Všichni známe pojem "řetězec násilí": Izraelské jednotky zabijí militantní Palestince jedoucí v autě, palestinský sebevrah odpálí nálož v jeruzalémské restauraci plné návštěvníků. Izraelci zabijí další militantní Palestince, teroristé vyšlou další sebevražedné útočníky.
A tak to jde pořád dokola, stylem oko za oko, zub za zub. Obě strany nesou stejnou míru viny a jediné řešení je zastavit násilí na obou stranách a začít znovu jednat o míru.
Takto v každém případě většina světa vidí situaci na Blízkém východě. "Řetězec násilí" to je elegantní způsob, jak si tuto složitou situaci pojmenovat. Není divu, že ho přijaly vlády i média téměř všude ve světě.
Existuje tu jen jeden problém: není to vůbec pravda. Myšlenka, že obě strany nesou stejnou míru viny za současné násilí, je absurdní. Současné násilí má jednu a pouze jednu příčinu: je jí palestinský terorismus.
Izrael dnes trpí nejintenzivnějšími teroristickými útoky, s jakými se kdy moderní stát potýkal. Když vojensky odpoví, cílem této odpovědi je zastavit terorismus. A pokud by terorismus ustal, hned zítra by ustaly i odpovědi na něj. Totéž ovšem neplatí o teroristech, kteří by posílali své sebevražedné útočníky i v případě, že by jejich útoky nechal Izrael bez odpovědi.
Palestinští vůdcové chtějí, aby svět uvěřil tomu, že jsou to oni, kdo reaguje na izraelské násilí. Když v minulém týdnu jeden sebevrah odpálil nálož v Jeruzalémské kavárně poblíž sídla premiéra Ariela Šarona a zabil tak 11 lidí, palestinský mluvčí řekl, že to byla jen spontánní "lidská reakce" na izraelské násilí na Západním břehu a v Gaze.
Ve skutečnosti to vůbec není reakce. Válka teroristů je promyšlená kampaň s cílem demoralizovat Izraelce a vytvořit krizi, která povede k mezinárodní intervenci ve prospěch Palestinců. Na tom není nic spontánního.
Může se to zdát jako nepodstatný rozdíl ve chvíli, kdy létají kulky a teče krev, ale tento rozdíl je důležitý. Vykreslovat blízkovýchodní konflikt jednoduše jako řetězec násilí znamená stavět sobě na roveň terorismus a odpověď na něj. Z tohoto úhlu pak generál, který vyšle tanky proti střelcům v uprchlickém táboře, byl naprosto stejně podlý, jako vůdce teroristů, který pošle sebevražedné útočníky, aby odpálili nálož v kavárně.
Tak to skutečně není. Každý národ má právo bránit se proti terorismu. A to zahrnuje i možnost použít vojenská protiopatření, pokud je to nutné. A i když tento zásah skončí ztrátou života nevinného člověka, jak se na palestinských územích snad až příliš často stává, přesto to nestaví oponenta do stejné řady s teroristy.
Mezi izraelským vojákem, který v bitevní vřavě nešťastnou náhodou zastřelí nevinné dítě, a teroristou, který záměrně vyhodí do povětří autobus s izraelskými dětmi, je nesrovnatelný rozdíl. Smrt těchto dětí je stejně tragická, ale vina těch, kdo je zabili stejná není.
Když Spojené státy zasáhly po 11. září a zaútočily v Afghánistánu na Taliban a Al-Kajdu, všichni kromě největších odpůrců Ameriky uznali, že použití síly v sebeobraně ze strany USA se liší od násilí teroristů, které na nich spáchali. Když se ale jedná o Izrael, tento rozdíl náhle zaniká.
Dokonce i Washington přijímá teorii o "řetězci násilí". Když Izrael přesunul své síly do města Ramallah na Západním břehu, aby vymýtil terorismus, George W. Bush to nazval "neužitečným" krokem, který pouze vyprovokuje další zabíjení.
To se může stát. Stejně jako kampaň vedená Spojenými státy za vymýcení terorismu z Afghánistánu může přinést zvýšení počtu útoků na Američany. Ale přestat zasahovat proti teroristům není řešení. Řešením je zastavit teroristy.
Copyright - 2002 Bell Globemedia Interactive Inc.
Všechna práva vyhražena
Autor: Marcus Gee
16. března 2002
