Pátek 1.3.2002
Svátek má Bedřich

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK

POLITIKA: Benešovy dekrety a Německo na rozcestí

POLITIKA: Zahraničně-politická gesta nebo zodpovědnost?

ZE SVĚTA: Výhody stárnutí v Austrálii.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak mě neokradli na stanici Národní

PSÍ PŘÍHODY: Konec světa se blíží

POLITIKA: Nepolitická - nadace, jak dál?

KUPÓNOVKA: Nejpozoruhodnější privatizační číslo

JADERNÁ ENERGIE: DUHOVÁ mlha nad jádrem (2)

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu -AROMATEROPEUTICKÁ MASÁŽ (30)

HUDEBNÍ RECENZE: Skvělá hudba se špatným zvukem

O ZEMI I ZEMI: Malá Plzeň - kde to je?

ZDRAVÍ: Která rizika podceňují Češi při cestách do zahraničí

INFOSERVIS: Haag učí Srby pragmatismu

POVÍDKA: Pan Miko
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství

1.3. POLITIKA: Nepolitická - nadace, jak dál?
Richard Tichý

O apolitické politice a "nezávislých osobnostech" slýcháváme v poslední době možná víc, než je zdrávo. Fungování občanského sektoru v ČR je výrazně ovlivněno silnou pozicí nadací , které vytvářejí "neziskový trh"- tedy ne těch, kam se ukládají nezaplacené dluhy politických stran či majetek mediálních magnátů. Náš stát výrazně podpořil nadační sektor - nadace mají jistou moc. Ale moci se dá zneužít...

Přestože se letošní kampaň 30 dní pro občanský sektor týká spíše dobrovolnictví a z propagačních materiálů můžeme vídat tváře těch, kteří pomáhají lidem skákat z oken (v tomto případě dobrovolného hasiče), stranou zájmu by neměla zůstat ani otázka druhého zdroje pro neziskový sektor, stejně významného jako dobrovolnictví - tedy peněz.

Neziskové organizace v zásadě čerpají prostředky pro svou činnost z:

1. členských příspěvků

2. vlastního výdělku, tedy z poskytování některých služeb za úplatu

3. z darů fyzických a právnických osob

4. ze státních dotací

5. z účelových prostředků-grantů, poskytovaných soukromými, veřejnými či mezinárodními institucemi

Proporce mezi těmito jednotlivými zdroji se výrazně liší od jedné neziskové organizace ke druhé.Každý z nich má své výhody i nevýhody a je tedy zcela na konkrétní finanční strategii dané neziskové organizace, na který z nich se zaměří.

Výhodou, kterou našemu neziskovému sektoru závidí řada sousedních zemí, je relativně silný nadační sektor. Nadace jsou samostatné právnické osoby zřizované na základě zákona vlastního zákona a ačkoliv se obvykle počítají mezi neziskové subjekty, je třeba si uvědomit, že podstatou jejich práce je především správa majetku a jiných aktiv a příslušné finanční operace s nimi. Nejde tedy o mediálně typické aktivisty s dreadlocky a jointem - u pracovníka nadace můžete daleko spíše očekávat červenou kravatu a time-manager. Základem existence jakékoliv nadace je právě ono "nadání", tedy její základní jmění. Prvořadým úkolem nadace je efektivní správa tohoto jmění a maximalizace výnosu, který jmění přinese - třeba ve formě úroku nebo výnosů z kapitálových obchodů. Právě tento výnos se totiž rozděluje v podobě grantů jiným neziskovým organizacím. Stejně důležitým úkolem nadace je samozřejmě také dostatečně jasná a přínosná strategie grantování - tedy způsoby a metody, jakým poskytuje finance na veřejně prospěšné a potřebné aktivity.

V očích naší veřejnosti nemají bohužel nadace vždy příznivé image - řada lidí v nedávné době mohla nabýt dojmu, že to jsou jakési prapodivné instituce, sloužící tu k ukládání cenných obrazů mediálních magnátů či k zahlazení dluhu nejmenované politické strany. Jde však o velmi zásadní a přínosný prvek pro fungování zdravé společnosti. Existence dostatečně silných a kvalifikovaných nadací zaručuje diverzitu finančních příležitostí neziskovým organizacím - nemusejí být totiž závislé třeba na státu či komerčních subjektech. Zároveň nadace podporují takové projekty, o něž stát nemá z nejrůznějších důvodů zájem nebo které znamenají vyšší angažovanost veřejnosti v otázkách, které by stát či komerční subjekty raději nezveřejňovaly.

Nadace v podstatě dotvářejí jakýsi "trh" v rámci neziskového sektoru. Tuto jejich funkci dále zdůraznil ve světě nevídaný krok našeho státu, kterým bylo rozdělení části výnosů velké privatizace mezi vybrané nadace. K tomuto kroku došlo prostřednictvím převedení financí z tzv. Nadačního investičního fondu, a.s., do základního jmění několika desítek českých nadací, vybraných na základě přísného výběrového řízení. Tyto peníze (v objemu 2-2.5 mld.Kč - nejistota je dána likviditou některých titulů Nadačního investičního fondu) jsou nyní u nadací řádně uloženy a k přerozdělování slouží pouze jejich výnosy.

Přesto je však potřeba zahájit diskusi o některých jevech, které se v nadačním sektoru objevují a které mohou mít vliv na zdravý rozvoj neziskového či občanského sektoru a nepřímo i na celou společnost. Předem upozorňuji na to, že žádný z níže popsaných jevů není v nesouladu se zákony této země a neznám žádný případ, kdy by sebemenším způsobem poškodil zájmy neziskových organizací či konečných příjemců služeb neziskového sektoru - tedy občanů. Jde spíše o koncepční úvahy či případné zamyšlení nad etikou práce nadací.

Body, které jsou podle mého názoru alespoň hodné diskuse, jsou:

Vlastní fundraising nadací a existence regrantujících nadací

Sdružování nadací

Společný či vzájemný fundraising nadací

FUNDRAISING: DEJTE, ALE NA KONKRÉTNÍ VĚC!

Fundraisingem se myslí cílené získávání finančních zdrojů neziskovými subjekty. Důkazem toho, že většina nadací je ve fundraisingu úspěšná, je samotný fakt, že vznikly. Musely totiž někde získat nejméně 500 tisíc Kč, což je zákonný limit pro zřízení nadace a její zápis u rejstříkového soudu. Takové peníze se dají získat například z dědického odkazu či od velké prosperující firmy. Samozřejmě, že čím větší je základní jmění, tím větší je jeho výnos a tedy tím více prostředků může nadace poskytnout na veřejně prospěšné aktivity.

Některé nadace v ČR však původně vznikly jako typické regrantující organizace - vlastním aktivním fundraisingem, nejčastěji u mezinárodních institucí typu EU či některých amerických státních institucí, nadací či firem, získaly pravidelný přísun peněz, které měly za povinnost přerozdělovat v ČR za účelem rozvoje občanského sektoru. Tyto zdroje však pomalu vysychají. Přesto se některé nadace stále zaměřují na další a další získávání financí. V souladu se svým statutem jej však musí dále rozdělovat a jen malou část si mohou ponechat jako "provizi". Pochopitelně, že, díky své profesionalitě, budou nadace úspěšnější, než většina neziskových organizací, které jsou konečnými příjemci těchto peněz. Vzdálenost mezi sponzorem a konečným příjemci jeho dobročinného daru se tím ale výrazně prodlužuje a do rozhodování sponzora o tom, zda podpoří či nepodpoří nějakou veřejně prospěšnou aktivitu se tím vmezeřuje další článek. Než vlastním fundraisingem, nadace by v tomto ohledu daleko více prospěly neziskovému sektoru, kdyby se spíše soustředily na podporování takových projektů, které vedou k profesionalizaci a samofinancování jednotlivých neziskových organizací. Jen tak se dá dlouhodobě rozšiřovat sponzorský trh (tedy spektrum osob, které jsou ochotny dávat finance na veřejně prospěšné aktivity) - stávající i potenciální sponzoři budou vědět, k čemu konkrétně jejich dar slouží a komu pomáhá, a nebudou mít pocit, že své peníze vkládají do nějakého společného fondu, o jehož využití rozhoduje někdo jiný dle vlastní strategie, vlastních zájmů či vlastních osobních vazeb. Je to důležité i vzhledem k regionálním dopadům. Většina nadací má sídlo v Praze - proč by českokrumlovská fabrika chtěla dát padesát tisíc na nějaké českokrumlovské sdružení, když by to musela dát nejdřív pražské nadaci a ta si teprve vybere, koho vlastně podpoří?

SDRUŽOVÁNÍ NEBO MONOPOLIZACE?

Jakékoliv sdružování organizací má rub i líc. Pozitivním přínosem sdružování může být soustředěná snaha o prosazení společných zájmů. Konkrétně, neformální seskupení nadací v ČR kolem organizace Fórum dárců vedlo k větší možnosti transparentního prosazování zájmů nadačního sektoru, které nakonec vyústilo v převelice úspěšné a výše zmíněné přerozdělení prostředků z velké privatizace (Nadačního investičního fondu, a.s.). Rubem seskupování je ale nutnost sjednotit společné stanovisko či zájmy v takových případech, které naopak brání ve výše zmíněné funkci nadací jako zásadního prvku "neziskového trhu".

Vytvoří-li podstatná část nadací sdružení, které se bude chovat podobně, může pak dojít k vzniku obdobné struktury, která se v komerčním sektoru označuje jako kartel či monopol. Sjednotí-li si nadace pravidla pro poskytování grantů, pochopitelně tím omezí onu výše zmíněnou diverzitu grantových příležitostí. I zdánlivě přínosný nástroj, jakým by mohlo být poskytování grantu pouze v případě, že se žádající nezisková organizace neprohřešila vůči pravidlům jiné spolupracující nadace, může vést k absurdním koncům. Oproti státním grantujícím institucím, které podléhají zcela jasně deklarovaným pravidlům a které pochybení u čerpání jiného státního zdroje zohledňují, pravidla nadací nejsou sjednocená: závisí nutně na statutu a personálním obsazení té-které nadace. Bud-li například členem ekologické iniciativy, která se na základě grantu od některé nadace dostala do sporu s průmyslovým koncernem, jehož zástupce sedí ve správní radě této nadace, budu stále dostávat nepříznivé reference na svou aktivitu. Nemám tudíž šanci žádat o peníze u kterékoliv jiné nadace, "sdružené" s tou původní. Nadace, s níž jsem se dostal do křížku, totiž velmi pravděpodobně poskytne nepříznivé reference dalším "sdruženým" nadacím, u nichž jsem mohl žádat peníze v dalším roce. Neshoda s jedním člověkem by pak znamenala omezení činnosti dané neziskové organizace. A co když půjde o ekologickou iniciativu, bránící opravdu škodlivému investičnímu projektu?

Sdružení či asociace nadací je proto potřeba velmi bedlivě sledovat-především ze strany veřejnosti a neziskových organizací. Kdyby totiž například prostředky Nadačního investičního fondu podléhaly rozhodování ve smyslu výše zmíněného kartelu či monopolu, ten nejdůležitější přínos fondu by byl eliminován. V tom případě by bylo bývalo snadnější majetek ponechat státu a jeho výnosy přerozdělovat s využitím jedné centrální grantové komise či stávajících grantových komisí jednotlivých ministerstev.

HLAVNĚ ŽÁDNÝ SPOLEČNÝ FUNDRAISING

Výše zmíněná sdružení nadací již začínají vznikat, viz. Asociace nadací (www.czechdonors.cz). Jakkoliv může být přínosem takové asociace sdružování na společných stanoviscích ohledně legislativy či formulování etického kodexu, velmi negativním krokem by bylo sdružování za účelem společného získávání financí. Dokáži si představit, že jakákoliv asociace nadací by byla schopna přesvědčit opravdu významného potenciálního sponzora o tom, že dar v její prospěch bude maximálně využit. Taková asociace mu jistě může nabídnout daleko větší "protihodnotu", například mediálním zviditelněním jeho dobročinnosti, než jedna konkrétní nadace či dokonce samotná nezisková organizace, ke které se mají nakonec finance dostat.

Takový sponzoring ještě prodlouží vzdálenost mezi sponzorem a konečným příjemcem daru. Sponzor si ve svém portfoliu "odškrtne" položku dobročinnosti a svým akcionářům ukáže, že jeho dar vedl k jednoznačným mediálním výstupům či zlepšení image. Asociace nadací pak peníze přerozdělí dle svých vlastních kritérií. Zcela stranou ale zůstává jedna z podstatných funkcí neziskového sektoru, kterou je ovlivňování sponzorů ve smyslu veřejného blaha, prokazování konkrétních výsledků a přínosů pro jednotlivé konkrétní potřebné občany či jejich skupiny a zpětně také další rozšiřování sponzorského trhu-tedy posilování ochoty sponzorů více přispívat na veřejně prospěšné aktivity. Kromě toho, málokteré skutečně schopná nadace by se k něčemu takovému zavázala - sponzorský trh je omezen a tak je logicky snadnější přímo oslovovat daného sponzora o jeden milión, než čekat, že jakákoliv asociace od tohoto sponzora získá třebas i vyšší prostředky, z nichž však daná nadace uvidí jen poměrnou, přeozdělenou částku.

Zcela samostatnou kapitolou zůstává vzájemný fundraising, tedy případy, kdy se o grantové prostředky jedné nadace uchází nadace druhá. Takové akce se dějí-ale doufejme, že jich bude méně a méně. Nadace jednou získala finance od sponzora za určitým účelem. Chce-li navýšit své příjmy o peníze jiného sponzora, podporujícího jinou nadaci, nemůže jít o niž jiného než o zpronevěření se zájmům obou původních dárců. Stávající etický kodex, který připravuje Fórum dárců, tuto otázku neřeší. Přejme si, aby se tam objevila co nejdříve.

PROTO JAKO PRAVIČÁK TVRDÍM, ŽE:

Silný nadační sektor v ČR představuje záviděníhodný nástroj pro další rozvoj demokratické společnosti a možnosti zapojení občanů do správy věcí veřejných ve smyslu Listiny základních práv a svobod, Ústavy ČR a souvisejících norem. Nadačnímu sektoru se otevřely významné nástroje k ovlivňování rozvoje demokratické společnosti u nás. Protože však jde o prvek nepodléhající mandátu demokratických voleb, je velice aktuální sledovat, jak bude nadační sektor svého potenciálu využívat.

Těmi, kdo se k fungování nadací mají vyjadřovat, jsou všichni občané-ať již jde o klienty dobročinných aktivit, zástupce komerčních subjektů, poskytujících dary, úředníky veřejné správy, politiky či prosté daňové poplatníky. Občanem je každý, ať již má roční příjem šedesát tisíc či šedesát miliónů. Neziskový sektor je jedním ze základních pilířů společnosti - kvalitou jeho práce můžeme všichni získat, ale i ztratit.

Ačkoliv jsou argumenty čelných představitelů ODS o neziskovém sektoru zcela nesmyslné v optice rozvoje demokratické a evropské společnosti, v souvislostech našeho rybníka jsou celkem logické. Na tahu je neziskový sektor - v tomto případě nadace.



Další články tohoto autora:
Richard Tichý

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: