ESEJ O KNIZE: Emoce... ty naše mršky jedny!(část 1.)
Jita S.

Kniha o emocích, kterou vám představuji formou takového malého esejíčku, se jmenuje Hra o lidské štěstí a jejím autorem je Miroslav Plzák. Ovšem nečekejte, že autor zde bude rozebírat partnerská a sexuální témata, tato kniha je v jeho tvorbě výjimečná a jediná. Podává náznak vysvětlení na těžkou otázku - Co jsou to emoce? Zároveň nás přesvědčí, že jdou zvládat rozumem (tedy někdy :-). Co jsou to tedy emoce? Ne, nebojte se, moc vám z knížky neprozradím jen naznačím a uvedu vás do problému.

Po ulicích se sune množství lidí. Jdou pravidelným krokem, jejich pohled je upřený někam dopředu. Nic nenaruší pravidelnost pohybu a ticho, žádný hovor, smích, pláč... ani mrknutí víčka. Nikomu se nepohne jediný obličejový sval. Najednou všichni ti klidní lidé jako na povel mechanicky rozevřou ústa a vydají z nich monotónní řev, přitom toporně zdviženou paží ukazují na jednu ženu v davu... ta se dá na útěk... v očích má strach, tečou jí slzy, zoufale křičí. Když se podíváte do tváří jejich pronásledovatelů neuvidíte v nich žádnou emoci...
Toto je scéna - parafráze na sci-fi film Invaze zlodějů těl (Invasion of theBody Snatchers). Ona odhalená žena je člověk, kdežto všichni ti okolní lidé jsou mimozemšťané, kteří pravým lidem "ukradli" jejich těla - jen těla - emoce napodobit nedokázali a tím se právě dali rozeznat od pravých lidí.
Kolik variant na tento model - mimozemšťané nebo roboti bez emocí už bylo natočeno? Kolik povídek a románů si už vymysleli různí spisovatelé? Hodně, neb je to autorsky lákavé téma. Nenechá spát ani filosofy a kybernetiky - bude mít umělá inteligence emoce? Mají se jí vytvořit? Stvoří si je inteligentní stoje samy? To je otázek, ale my zatím dobře a po všech stránkách nedokážeme podat vyčerpávající odpovědět ani na: Emoce - co to je?
Smích, pláč, nenávist, láska, závist, ostych... ano, to jsou emoce a ještě desítky dalších libých, či nelibých nebo neutrálních pocitů, prožitků. Největší škálu různých emocí může ve svém vědomí vyprodukovat člověk, ale není jedinou bytostí mající emoce. Strach, bolest, radost - to zná i váš pes či kočka. Pro úplnost - v případě člověka hovoříme o základních emocích ( nižších citech) a citech, které chápeme jako složité emocionální procesy a stavy vznikají pouze u člověka, neboť jsou vázány na jeho společenskou činnost, specificky lidské potřeby, zájmy, hodnoty, postoje, vlastnosti osobnosti. Možná se jednoduše dá říci, že čím dokonalejší nervová soustava, tím víc emocí. A mohli by tedy vůbec existovat bytosti s inteligencí a nervovou soustavou bez emocí? To se můžeme pouze dohadovat - jenže živé bytosti ( v prvé řadě hlavně člověk ) nedostaly od evoluce emoce do vínku jen tak z nahodilosti ani se nejedná o záludnost "matky" přírody. Emoce jsou nutnost pro přežití.

Tento názor zastává i autor - emoce slouží k adaptaci jednotlivce ve společnosti a regulaci společnosti jako celku.

Člověk nemající strach před ničím by asi moc dlouho nepřežil, vyhynul by už při svém vývoji, když by se v pravěku vyhnul mamutovi, medvědovi jeskynnímu, či šavlozubému tygrovi, tak by v pozdější době mohl být vykynožen jako druh sebou samým ve válkách a také svou hloupostí - kdyby se třeba nebál skočit ze skály do stometrové propasti... naštěstí si vypěstoval emoce strachu (naneštěstí si vypěstoval i neopodstatněné strachy- pověry).
Kdyby člověk neměl kladné emoce jako soucit se slabším, s raněným, se starším, touhu po spravedlnosti a komunikaci, kráse, pocit zodpovědnosti, strach o druhé, kdyby nepociťoval sounáležitost, - nemohla by vzniknout společnost, přežívala by vedle sebe jen jednotlivá individua (jelikož by to byla do sebe obrácená individua, egoistická a sobecká, neznající soucit - přežití v přírodě by pro ně nebylo moc realizovatelné, ale jelikož každý organismus se chová pro své zachování účelně, tedy člověk vytvořil, díky svým emocím, pro své přežití společnost).
Jedinec musí pochopit emoce a jejich projevy nejen u sebe, ale i u druhých - toto bylo důležité například v pravěku u žen a dětí, jakožto slabší musely poznat, co ten muž zamýšlí.

Člověk jako "nemocný" jedinec bez emocí (jak těch základních tak i citů) by se nedokázal správně orientovat ve společnosti, protože by nechápal jednání druhých ( s emocemi) a mohl by se stát pouhým nástrojem jiných - třeba otrokem nebo nájemným vrahem. Hrozná je varianta člověk s emocemi, ale bez soucitu a svědomí - sadista mající radost a prožívající libé pocity z mučení jiných. A jelikož emoce se stávají pro naše vědomí cílem, vyhledáváme kladné a záporným se vyhýbáme, tak i sadista vyhledává pro sebe jen ty kladné, ovšem a naštěstí naráží na společnost, jenže ( a ta jsou vždy) člověk je vynalézavý v uspokojování svých potřeb a cílevědomě k tomuto uspokojování směřuje, ať to stojí, co to stojí - například sadista, který má tolik rozumu, že ví o zákonech a možnosti dostat se do vězení, vyhledá například práci na jatkách a ke škodě celé společnosti, ta mu zde sadismus mnohdy toleruje.

Když už hovoříme o emocích a emočním chování člověka je také velmi důležité aby vznikaly adekvátním způsobem a nikoli inadekvátním - tento způsob vzniku emocí vzniká drážděním mezimozku nebo spánkového laloku elektrickým proudem, nebo je to důsledek otravy, či mozkové choroby - takto postižený se třeba při pálení vlastní ruky hlasitě směje.

Zajímá vás hlouběji tato problematika emocí a emoce i z jiné stránky než jsem vám je zde doposud představila? Chcete pochopit proč se sousedka na vás dívá nevraživě? A proč vlastně tak nesnášíte tchýni? Kde je to jádro? V pudlovi to byl ďáblík v člověku to je jen zase člověk a odpovědi na své otázky můžete nalézt v:
Hra o lidské štěstí - toto je jedna z knih Miroslava Plzáka. Ač je jednou "z..." je svým způsobem mezi jeho knihami jediná, unikátní - nepojednává o trablech muž - žena, žena - muž , ale o každodenních lidských trápeních všeobecně. Je to kniha právě o emocích - o našich emocích. Škatulkuje je, zařazuje do škál a schémat, určuje jejich stupeň, ale hledá i odpovědi na otázku - Jak se vyvarovat záporným emocím a jak se vyhnout zbytečnému vyvolávání těchto emocí?
Uchopením problému, jeho rozpitváním a modelováním konkrétních situací (možná vám některé budou tak povědomé, že budete doktora Plzáka podezřívat, že poslouchal za vašimi dveřmi) vám může tato knížka pomoci pochopit své i cizí emoce. Může sloužit jako jakýsi manuál k naučení se dobré náladě a uvědomění si, že vztek a nenávist bere radost ze života všem - tedy prožívatelům těchto emocí i jejich okolí.

Autor k tomu hned v úvodu říká ...
Pocity štěstí a žalu jsou odvěké. Patrně je znal již první homo sapiens někdy před jedním a půl milionem let. Ovšem nestudoval je, ale toliko prožíval. Bál se všemožných nebezpečí a radoval se když nebezpečí pominulo. Teprve devatenácté a dvacáté století našeho věku poodhalilo roušku lidských citů, neboli emocí. Ukazuje se, že člověk se může svým radostem a smutkům vydat na milost a nemilost, anebo se může o nich poučit. Své emoce nedokážeme sice ovlivnit přímo svým rozumem, ale jsme schopni regulovat svůj život tak, abychom netrpěli zbytečně a abychom nepřehlédli příležitosti se radovat. Naše nálada má sklon samovolně spadat do úzkostí a nespokojeností a pokud proti tomuto zlomyslnému spádu nic neučiníme, trpíme zbytečně. Chceme-li se radovat, musíme trpět, tak zní sice základní zákon o naší náladě, ale rozumem lze krotit intenzitu utrpení a rozumem si lze vytvářet podněty k radosti a veselí. A tak lze žít z emočního hlediska buď zbytečně hloupě, anebo osvíceně a moudře. Kdo se nepoučí začne v živote prohrávat. Tato publikace slouží k základnímu poučení jak zacházet se sebou samým, abychom svůj život zbytečně neproplakali. Aby námi zbytečně nelomcovala zlost, závist a nenávist. Donedávna jsem se učili o lidském štěstí jazykem hesel a frází. Jinak nebylo možné, protože jsme o našich emocích nic nevěděli. Dnes zdaleka nevíme vše,ale přece jen toho víme dost, abychom dokázali obec vědychtivých laiků poučit. Zastávám názor, že lze rozumovým poznáním regulovat svůj citový život. Doba od prvního vydání této knihy v roce 1975 mě o tom poučila.

zítra si povíme další a budete mít možnost přečíst si i ukázku z knihy



Další články tohoto autora:
Jita S.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: