Úterý 12.2.2002
Svátek má Slavěna

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Bylo nás dvacet pět

POLITIKA: Kříšení Občanského fóra ? ( I. část)

ŽIVOT: Psychik na pláži aneb Moroni před branami

SVĚT: Etické investování

RODINA A PŘÁTELÉ: To jsou mi vyhlídky, v kavárně!

PSÍ PŘÍHODY: Zalehlý partyzán

K DISKUSI: Jak mnoho potřebujeme nulovou daň na letecký benzín?

SKRBLÍK: Bouře okolo minimální mzdy

ESEJ O KNIZE: Emoce... ty naše mršky jedny!(dokončení)

ZDRAVÍ: Patosexuální agresivita

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu - BUŠENÍ SRDCE (17)

ARCHITEKTURA: Nový Smíchov očima japíka a ekoteroristky

PENÍZE: Šest set dnů manželství

PRAHA 1: Ze svatební síně rovnou na nákup sado/maso propriet

ÚVAHA: Není Evropan jako Evropan.
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava

12.2. ESEJ O KNIZE: Emoce... ty naše mršky jedny!(dokončení)
Jita S.

první část najdete zde

Ano, o tom že je člověk šťastný, jak říká dávná moudrost, se dozví až když je po štěstí. Mnoho lidí v okamžiku štěstí, na který budou později vzpomínat a upínat se k němu, nejsou spokojeni, mají pocit, že tohle přeci nemůže být štěstí, to teprve přijde. A čekají a čekají... Mnohým lidem jejich emoce štěstí zničily o tom by mohli vyprávět cholerici, fanaticky precizní a svědomití, ale i chvilkově zaláskovaní.
To se zlostí s tou je to jiné - o té víme hned a o nenávisti rovněž. Uvědomujeme si, že záporné emoce škodí i nám? Agresivnímu zlostníkovi možná ve vězení dojde, že neměl bušit do tchýně kladivem, ale co ovládající se zlostníci - "pouze" psychicky deptající okolí, co tajní frustrovaní nenávistníci píšící anonymní psaní nebo mejlíky (na jednu stranu pociťující krásnou volnost anonymity a blaho po jejich napsání - představují si jak se bude adresát tvářit - a na druhou stranu nešťastní ze své zbabělosti neb nikdo neví, že to oni) ?
Když Washington odcházel roku 1796 z funkce amerického prezidenta, napsal předtím 19. září svému národu poselství. V něm vyjádřil zajímavou myšlenku vztahující se na emoce celého národa:
"Národ, který si vštípí k jinému národu buď nenávist nebo stálé dobré vztahy, se stává otrokem. Takový národ je otrokem buď své nenávisti nebo svých dobrých vztahů, a i jedno z obojího stačí, aby odvedlo národ od vlastních povinností a zájmů..."
To co Washington vzkázal národům, se dá modifikovat na jednotlivce - i v knize Hra o štěstí nás autor zaříká, abychom se vyhnuli nenávisti, ale i citové závislosti. Nenávistník i citový závislák a podřízenec - oba dva jsou otrokem svých citů -emocí, přestávají uvažovat reálně a ničí tím sebe i své okolí. Z prvého ukapává jedu nenávisti, je jím prosáklý a otravuje tím všechny, nakonec dosáhne, že bude i on nenáviděn (a předmět či osoba jeho nenávisti bude vzat na milost, už jen na truc jemu). Milostný závislák tak svým citem ubíjí toho druhého až ho ztrácí. Svými přehnanými emocemi dosahují opačného efektu než zamýšleli.
Tyto dva extrémy patří ještě do širší kategorie emočně exaltovaných a emočně vyprahlých - tyto dva protipólné extrémy mají ten "vzácný dar" otrávit či naštvat celé své okolí. Dokáží si uvědomit důvod své izolovanosti nebo strachu co vyvolávají u nejbližších? Těžko, budou ze své izolovanosti vinit kde koho a ve strachu okolí uvidí nepřátelství... kdyby začali myslet a rozebírat své chování, získali by tím mnoho plusů pro sebe.
Pravdou je, že lidé vůbec neovládající své emoce se stávají pro své okolí velmi obtížnými, jsou výbušní, nesnášenliví, nevyrovnaní, sobečtí, vyžadují neustále pozornost a hovoří jen o sobě. Telefonují vám několikrát za den, chtějí abyste je litovali a pomohli jim... potíž s nimi je, že oni nechtějí vlastně od vás pomoc. Oni vás chtějí postupně otrávit a nejšťastnější by byli, když by se jim podařilo strhnout i vás na jejich úroveň. Těmto lidem pomůže odborná psychiatrická léčba, vy jim psychiatra nebo psychologa nesuplujte - i psychika se dá otrávit jinými lidmi a záporné emoce a city mohou být "nakažlivé".
Na začátku jsme si říkali, že i náš pes má emoce - poučme se někdy od svého psa - všimli jste si, že velký a silný hafan je málokdy cholericky uštěkaný, a že by napadal kde koho? Ne, je to povětšinou velký halama, vědomý si své síly a takového kliďasa málokdy vyvede něco z míry - zná svoji hodnotu. Když se vám adrenalin požene jak se říká až do očí a bude vám z nich téct, vzpomeňte na velkého klidného psa, který když na něj mrňous doráží, vstane a odchází jinam. Také, jak radí autor, je dobré připomenout si poučku (to platí asi pouze pro ženy) - plakat se sluší o samotě. Právě v druhé části knihy Plzák modeluje takovéto různé životní situace a rozebírá je - možná, že když si tyto rozbory přečtete, vyhnete se zbytečnému zvyšování hlasu a následně adrenalinu či produkování slz.
Na ukázku zde ocituji z knihy jednu modelovou situaci:

...Druhou situaci si označíme jako "Schůzku".

Představíme si mladíka, který čeká na svou dívku za krajně nevlídného počasí při teplotě kolem nuly, a budeme předpokládat, že chlapec má ujednáno s dívkou, že spolu půjdou do kina. Chodí spolu již několik měsíců a tak trochu je už ruka v rukávě.
Záporné bilancování nezkušeného mladíka může začít už dávno před schůzkou tím, že si představí, jak ona jistě zase přijde pozdě. Jeho myslí zazní až - 1,0y. Na místě schůzky mu pak přibývá hodnoty záporných emocí podle postavení ručiček na hodinkách. Chvílemi dostoupí až v - 2,5y, jestliže k tomu přispívá déšť a chladivé počasí.
Dívka konečně přichází a muž zmacerovaný vlhkem a zimou pronese: "Zmije!" Dívka znalá takového projevu ho přijme klidně, a to je mladíkova výhoda, aniž si to uvědomuje. Dívka si říká, že chlapeček během půlhodiny zjihne. Chlapeček si povšimne, že není brán vážně, a proto rozehraje ostrou hádku. Zakončí ji třeba slovy: "Jdu s tebou dnes naposledy do kina, pamatuj si to laskavě!" Tento druh zakončení hádky není výjimečný, protože hádku je nutno zakončit hrozbou, nelze-li na místě ničit. Hádka sama je okamžitým deštěm, ne-li krupobitím záporných emocí, hrozba je sprškou emocí pro celý následující týden, protože je většinou nesplnitelná; to ví jak dívka, tak chlapec. Dívka nemůže na tento druh hrozby odpovědět nic, co by zlepšilo chlapcovu situaci. Jeho emoční bilanci by nezlepšilo, ani kdyby padla na kolena a spustila:
"Odpusť mi, Bohouši, a slib mi, že to odvoláš a do kina se mnou půjdeš. Moc se za všechno hanbím a už to víckrát neudělám."
Dívky většinou podotknou, že se tedy nedá nic dělat a že půjdou do kina samy. A to je další dávka - 2,0y, protože na obzoru nových dnů se už rýsuje nové ponížení, záležející v tom, že chlapec bude muset dívku nutit, aby s ním šla, a svou hrozbu odvolá.
Vyvrcholením může být hysterický manévr, že se totiž mladík dopálený k nepříčetnosti před kinem rozhodne jít domů. Tady jde obyčejně o to, kdo udeří první. Prchá-li domů dívka, chlapec ji musí posléze stíhat (vysoce záporná emoční bilance). Ovšem prchá-li chlapec, pak riskuje, že nebude stíhán a bude doma sedět u telefonu a čekat, kdy dívka zavolá (vysoce záporná emoční bilance). Většinou začátek kina rozetne hádku někde uprostřed, a zatímco dívka konzumuje s radostí filmové představení, chlapec z něho nic nemá a přežvykuje své - y v nejrozmanitější hodnotě.
Po kině nás čeká usmiřování, dívčino zdráhání a posléze dospíváme k hrůznému přesvědčení, že dívka nejenže nebyla potrestána, ale dokonce nic nebylo uděláno pro to, aby se podobná situace neopakovala. Zatímco jí se nálada pouze vychýlila chvílemi do záporných hodnot, chlapec bilancoval ustavičně jen záporně, a to v slušných a nezáviděníhodných porcích.
Bystrá dívka se tímto postupem většinou učí chodit vždy pozdě na schůzku. Mohlo by se zdát, že dobrým řešením je odejít po pěti minutách z místa schůzky. Varuji! To lze jen tehdy, je-li nám dívka úplně lhostejná.
Jakmile odejdeme z místa schůzky po nějaké společensky snesitelné době, máme v sobě už notnou dávku záporných emocí. Pak přijdeme domů a hlodá v nás problém, zda zcela náhodou nepřišla pozdě proto, že se jí něco stalo. Tuto myšlenku ustavičně odmítáme a přijímáme a současně konzumujeme záporné emoce poměrně vysoké intenzity (jsme tím trvale zajati a nedokážeme odvést pozornost četbou). Potom nám dívka zavolá a sjede nás jaksepatří, takže obapolně několikrát práskneme telefonem (vše - 2,0y). Není tak vzácné, že se nakonec chlapec dívce omluví, a to vlastně za to, že ona přišla pozdě na schůzku. Nezapomínejme, že číslicová registratura je pružná a unese po formální stránce jakoukoli zločinnost. Co brání dívce, aby neřekla chlapci, který na ni nepočkal:
"Představ si, že mi někdo sebral z nočního stolku tvou fotografii. Musela jsem si přece najít. Z velké lásky k tobě jsem nedokázala odejít z domova a nevědět, kam se podělo tvé foto. A pak přijdu o pár minut později, a ty nikde! Nestydíš se?"
Protože situace "Schůzka" je součástí delikátní hry o štěstí, které se říká láska, doporučuji mít promyšlenu obranu. Je nejlépe odcházet na schůzku s přesvědčením, že dívka přijde pozdě. Schůzku ujednám na místě, kde nehrozí vítr, sníh a chladné počasí. Není na škodu vzít si s sebou něco ke čtení, pokud se nedokážu zasytit svým bdělým sněním nebo pokud nemám nic, co bych potřeboval o samotě promyslet. Zvláště v tomto smyslu doporučuji prostudovat vynikající Horníčkovy "Dobře utajené housle". Samo zpoždění přisuzuji dívce jako úplnou samozřejmost, třeba jako oděv. Kdyby přišla včas, divil bych se stejně, jako kdyby přišla nahá.
Nejde o to falešně předstírat, že nám její zpoždění nevadí. Musí nám to být skutečně jedno tak, jak má být člověku lhostejné, jestli se náhodou někdy v životě prochází 15 minut po chodníku. Patnáct ztracených minut nesmí mít za následek tak zoufalou emoční bilanci jako situace "Schůzka". Nesmíme si tam míchat pojmy skupinových neúspěchů, jako ponížení, neodpovědnost, urážka, protože to ihned mobilizuje k vypovězení války. V situaci "Schůzka" se nehodí posuzovat zpoždění dívky z hlediska cti a důstojnosti. Mimochodem ani čest se nedá obhájit skandálem, malérem, nadávkou a výstupem, lze se tím jedině shodit.
A navíc je zajímavé, že ujde-li mi afekt zlosti v situaci "Schůzka", kazím si faktickou párovou pozici, protože tím dávám dívce najevo, že mi na ní velmi záleží.
Řekli jsme si, že dovedeme-li situaci "Schůzka" až do konce, že tím dívku učíme, aby příště zase přišla pozdě. Nezapomínejme, že to pouliční kabaretiérství, které hoch předvádí, dívce značne lichotí. Vidí-li kterákoli dívka, že se pro ni její hoch durdí, je "nevýslovně šťastná". Vychází jí tím její hra o štěstí a bortí se ta chlapcova.
Takže:
1. Počítám s tím, že dívka přijde pozdě, jako s jistotou.
2. Začne-li se dívka přicházející pozdě omlouvat, ihned ji přerušíme slovy: "Neomlouvej se za takovou bezvýznamnost." Mnoho dívek tím pak přesune hru do jiné situace, protože řekne "takže jak vidím, moc ti na mně nezáleží". Octne se sama v pasti a sklízí - y.
3. Jestliže kvůli dívčině zpoždění nemůžeme jít do kina, divadla, na vernisáž výstavy, na hon, ujede-li vlak na víkend, nestihne-li se začátek fotbalu, vše nutno brát jako neštěstí, lehce stisknout zuby, spolknout - 1,0y a okamžitě se zachovat podle nově vzniklé situace: nejít na fotbal, ale do kina, nebo nejít do kina, ale na fotbal, nejet na víkend, ale jít do divadla, nejet na hon, ale jet na víkend atd. atd.
Uznávám, že přijít pozdě na fotbal je bolestné, ale tuto bolest v síle - 1,5y lze lépe zvládnout, než když ji umocníme skandály a hádkou s dívkou, která přišla pozdě. Dokonce ztratit celý víkend bez jediného slova je nekonečně výhodnější než ztratit víkend a navíc ho prohádat s dívkou, které je to většinou víceméně lhostejné.
Na to musíme být faktickými junáky, abychom proti zpoždění našli skutečně účinné opatření. Jde-li o kino, dám dívce lístek předem a dodám, aby si přišla kdy jí libo. V jiných případech neznám jak postupovat, pokud jsem citově závislý či dokud nedosáhla moje společenská síla té moci, abych vyměnil dívku.

Hra o lidské štěstí Miroslav Plzák


Další články tohoto autora:
Jita S.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: