Čtvrtek 21.3.2002
Svátek má Radek

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Stalo se po kritice taxikářů

SAKRYŠ: Temelín, červen 2054

FOTOGRAFIE: Romové Marie Kracíkové

POLITIKA A ETIKA: Presumpce viny a dnešní morálka (4.)

RODINA A PŘÁTELÉ: Klíč k autíčku na klíček

ZE ŽIVOTA V AUSTRÁLII: Obluda.

PSÍ PŘÍHODY: První jarní klíště

CHTIP: Tak za chvíli tu máme zase jaro!!!!

LITERATURA: Hlas byl jeho osudem II.

HOVOŘÍME O: Zázračná dieta.

ZE SVĚTA: EGYPT - postřehy ze setkání tří civilizací

BAJKÝDKA: Svoboda laní

POSTŘEH: Můj život s ním

CHTIP: Zdrcující zjištění

PENÍZE: Počítač zadarmo?
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie

21.3. ZE ŽIVOTA V AUSTRÁLII: Obluda.
George Švehla

Minulou sobotu jsme se s mojí ženou Mílou jeli podívat do střediska vodních sportů, kde se v roce 2000 odehrávaly veslařské boje o olympijské medaile. Je to zrovna pod kopci, kde bydlíme a navíc v umělé krajině, vytvořené v místech kde už jsou vydolovány veškeré štěrkopísky. Velké jámy v zemi byly zaplaveny, okolní krajina upravena a osázena. Dojem veskrze dobrý a přívětivý. Na jezerech se mimo veslařských závodů pořádají různé jiné vodní atrakce. A tak minulou sobotu se tam odehrávaly závody lodiček poháněných solární energií a také čínských "dračích lodí". To jsou ty asi 15m dlouhé co mají kolem dvaceti galejníků kteří za zvuku bubnů usilovně pádlují a na přídi jsou ozdobeny dračí hlavou. My jsme se však šli podívat jak dopadli naši kamarádi co se zúčastnili závodů solárních kocábek. Kolem těchto lodiček se motá horda nadšenců, kterým to je koníčkem a některým i pořádným koněm.

Kamarádi nemohli dopadnout lépe. Při vyhlašování vítězů a rozdávání cen jich "posbírali" celkem PĚT. Tedy jednoznačný úspěch chytré české hlavy a zlatých českých ručiček. Ovšem i zkušeného a vynikajícího kormidlování těchto plavidel. Jak jejich tvůrce, tak jeho paní, která kormidluje se zkušeností starého mořského vlka. Ne, že by byla stará, i když její manžel v její nepřítomnosti ji takto občas nazývá. Je to zralá žena v nejlepších letech. A protože to je bývalá Pražanda, dáma zkušená a světaznalá, o sebe náležitě pečující, tak se po ní i nyní otočí nejedna mužská hlava. Nejen nějakého páprdy po padesátce ale i mladých mužů, jak jsem velmi dobře pozoroval. Takže taky úspěch, i když na poli zcela jiném. Konečně, když jsme se v příšeří počátku let šedesátých minulého století civěli na černobílé obrazovky televizorů ze kterých se na nás jako hlasatelka usmívala, tak jsme také mívali příjemné pocity i přesto, že šlo o českou televizi. Když jeden už poslouchal co tehdy poslouchal, tak se aspoň při tom díval na pěknou holku, že ano.

No ale to jsem se zase zakecal. Geriatrikům se to stává a to čím dál častěji. Chtěl jsem vám sdělit něco zcela jiného. Při konečné prezentaci a rozdávání cen vypukl po každém oznámení potlesk. V davu byl i jeden velký černý pes, který nemaje dlaní, začal při každém potlesku vydatně štěkat. Výškou byl něco jako Bart pana vydavatele i když stavbou těla jaxi lehčí a štíhlejší. Jeho rysy a tvar těla mě něco připomínal a tak jsem se šel páníčků zeptat co to je za rasu. Jejich odpověď potvrdila moje obavy. Byl to Kelpie křížený s Border Kolií. Proč ty obavy? To proto, že náš vánoční dáreček Ferda je taky křížený Kelpie, ale nevíme s čím. Ze 3.5 kila, které vážil pod stromečkem jako šestitýdenní rukavice, to už "dotáhl" na 14 kg. V kohoutku už měří kolem 45 cm a nohy má dlouhé, tlapy veliké, že by jeden řekl, že tatínek byl dánská doga. My jsme vždycky měli malé psy, nevysoké a vešli se pohodlně do klína. To se o Ferdovi už teď říct nedá i když do toho klína se vehementně cpe, neuvědomujíc si svoje rozměry a váhu. Ostatně i jemu se jeho dlouhé nohy často zapletou, obzvlášť když chce vyběhnout do schodů. To obvykle zakopne a raťafákem narazí do dalšího schodu, což ho donutí aby zpomalil.

Takže Ferda roste jako z vody, i když to není tak docela pravda, protože žrádla sežere za čtyři. Našemu mladšímu synovi a jeho manželce, kteří nám tento "dáreček" dali, jsme už řekli, jestli Ferda nepřestane růst, že jim ho vrátíme, aby jejich Max, jinak Ferdův brácha, měl kamaráda. My jsme zvyklí na psy přízemní a kompaktní a nikoliv na obludy, kterou Ferda asi jednou bude.



Další články tohoto autora:
George Švehla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: