Pondělí 4.3.2002
Svátek má Stela

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

TÉMA: Ponechme dětem právo žít

POLITIKA: Spor o soudce a rovná daň

POLITIKA: Zahraničně-politická gesta nebo zodpovědnost?

POLITIKA: O chystané loupeži století

RODINA A PŘÁTELÉ: Český lev s dvojím ocasem

PSÍ PŘÍHODY: Opatrnosti nikdy nezbývá

TÉMA: Vznik islámského fundamentalismu a státu Izrael (dokončení)

POLITIKA: Rozhovor Jakuba Patočky s Alexandrem Kramerem

MROŽOVINY: Přímý úder s falší

MÉDIA: Klackem do hlavy

TÉMA: Olympijský doping

VÝBĚR: Dá se s vámi vyjít?

TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo

ROVNÁ DAŇ: Ano!

PENÍZE: Pojištění pro vaše dítě
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Drogy

4.3. TÉMA: Olympijský doping
Nina Ruzó

...než povolit sportovcům z různých zemí různou míru restrikcí, raději těch kontrol ve zcela profesionálním sportu nechejme úplně. Tak jako u kaskadérů a jiných umělců, managerů, politiků, jezdců. Všichni lidé jsou si rovni. Proč by měli být rovnější jen sportovci z ukázněných sportovních svazů?

Veřejnost se na sportovce často zlobí za užívání nedovolených podpůrných prostředků. Paradoxní je, že aplikace stejných látek k podobnému účelu (jinými lidmi) nikoho nerozčiluje. Nebo si myslíte, že nadlidské výkony umělců, managerů nebo třeba i politiků v parlamentu by byly možné bez zvláštní péče? Zajímá někoho jakými preparáty a v jakých dávkách se léčí zpěváci, aby mohli znovu dosáhnout na svůj Olymp? Občas znechuceně sleduji povídání osobností, které se netají s užíváním "společensky přijatelných" drog: "…pokud nevypiji osm káviček denně, nemohu pracovat… na nočních zasedáních se mi osvědčila guarana… bez cigarety jsem nemožný… musím si dát panáka, abych neměla trému… marihuanu používám pouze pro inspiraci..." Přitom za čtyři kávy nebo malé množství guarany je sportovec diskvalifikován ze soutěže.

Představte si, jak by třeba vypadalo nařčení z parlamentního dopingu, kdyby se i poslanci museli při svých dlouhých a často vyčerpávajících výkonech (bez ironie) podrobovat stejnému režimu jako sportovci. Asi by znělo zajímavě: "Pane kolego, vám to ale dneska kecá. Pojďte se nám (pod odborným dohledem!) vyčurat do skleničky. Nejméně sto padesát mililitrů! Nevěřím, že byste něco takového vymyslel bez efedrinu. S vámi se dnes prostě nedá soupeřit. Hned to odvezeme na plynový chromatograf na Strahov."

Nevím, proč se také netestují kaskadéři před neuvěřitelnými skoky nebo před pokusem o rekord v potápění. Třeba by jim také našli o nějakou tu krvinku více. Je to spravedlivé? Proč může líná a tlustá ženská beztrestně užívat tablety, které zrychlují tep (hubne se po nich) a vrcholoví sportovci jsou kriminalizováni za kde co? Ani nemluvím o tom, že neregistrovaní sportovci mohou "kde co" klidně užívat a postih jim nehrozí. Ti registrovaní mají před sebou seznam zakázaných prostředků, které prostě nesmějí. Patří mezi ně i jejich vlastní krev. Pokud jsou nemocní, nikdo jim asi nedá lepší léky a mohou mít problémy. Ať už zdravotní (neléčená nemoc) nebo disciplinární. Četla jsem dokonce zprávu o sportovci, který nesměl užívat svůj nenahraditelný lék a musel zanechat sportovní činnosti. Asi to bylo lepší než riskovat recidivu rakoviny. Ale bylo to spravedlivé?

Nezastávám se dopingu. Sama jsem však několikrát prošla nedůstojnou procedurou odběru vzorku a nebylo mi to příjemné. Proto se zastávám sportovců a přemýšlím o správnosti nastavených relací. Ve sportu se dá správných relací dosáhnout pouze důsledným(!) sjednocením pravidel ve všech zemích. Stále věřím, že to možné je. Když se však někde kontrolují všichni sportovci (bez upozornění a kdykoliv) a jinde jen na soutěžích, nesvědčí to o dobré vůli. Pokud se ještě vyskytují národní svazy používající pretesting, nebude sport nikdy spravedlivý. (Pretesting je prováděn jako anonymní vyšetření před odjezdem na mezinárodní soutěž. Má odhalit, zda jsou už sportovci "vyčištěni" nebo kdy poslední stopy metabolitů vymizí. U nás je už mnoho let nepřípustný). Jestliže sportovci některých zemí užívají nové preparáty, které ještě nedopatřením nejsou na seznamu nebo užívají preparáty, které se nedají zjistit, nejsou ve sportu různých zemí ani zdaleka srovnatelné podmínky.

"Tak udělejme šampionát nasypanejch," zaslechla jsem před několika lety šokující nápad na schůzi jednoho sportovního svazu. (V dopingové hantýrce se tenkrát s určitou žertovnou nadsázkou podobné výrazy používaly často. Od nepatrného dávkování "bobulí" až po velmi silné: "zobat - sypat - sypat jako o život.") Zdánlivě skandální názor se tenkrát samozřejmě neujal, ale zaváněl alespoň určitou spravedlností. Asi nebyl názorem ojedinělým. Proto se ho chytili manažeři profesionálního sportu. Aby učinili zadost veřejnému mínění, rozhodli se, že "testovat" se bude, ale jen formálně. Budou zjišťovat třeba diuretika nebo podobnou blbost. A tak se paradoxně stalo, že se někteří profesionálové mohli vrátit od škodlivějších farmak, zjistitelných kratší dobu, k méně nebezpečným. U jezdců formule 1 se dnes kontrola zaměřuje spíše na auto, u dostihů na koně atd. Jak z toho ven? Já vážně nevím. Přesto bych tento problém chtěla pomoct vyřešit. Ale než povolit sportovcům z různých zemí různou míru restrikcí, raději těch kontrol ve zcela profesionálním sportu nechejme úplně. Tak jako u kaskadérů a jiných umělců, managerů, politiků, jezdců. Všichni lidé jsou si rovni. Proč by měli být rovnější jen sportovci z ukázněných sportovních svazů?


Další články tohoto autora:
Nina Ruzó

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: