Pondělí 11.3.2002
Svátek má Anděla

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

KUPÓNOVKA: Mezi důraznými akcionáři

MROŽOVINY: Benešovy dekrety a rok 1945

PROBLÉM: Dekrety presidenta republiky - právní analýza (4)

BENEŠOVY DEKRETY: Bylo to nutné?

POLITIKA: Kam s olejem, do vody nebo do ohně?

RODINA A PŘÁTELÉ: Absolut nápad

PSÍ PŘÍHODY: Různé odstíny hnusu

POVÍDKA: Bajka o mravencích

TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo

POČÍTAČE: Bez klávesnice to nejde

PENÍZE: Kam kráčí pojišťovny?

SKRBLÍK: Pojistěte se - stát se může cokoliv

CHTIP: pozdrav ze záhrobí

SVĚT: Gibraltar

ÚVAHA: Je jaro, a aby to bylo lepší
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství

11.3. POČÍTAČE: Bez klávesnice to nejde
Margaret Erthal

Psaní na stroji, kdysi doména učitelů ekonomických předmětů, bylo dříve vyučováno na středních školách. Odborné ekonomické učivo předpisovalo v prvním ročníku "Psaní na stroji I", ve druhém ročníku "Psaní na stroji II" ve třetím ročníku "Kancelářské praxe" a "Těsnopisu I" a ve čtvrtém ročníku "Sekretářské praxe" a "Těsnopis II". Toto učivo bylo dodržováno většinou škol jako cíl ekonomického vzdělání, protože souviselo s budoucím povoláním. Úvod do osobních počítačů změnil studijní plán ekonomického vzdělávání a metodu, jakou byly instrukce psaní na stroji zprostředkovávány. Počítače umožnily studentům, aby byli ve třídách s ekonomickou výukou výkonnější při psaní na klávesnici, při psaní poznámek, zpráv a tabulek. Brzy se začala výkonnost a efektivnost počítačů využívat v dalších předmětech. Učitelé angličtiny vyžadovali při hodinách "Anglické kompozice" práce psané na počítači a učitelé matematiky využívali programování v BASICU. Nový kurz, "Počítačová gramotnost", se objevil ve školních osnovách a postupně dosáhl statutu "nutného" předmětu. Výuky "Počítačové gramotnosti" se ujali jak učitelé ekonomických předmětů, tak učitelé přírodních věd a matematiky, kteří také cítili, že jsou schopni tento předmět vyučovat.

Během 80. let se začaly osobní počítače objevovat na základním stupni škol. Mladým žákům tehdy umožnil využití počítače pro výuku a procvičování populární softwarový program LOGO (Harvey, 1985), který ale neobsahoval výuku zvládnutí klávesnice. Jakmile studenti dosáhli střední školy, učitelé ekonomických předmětů začali čelit dvěma výzvám: výuka psaní na klávesnici upadala a studenti si vyvinuli nešťastný návyk: metodu "hledání a datlování". Dnes jsou pedagogové na všech úrovních vybízeni, aby do učebního prostředí zahrnuli internet. Už prezident Clinton prosazoval v každé třídě počítač připojený k internetu a počítačovou gramotnost všech studentů.Mají-li být ale všichni studenti počítačově gramotní, staví se před pedagogy následující dilema: mají být studenti také schopni psát na klávesnici? Pokud ano, kdy by tato dovednost měla být vyučována, kdo by je měl učit a jakou roli hrají softwarové balíky pro psaní na klávesnici?

SCHOPNOST PSÁT NA KLÁVESNICI

Psaní na klávesnici je ovládání počítače dotykem, hmatem. Výkonnostní požadavky definované v "Národních standardech ekonomického vzdělání" zahrnují schopnosti studentů k: rozvíjení techniky psaní na klávesnici, vkládání a zpracovávání číselných údajů za použití hmatové metody na desetiklávesové klávesnici a rozvíjení schopnosti psaní na klávesnici na přijatelné úrovni rychlosti a přesnosti. Psaní na klávesnici je psychomotorická schopnost a připomíná hraní na hudební nástroj jako je piano: jemné motorické svaly musí reagovat na instrukce mozku. Koordinace oko - ruka je nezbytná proto, aby jemné motorické nervy lokalizovaly a stiskly klávesu. Hlasové pedagogické řízení je pro učení a dobré zvládnutí dotykového psaní na klávesnici neodmyslitelné (Erthal, 1996). Různé skupiny navrhují, že učení se psaní na klávesnici by mělo předcházet učení používání počítače, obzvláště proto, že studenti potřebují metodické instrukce, aby získali schopnost psaní na klávesnici za použití dotykové metody (Prigge and Braathen, 1993; Nieman,1996). Prospěch z nabytí dovednosti psaní na klávesnici zahrnuje lepší využití času a efektivnější využití počítačů (Elementary/Middle School Keyboarding Strategies Guide, 1992). Každý, kdo bude jednou používat počítače, musí rozvinout dovednost "hmatového" psaní na klávesnici. Důraz je kladen na dovednost vkládat alfanumerické údaje pro základní účely získání, zpracování nebo přenášení informací (Schmidt, 1985). Výzkumy prokazují, že děti s dovedností psát na klávesnici jsou schopny tvořit rychleji, jsou pyšnější na svou práci, vytvářejí písemnosti s upravenějším vzhledem, mají lepší motivaci a projevují zlepšené jazykově umělecké dovednosti (Nieman, 1996).

KDY VYUČOVAT PSANÍ NA KLÁVESNICI

Žáci nižší než třetí třídy nemají potřebnou obratnost a velikost ruky, aby mohli klávesy ovládat efektivně. Navrhovaný věk pro efektivní vyučování psaní na klávesnici je 10 až 12 let (Elementary/Middle School Keyboarding Strategies Guide, 1992). Děti čtvrté až šesté třídy vykazují vyšší jemnost a ovládání malých svalů, což se odráží v lepší pohybové koordinaci (Prigge and Braathen, 1993). Správné psaní by mělo být vyučováno a vyžadováno již od začátku. 1) Studenti by měli používat pravý ukazováček pro stisknutí "Y" 2) pro "yes" a "N" pro "no"; pravý malíček pro entrování; pravý palec pro mezerník 3), a myš pro větší pohyb kurzorem a klikání. Studenti potřebují metodické instrukce, aby získali dovednost psaní na klávesnici dotykovou metodou ještě dříve, než začnou používat počítač pro operaci, při kterých už nestačí jednoduchý povel jedinou klávesou. Jakmile studenti zvládnou počáteční lekce psaní na klávesnici, je nezbytné znalost psaní dále zlepšovat tréninkem. Dovednost psaní na klávesnici se bez soustavného tréninku zlepšuje nedostatečně nebo se snižuje (Elementary/Middle School Keyboarding Strategies Guide, 1992). Pokud se hmatové metodě psaní vyučuje od prvních hodin výuky používání počítače a jsou postupně tréninkem podporovány každý další rok, úroveň dovednosti psaní na klávesnici je postupně zvyšována (Davidson and Kochmann, 1996). Zajištění dalšího rozvoje dovednosti psaní na klávesnici po dosažení základního zvládnutí klávesnice je třeba zakotvit v učebním plánu (Sormunen, 1991). Texas, Minnesota, New York a Virginia vymezily vedle vyučovacích hodin psaní na klávesnici čas pro trénink zvyšování rychlosti a přesnosti. Výuka psaní na klávesnici začíná v páté třídě a pokračuje i ve vyšších ročnících. Cílem je připravit studenty na vyhledávání informací a zpracování textů (Nieman, 1996).

KDO BY MĚL VYUČOVAT PSANÍ NA KLÁVESNICI?

Učitel pro výuku psaní na klávesnici musí být dobře informovaný, schopný pomáhat studentům rozvíjet patřičné techniky, stejně tak jako zajišťovat motivaci a dohled (Nieman, 1996). Nicméně učitelé ekonomických předmětů musí pochopit také metodologii vyučování studentů začátečníků a učitelé základního vzdělávání se seznámit s podmínkami rozvoje psychomotorických dovedností (Prigge and Braathen, 1993; Davidson and Kochmann, 1996). Když se studenti začínají učit psát na klávesnici, potřebují kolem 30 vyučovacích hodin, aby získali schopnost používat pro stisk jednotlivých kláves správné prsty (McLean, 1994). Nezřídka je vyučování základního psaní na klávesnici omezeno na 10 nebo méně hodin a výsledek je pak mizerný, schopnost psát na klávesnici nulová (Sormunen, 1991). Výuka psaní na klávesnici by ve školách měla být svěřena jenom učitelům, kteří prošli kurzem metodiky psaní na klávesnici, učitelům ekonomických předmětů se znalostí metod výuky nebo střídavě učitelům ekonomických předmětů a učitelům základního vzdělání. (McLean, 1994).

SOFTWARE PRO PSANÍ NA KLÁVESNICI

Výukový software může zvýšit dovednost psaní na klávesnici, ale nemůže nahradit kvalifikovaného učitele (McLean, 1994). Mnoho populárních softwarových balíků pro psaní na klávesnici narušuje rozvoj psychomotorických schopností (Davidson and Kochmann, 1996). Komplexnost vyučování psaní na klávesnici vyžaduje rozsáhlý a velmi dobře napsaný softwarový program. Dosud nebyl předložen žádný softwarový program, který by byl kvalitnější než způsobilé živé vyučování psaní na klávesnici. Softwarové programy dobře poslouží drilu, opakování, obohacenému procvičování, přispívají k pestrosti vyučovacích způsobů psaní na klávesnici. Software nemůže být naprogramován, aby uviděl, vyslyšel nebo vycítil potřeby studenta (Schmidt, 1985). 4) Na obzoru je mluvící a diktující software. Zatímco tento software byl nějakou dobu technologicky uskutečnitelný, jeho cena odrazuje a účinnost je problematická.

ZÁVĚR

Dovednost psaní na klávesnici se už netýká určitého povolání, ale je nezbytná pro komunikaci, získávání a rozšiřování informací. Špatná nebo nulová schopnost psát na klávesnici bez dívání se na ruce významně omezuje snahu po poznání. Psaní na klávesnici by mělo být vyučováno kolem páté třídy a výukou by měli být pověřeni učitelé ekonomických předmětů a učitelé základního vzdělání. 5) Základnímu stupni výuky začátečnického psaní na klávesnici by měl být věnován dostatečný čas (minimálně kolem 30 hodin) a tato nová schopnost by měla být během dalších školních let posilována tréninkem. Softwarové balíky pro psaní na klávesnici by měly být pečlivě prozkoumány, abychom se přesvědčili, jestli respektují pedagogické a psychomotorické principy. Neposadili byste dítě k piánu a nepoužili softwarový balík, který by dítě naučil hrát na piáno. Podobně se děti učí hraní sportů s trenérem a řízeným tréninkem. Trenér poskytuje motivaci, zlepšování a korigující činnost. Studenti a rodiče by od vyučování psaní na klávesnici neměli očekávat méně.

* * *

1) S německými kolegy (např. autory učebnic Horstem Diehlem a Karlem Wilhelmem Henkem) jsme se shodli na obecné formulaci: začít učit psát děti na klávesnici je nezbytné dříve, než začnou získávat nesprávné návyky. Tedy dříve, než je jim umožněno zabývat se na počítači programy, využívajícími text, např. seznamovat je s Wordem. Protože ale podle našich výzkumů úspěšnost výuky psaní dětí mezi 7 až 10 lety teprve u nejstarších z nich v tomto intervalu stoupá tak, že je efektivní z hlediska vynaloženého času, lišíme se v doporučení o rok: Němci považují za vhodné začít s výukou psaní v 9 letech, my se přikláníme k věku 10 let s tím, že až do zahájení této výuky je velmi neodpovědné seznamovat děti např. s funkcemi textového editoru.

2) Na anglické klávesnici "QWERTY" je umístěno v poloze "Z" podle naložení klávesnice české.

3) Pravý palec pro mezerník - podle našich výzkumů píší mezerník pravým palcem praváci, levým leváci. Toto jednostranné přetížení není na závadu, protože je více zatížena vždy "silnější" strana a zátěž se tím fakticky vyrovnává. Z novějších učebnic už naštěstí zmizelo dříve doporučované střídání palců obsluhujících mezerník buď podle posledního úhozu minulého slova, nebo podle prvního úhozu slova následujícího po mezerníku.

4) V USA není k dispozici programovaná individuální výuka. Kolektivní vyučovací programy skutečně žákům učitele z uváděných důvodů ("uvidět, vyslyšet nebo vycítit potřeby studenta") nenahradí. Programovaná výuka individuální (v ČR "ZAV") ovšem potřeby studenta doslova vypočítá. Po analýze jeho výkonu při každém z tisíců dílčích úkolů mu individuálně přidělí z pestré palety cvičení to, které pro optimální postup potřebuje. Pokud je žáka třeba zkontrolovat, zda se u něj nerozvíjejí nesprávné návyky (např. špatné držení rukou, dívání se na klávesnici), upozorní učitele, aby "neschopnost počítače uvidět" včas suploval. Ale pouze ve chvíli, kdy je to účelné, nikoli permanentně žáky obcházel a šířením atmosféry nedůvěry snižoval motivaci k dobrým výkonům, danou hravou soutěživou formou výuky.

5) V ČR nabízí rozšiřovací učitelské studium připravující vyučující psaní na klávesnici v základních i středních školách na bázi programované individuální výuky pouze OA Valašské Meziříčí pod záštitou Vysoké školy báňské Ostrava.

Margaret J.Erthal

Ke konzultaci zaslal: Gian Paolo Trivulzio

Z anglického originálu přeložil: Dalibor Babič

Poznámkami doplnil: Jaroslav Zaviačič (www.zav.cz)



Další články tohoto autora:
Margaret Erthal

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: