Pondělí 25.3.2002
Svátek má Marián

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Hollar solí načichlý

POLITIKA A ETIKA: Presumpce viny a dnešní morálka (5.)

POLITIKA: Vměšuje se NATO do slovenských záležitostí?

PRÁVO: Nedostatky shromažďovacího zákona

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem se choval neracionálně

PSÍ PŘÍHODY: První čolci, první hexenšůs

ZAMYŠLENÍ: Stackovy dárky.

IZRAEL: Z vězení rovnou do akce

POLITIKA: Evropská unie je občanům nesrozumitelná

ÚVAHA: De ja vu,… aneb větičky klasiků.

TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo

ZLODĚJNA: Co se může přihodit u bankomatu

ZE ŽIVOTA: Džin vypuštěný z láhve

PENÍZE: Čas karty kreditní

CHTIP: Počítač je maskovaná žena aneb Proč musí být počítače ženy:
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny

25.3. MROŽOVINY: Hollar solí načichlý
František Novotný
Václav Hollar se narodil do pražské rodiny úředníka Zemských desek 13. června 1607 a již tento letopočet napovídá, že ho čekaly časy válečné. U slavného Sadelera se vyučil rytcem, zvládl i profesi kartografa, avšak živit se chtěl jako grafik a prosadit jako umělec.
Ačkoli po Bílé hoře odešel jako dalších 150 tisíc exulantů do zahraničí, neměl motiv ani politický, ani náboženský. Chtěl se zdokonalit v řemesle a proto zamířil do Frankfurtu nad Mohanem k nakladateli Merianovi. Po dvou letech přešel do Štrasburku k von Heydenovi, ale i tam ho dostihla válka.

Obrat v jeho životě znamenalo setkání s lordem Thomasem Howardem, earlem z Arundelu, do jehož služeb vstoupil a po návštěvě Prahy v roce 1636 s anglickou misí následoval svého anglického mecenáše do Londýna. Když mu král Karel I. svěřil svého syna, aby mu dával hodiny kreslení, byl přesvědčen, že dosáhl cíle.
Přišla ale revoluce, král byl popraven, hrabě Arundel emigroval do Holandska a Hollar, nechápající nic z revolučního kvasu cizí země, odjel do Antverp.
Byl na vrcholu tvůrčích sil, právě do tohoto období spadají jeho vrcholná díla - "Dobrá kočka", "Malé pohledy na Londýn", ale také již zmíněné trojdílné panorama Prahy, jež si v kresbě odnesl v roce 1636.

Nepřestával ho ale lákat rušný Londýn a do města, jež se nezadržitelně stávalo metropolí světa, se vrátil. Okamžitě byl zatčen jako králův přívrženec a propuštěn se štěstím na přímluvu literáta Johna Aubreyho a nakladatele sira Dugdala. Když Cromwellova revoluce vyšuměla a po restauraci nastoupil na trůn jeho bývalý žák jako Karel II., domníval se Hollar, že jeho mizerná finanční situace se zlepší. Král byl sice štědrý slovy, ale jeho pokladníci skoupí na peníze.
Místo volné umělecké tvorby se Hollar musel živit jako kartograf. Vytvořil na 50 map a to nejen Británie, ale i afrických zemí, Číny, Uher, Polska, Dánska a dokonce i Jamajky a Kréty.

Nepřízně osudu se nezbavil.. Při obrovské epidemii moru, jež si vyžádala životy 130 tisíc obětí, zemřel také jeho syn James, a sotva mor odezněl, Londýn vyhořel. Požár zničil na 13 tisíc domů a 200 tisíc lidí zůstalo bez přístřeší.
Aby se vůbec nějak uživil, nechal se najmout jako kartograf na výpravu do Tangeru. 11. srpna 1668 loď "Mary Rose" pod kapitánem Kemthornem zvedla kotvy s Hollarem na palubě a vyplula ke Gibraltaru. Ženitbou s Kateřinou z Braganzy získal Karel II. feudální nárok na Portugaly dobytý Tanger. Angličané si byli dobře vědomi strategické ceny úžiny mezi Atlantikem a Středozemím, na rozdíl od Portugalců, kteří se děsili nákladů na dokončení pevnosti v Tangeru. Hollar, jenž za svoji účast na výpravě a za rytiny rozestavěné pevnosti dostal 100 liber, netušil, že dějiny půjdou jinudy, že roku 1704 Angličané dobudou na Španělech Gibraltar a Tanger pro ně ztratí význam.

"Mary Rose" vyrazila na zpáteční cestu do Anglie až 3. prosince 1669. U Rotty byla zaskočena sedmi pirátskými brigami a Hollar mohl skončit jako otrok, kdyby nebylo skvělého manévrování kapitána Kemthorna a dobré mušky jeho dělostřelců, kteří admirálskou brigu rozstříleli.
Návrat sice přinesl Hollarovi další pocty, ale žádné peníze. Musel zase utíkat před věřiteli, musel přestat svoje mědiryty označovat monogramem, aby snáze unikl slídivým očím svých pronásledovatelů .
Začátkem roku 1677 vyleptal ještě několik anglických krajin a dokončil plán Londýna. Pak přestal vycházet ze své komůrky a smířen s bídou dožil poslední dny, než 25. března 1677 zemřel.

Zůstalo ale jeho dílo, k němuž patří i v Česku málo známé skvostné rytiny námořních lodí, které vytvořil za pobytu v Antverpách. Jestliže mu kritikové vyčítali přílišnou popisnost a malé umělecké nadání, pak v případě lodních rytin se tento nedostatek přeměnil v přednost. Jeho mědiryty patří, vedle prací Pietera Bruegela, Jana Porcellise a van den Veldeho, k těm dílům, které zobrazují obchodní a válečné lodi 17. století do posledního detailu a jsou dnes neocenitelným zdrojem informací o lodní stavbě baroka.

Přibližme si alespoň dvě jeho rytiny. Horní zachycuje trup korábu určeného pro obchod se Západní Indií, tedy se středoamerickou oblastí. Ačkoli se jednalo o obchodní plavidlo, bylo silně vyzbrojeno a za války tyto lodě také jako válečné sloužily. Na spodní ilustraci je pohled přes záď na ještě silněji vyzbrojenou loď určenou pro obchodní plavby do Východní Indie, dnes bychom řekli na Dálný východ. Jedná se o ještě nevystrojený a nezatížený dvoupalubník, toliko s podstavcem hlavního stěžně, a proto ční tak vysoko z vody.

Psáno v Praze 22. 3. 2002, rytiny z knihy "Schiffe auf druckgraphischen Blättern" Lothara Eicha a Johannese Wenda



Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: