Čtvrtek 7.3.2002
Svátek má Tomáš

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

SCI-FI: Tušení doktora Součka

POLITIKA: Šílený předvolební kvapík

TÉMA: Křivá daň

PROBLÉM: Dekrety presidenta republiky - právní analýza (2)

FÍGLE: Státní správa porušuje zákon

RODINA A PŘÁTELÉ: Byl Ludvík Souček český doktor Mengele?

PSÍ PŘÍHODY: I cesta je cíl

ŠAMANOVO DOUPĚ: Naši dobrodinci

TÉMA: Zaveďme regresívní daň!

REKLAMA: Chytrá, blbá a... záhadně krásná

K DISKUSI: Obchodování e-mailem s doménami

K DISKUSI: První desetiletí nového století aneb Už jsme si zvykli?

SAKRYŠ: Okamžiky, šmátrejte nám v hlavě!

PENÍZE: Jak regulovat penzijní fondy?

KOMENTÁŘ: Vlastenectví a byznys
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody

7.3. PSÍ PŘÍHODY: I cesta je cíl
Ondřej Neff
Znáte tu písničku s refrénem "i cesta může být cíl". Líbí se mi myšlenka té písničky. Je to ostatně osa jednoho proudu orientálního myšlení. Ne dosažení nějakého cíle, ale cesta má smysl. Cesta, tedy "tao". Nesejde na tom, zda jste na začátku, uprostřed nebo na konci cesty. Jste na cestě a jedině to putování má smysl, váš vztah k cestě a k těm, kdo po ní jdou s vámi nebo proti vám.

Připomněl mi to Bart dnes při polední procházce na Vidoulích. Bylo krásné počasí, snad až moc krásné - počasí mezi dvěma kabáty : na zimní kabát bylo horko, na jarní moc ostrý vítr. Vypravil jsem se na vidoulskou pláň - a najednou jsem si všiml, že na kopci či spíš na hřebeni valu nad plání trůní trojice obrovských jedlých psů. Bart si jich nevšiml. Zavolal jsem ho, zavelel čelem vzad a obrátil jsem azimut o 180 stupňů.
Bart se nepodivil, prostě se otočil a mazal na druhou stranu stejně zaujat pachovými podpisy v suché trávě, jako před tím. Kdybych po padesáti metrech zase dal čelem vzad, zase by pospíchal tam, kam by mířil nos mého nosu.

Pro něho je podstatný pohyb. To ostatně zná každý majitel či venčitel psa. Kdyby si vzal sebou knížku a skládací židli a vyšel na pláň na Vidoule a tam si dřepl... co by udělal pes? Pobíhal by volně po tom hektarovém lánu? Nic takového, lehl by si pánovi k nohám a buď by usnul, nebo by po chvilce omrzoval.
I to je ztělesnění čínského "tao" nebo japonského "dó".

Cesta je cíl, cesta je smysl. Směřování, libovolno kam. Žádné sezení na šamrli.

Mohl bych Bartovi sdělit, že je zenbudhistický učenec. Jenže by to neocenil.
Cestu na Vidoule, tu jistě ano.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: