Úterý 26.3.2002
Svátek má Emanuel

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

TÉMA: Česko-německá deklarace z roku 1997 a B. Posselt o ní v ČT na ostro.

ŠAMANOVO DOUPĚ: Sousedé

POLITIKA: Hlasování o trojkách a koaliční program

NÁPAD: Zlepšovací návrh

PSÍ PŘÍHODY: Házení klacku bez kompromisu

RODINA A PŘÁTELÉ: V roli Víly Dobřenky

CO KDYŽ: Mýty s racionálním jádrem a ty druhé - lživé.

ZAMYŠLENÍ: Další pokus

VÝSTAVA: Projekt TXX aneb Z Prahy až na Měsíc

ARCHITEKTURA: Řeči do prázdna na prahu informačního věku

KAUZA: Ticho, ticho...

STIHAČKY: Američané mají svůj Watergate, my budeme mít Gripengate

PENÍZE: Vezmu si tě, až podepíšeš!

ZDRAVÍ: Ošetření proti vůli

MEJLEM: Ohlasy, názory.
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody

26.3. PSÍ PŘÍHODY: Házení klacku bez kompromisu
Ondřej Neff
Pro psa znamená metání klacku náramnou legraci. Do určité míry. Psa házení a aportování klacku baví. Hodíte poprvé, pes je nadšený. Podruhé šílí radostí! Napotřetí a napočtvrté už to bere jako rutinu. No a od pěti hodů nahoru už to pokládá za pěknou otravu.

Tohle zná každý, kdo si někdy se psem hrál. Dělával to náš Gordon a nejinak se k házení klacku staví Bart. Když vidím, že si bere klacek do tlapek a raději ho žižlá, než aby mi ho přinesl, zařvu na něho (hru musím přece ukončit já a ne on) s tím, že příští hod bude ten poslední.
Takže - nastala fáze žižlání, zařval jsem, Bart klacek aportoval. Poslední hod... Bart vystartoval, pádil za klackem, nadšeně ho pronásledoval, dokud ještě rotoval a odrážel se od země... pak naposledy skočil, zasáhl ho přesně v půli, pevně stiskl, zaryl do dřeva tesáky.
Já zatím skákal a povykoval, abych ho povzbudil v nadšení. Pes potřebuje podpořit.
Zastavil se, loupl po mě okem.
"Aport!" volal jsem bujaře jako pan Kynologická Příručka. "Aport, Barte!"
Rozběhl se.
To bylo dobré. Horší ale bylo, že se nerozběhl ke mně, ale ode mne... a zapadnul do své oblíbené divočiny, kam za ním nemůžu, do houštiny keřových jalovců, do těch míst, kde je pohřebiště všelijakých dobrot, jež dostal od návštěv a jimž hrozilo, že mu je ukradnu, zejména pak umělých kostí z buvolí kůže. A tam zahrabal ten klacek, aby si mohl být jist, že tento hod byl poslední, ale opravdu ze všech nejposlednější!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: