Čtvrtek 21.2.2002
Svátek má Lenka

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Meze snesitelnosti aneb Otroci komunismu

POLITIKA: Komu vadí nezávislí v politice

MÉDIA: Nebezpečný Zeman

STAR TREK: 22.2.2002 to vypukne!

RODINA A PŘÁTELÉ: Večer plný Zavináčů

PSÍ PŘÍHODY: Záhadná rána

ÚVAHA: Antisemitismus je Pandořinou skříňkou civilizace.

CHTIP: Hypnotizér

FEJETON: Židle

ZDRAVÍ: Alkoholismus

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu - AROMATERAPIE (24)

TÉMA: Rovná daň

KUPÓNOVKA: Nejpitomější reklama s nejlogičtější pointou

SKRBLÍK: Předplacené karty na mobily - ušetřete až 40%!

PENÍZE: Rekordní rok stavebního spoření
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film

21.2. STAR TREK: 22.2.2002 to vypukne!
Michal Patera

Zahraniční filmy a seriály pro pamětníky nemají na České televizi nijak zvlášť na růžích ustláno. To mohou potvrdit třeba milovníci seriálu Randall a Hopkirk, kteří se svého kousku vysílacího času marně dožadují už několik let. O to významnější je tedy skutečnost, že od 22.2.2002 bude ČT vysílat legendární sci-fi seriál ze 60.let, Star Trek. Proč má právě on tu čest být nejstarším u nás uvedeným převzatým pořadem?

Jak jste si mohli přečíst už v předchozím článku na toto téma, Star Trek je dobrodružný sci-fi seriál, který kombinuje velkou míru nadsázky s neobvykle nápaditými příběhy do svérázného a dodnes velmi populárního celku. Se stejnojmennými moderními pokračováními, které u nás vysílala Česká televize, nemá kromě jména mnoho společného. Vypráví o pětileté výpravě lodi Enterprise, jejíž úkolem je (především) navazovat kontakty s neznámými civilizacemi, mapovat podivné cizí světy a pátrat po nových formách života.
Tento seriál byl na svou dobu velice odvážný - a vlastně je velice odvážný i na naši dobu, protože mezitím se k nám připlazilo strašidlo "politické korektnosti", která dusí jakoukoliv netradičnost už v zárodku. Jeho autoři - často i slavní spisovatelé sci-fi šedesátých let - se postarali o velkou míru hlubokých idejí, netradičních nápadů a krásných dvojsmyslů, které dokáže ocenit každý, kdo se někdy pokoušel ukrýt nějakou nekonvenční myšlenku ve svém díle před bedlivým okem cenzora.
Star Trek změnil přístup diváků i tvůrců k televizní tvorbě a předefinoval hranice toho, co si lze na televizní obrazovce dovolit. Svým způsobem tak vlastně pomohl při přerodu televize do současné formy. Dokázal, že sci-fi není brak, ale nejmodernější a nejsofistikovanější prostředek k vyprávění příběhů. Snad poprvé předvedl vesmír jako místo pro život, ne jako nekonečnou studnici mimozemských nájezdníků, toužících obsadit bezvýznamnou modrou planetu v soustavě bezvýznamného žlutého slunce. Měl hlavního kladného mimozemského hrdinu, stejně jako hlavního kladného ruského hrdinu - oboje do té doby nepředstavitelné. V mnoha epizodách byli běžně k vidění příslušníci barevných menšin, kteří vystupovali jako rovnocenní partneři bílých - jako vědci, technici či vysocí vojenští důstojníci - v době, kdy stále ještě nebylo neobvyklé najít na kavárně nebo lavičce nápis "Jen pro bílé". V jedné z pozdějších epizod byli diváci dokonce svědky prvního televizního polibku mezi bílým mužem a černou ženou - a kladný vliv Star Treku byl takový, že z celých Států přišel jediný lehce rozpačitý ohlas. To vše několik desetiletí před érou neslavně proslulé křečovité "politické korektnosti", která je morem současné televize i filmu a které se původní Star Trek naštěstí, narozdíl od svých nových pokračování, úspěšně vyhýbá.

Ale co u nás?

Datum české premiéry Star Treku se rychle blíží. Jak přijmou naši diváci téměř čtyřicet let starý seriál? Co přinese těm, kteří jsou navyklí automaticky spojovat sci-fi s náročnými počítačovými efekty? Má naději na úspěch?
Faktem je, že Star Trek má v myšlenkové oblasti i po třiceti letech pořád ještě co nabídnout: zábavu, nadsázku, inteligentní příběhy, moudré myšlenky, sympatické postavy a propracované vztahy mezi nimi, tedy víc, než je obvyklé v dnešní konzumní televizi. Pokud bychom ho měli přirovnat k něčemu u nás dobře známému, pak se nabízí nejspíše legendární seriál M*A*S*H - ale i toto přirovnání kulhá, protože M*A*S*H je humor okořeněný dramatem, zatímco Star Trek je naopak drama okořeněné humorem. Oba seriály však přinášejí velice lidské příběhy, které si nepokrytě utahují z absurdnosti války a politiky, oslavují lidskost, zesměšňují zkostnatělost a útlak a vyzývají k tvořivému odporu proti nim.
Problém ale nastává s vizuální stránkou. Star Trek ve skutečnosti není vizuálně o nic horší než výše zmíněný M*A*S*H - jenomže ten se odehrává ve vojenském stanovém táboře za korejské války, nikoliv na palubě hvězdoletu ve vzdálené budoucnosti. Je samozřejmé, že seriál ze šedesátých let nemůže mít počítačem generované triky, dolby surround a milionovou výpravu. Jak ho ale přijmou diváci, kteří právě to od televizní sci-fi očekávají, protože si za posledních deset let zvykli, že sci-fi je především vizuální záležitost? Spokojí se takoví diváci s báječnou a v televizi dosud neopakovanou atmosférou, ne nepodobnou Hitchcockovým filmům? Bude jim stačit nezvykle pochmurné nasvícení interiérů, vytvářející ostré přechody mezi světlem a stínem? Bude je zajímat, že hvězdolet Enterprise je nejnákladnějším a nejdetailnějším pro televizi vytvořeným natáčecím modelem? Budou schopni přes překližkovou stěnu či polystyrenovou skálu spatřit krásu příběhu, který se před nimi odehrává? A dokáží ocenit míru imaginace a lidské práce, která do jeho realizace byla vložena? Těžko říct. V tomto směru je uvedení Star Treku velkým experimentem, díky němuž snad budeme zase o něco moudřejší ve věcech mentality našeho národa. Bude se i u nás opakovat celosvětový úspěch Star Treku, nebo upadne v zapomnění dřív, než bude uveden poslední díl? Pravdou je, že nikdo v ČT ani mimo ni nemá ani tušení, jak budou naši diváci reagovat na zahraniční seriál, starý čtyřicet let - protože tu jednoduše nikdy nic tak starého vysíláno nebylo.
Vše závisí na individálním vkusu každého z diváků. Ti, kdo upřednostňují obsah před formou a dovedou si vážit tvůrčího přístupu, budou tímto seriálem zřejmě nadšení. Ti, kdo mají alespoň trochu slabost pro nostalgii, retro styl a šedesátá léta, by rozhodně neměli být zklamáni. Ti, kdo si zamilovali Červeného trpaslíka, by mohli ocenit možnost shlédnout seriál, který byl pro Trpaslíka inspirací a je jím hojně parodován. A ti ostatní? Když nic jiného, snad se aspoň zasmějí.

Lesk a bída ČT

Prosadit uvedení Star Treku u nás nebylo nijak snadnou záležitostí. Skalním milovníkům tohoto seriálu trvalo dobře deset let, než se jim podařilo ČT k takovému kroku přesvědčit; deset let, během nichž byly pořady pro jiné divácké skupiny (včetně novodobých pokračování Star Treku) vysílány zcela automaticky, aniž by jejich diváci museli hnout prstem. Znamená to snad, že to s veřejnoprávností České televize není zase až tak horké? Nebo snad milovník klasického Star Treku platí menší koncesionářský poplatek než milovník detektivek, estrád a sportu?

Problém je v tom, že seriál typu Star Treku je velice těžké umístit do programového schématu, narozdíl od jeho moderních pokračování, která lze prostě a jednoduše strčit do bloku pro děti a mládež a dál se o ně už nestarat (což ČT hned zpočátku udělala). Je to totiž dost problematický seriál. Je starý. Je opovážlivý. Je syrový, někdy až tarantinovsky drsný. Je neobvyklý. Má nestandardní stopáž. Prostě a jednoduše příliš vyčuhuje z průměru a navíc nabourává iluzi kupředu jdoucí, dynamické, politicky korektní veřejnoprávní televize. Jak by jen mohla taková kupředu jdoucí televize připustit vysílání čtyřicet let starého zahraničního seriálu? V ghettu pro pamětníky se počítá pouze s celovečerními filmy, zatímco mimo něj není místo pro cokoliv staršího deseti let. Na ČT2 se zase musí vejít všemožné katovny a ultramenšinové dokumenty o eskymáckých punksoulových skupinách, které prostě patří ke koloritu veřejnoprávní televize. Takže, kam s ním? Jednoduché: stačí ho nekoupit - stejně jako Randalla a Hopkirka či tuny dalších britských a amerických seriálů ze 60. a 70. let - a oddůvodňovat to předpokládaným nezájmem diváků tak dlouho, dokud se prostě nezapomene. Jenže zasvěcení diváci se s tím odmítli smířit. Burcovali veřejné mínění, organizovali kampaně, protestovali, až nakonec dosáhli svého. Česká televize tak byla nucena učinit rozhodnutí, kterému se celou dobu snažila vyhnout - kam s ním? A kupředu jdoucí, dynamický, politicky korektní veřejnoprávní moloch rozhodl vskutku šalamounsky: nakonec přecejenom zařadil seriál, v němž (mimo jiné) poněkud společensky indisponovaný hlavní kladný hrdina znásilní svou podřízenou, do odpoledního bloku pro děti a mládež.

22.2.2002 v 16:05 (či při repríze pro normální diváky v 0:20) máte i vy sami možnost posoudit, zda to byla šťastná volba. Uvidíte pilotní film Klec, který byl natočen ještě s jinými hrdiny a má poněkud vážnější atmosféru než zbytek seriálu. Regulérní seriál, začínající pilotní epizodou Kam se dosud člověk nevydal, bude vysílán od následujícího týdne. Seriál je opatřen skrytými titulky a vysílání bude probíhat v duálu - to znamená, že na stereofonních televizorech máte jedinečnou možnost sledovat ho v původním znění stejně jako v dabingu. Práva k duálnímu znění byla mimochodem majitelem práv poskytnuta exkluzivně pro toto vysílání a podobná možnost se nikdy nebude opakovat ani pro ČT, ani pro žádnou jinou televizi.

To, zda necháte dívat i své děti, je už čistě jen a jen na vás. Rozhodně však nezapomeňte napsat do České televize a podpořit vysílání Randalla a Hopkirka. Precedens už byl stanoven a klasiku si přece rozvracet nedáme. :-)



Další články tohoto autora:
Michal Patera

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: