Pátek 22.3.2002
Svátek má Leona

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK

DIVADLO: Humor, odvaha, strach a věčné otázky

AFRIKA: Čtyři dny které neotřásly Zimbabwe

KOMENTÁŘ: Rudé brigády

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem nenačapal policajty na švestkách

ZDRAVÍ: Lophophora diffusa

PSÍ PŘÍHODY: Oklamané psisko a počasí, že by psa nevyhnal

FEJETON: Někdo se dívá ... aneb Microsoft je v posteli Vaší ženy

CHTIP: Dopis milujícího syna

SPOLEČNOST: Socialismus a ekologismus

POLITIKA: Otazníky nad efekty evropského integrování

ÚVAHA: Jsou předpovědi ekologických katastrof důsledkem volného trhu?

MEJLEM: Názory čtenářů

PENÍZE: Pojišťovny - konec dealerů

FEJETON: Olivy
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody

22.3. PSÍ PŘÍHODY: Oklamané psisko a počasí, že by psa nevyhnal
Ondřej Neff
To nám to jaro pěkně začalo. První plnoprávný jarní den a hned jsem musel na Barta udělat habaďůru. Ještě než začnu vyprávět, podotknu, že VÍM o tom, že jaro začalo 20. března ve 20.16, měli jsme to na Psu ve stručně (a taky vím, že dostanu maily tohoto typu: Myslel jsem, že jste seriózní člověk, ale hluboce jste mě zklamal a přestávám důvěřovat čemukoli, co píšete, neboť tvrdíte, že jaro začalo od 21. března atd., atd.)

Ve čtvrtek jsem podnikl s kolegy ze serveru Grafika výpravu do Teplic, kde jsme vedli seminář o digitální fotografii. Vyjížděl jsem brzy ráno. Vstal jsem v šest. Mizerný den, lilo jako když publikum brečí v koncovce filmu E.T. Jakmile jsem začal šramotit, Bart se taky probudil a spustil svůj rituál vítání nového dne. Jenže, co s ním? Neměl jsem čas na to, abych s ním šel na ranní procházku, večer jsem se dohodl s Davidem, že s Bartem půjde on.
Nedalo se dělat nic jiného, než psa vystrčit ven. Do deště. Do počasí, do kterého by psa nevyhnal.
Ano, takový jsem já.
Teprve potom jsem šel do koupelny, abych se osprchoval a oholil. Následovalo oblékání a teprve pak byl Bart vpuštěn.
Následovalo něco horšího.
Pes vpuštěn, jakž takž utřen vyhrazeným psím ručníkem (s dírou uprostřed), načež jsem vzal paraple... Bart se zaradoval. Další zklamání! Mým cílem nebyla procházka, nýbrž kastlík na noviny. V lijavci, pod parapletem, klusal jsem k brance, na níž visí schránka. Byla prázdná. Vždyť v počasí, do něhož by psa nevyhnal, se noviny neroznášejí, aspoň u nás ne, aspoň 21. března tomu tak bylo...
Aspoň nebyl ve stavu zklamání Bart sám. On bez procházky, já bez novin.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: