Pátek 29.3.2002
Svátek má Taťána

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK

VOLBY: Poznámka z Ameriky

ÚVAHA: Ať platí bohatí

PROJEKT: Sokoli v srdci velkoměsta

POLITIKA: S Posseltem naostro

TÉMA: Odsun nebo vystěhování?

POLITIKA: ODS volí populismus a nacionalismus

ZDRAVÍ: Nejen na pomlázku...

DOPIS: Internet do škol

ZE ŽIVOTA: Na Hradě je veselo.

PENÍZE: Svět karet kreditních

CHTIP: Čtyři pitomci II.

SKRBLÍK: Vydělejte si na volbách!

ŠAMANOVO DOUPĚ: Slušní a neslušní komunisté

BIG BEN: Sudetská lež a pud sebezáchovy
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví

29.3. ZDRAVÍ: Nejen na pomlázku...
Jarmila Skružná

Využití vrbové kůry v terapii patří minulosti. Ještě v 19.století byla široce používaným prostředkem proti horečce, bolestem a zánětům. Dnes je plně nahrazena synteticky vyrobenými léky. V době jarní rovnodennosti, Velikonoc, kdy odnepaměti hrály vrbové pruty důležitou roli v nejrozmanitějších zvycích a obyčejích, si krátce připomeneme nejen je, ale i použití vrbové kůry jako rostlinné drogy.

Vrba bílá
Salix alba L.

Vrba bílá (Salix alba L.) patří do čeledi rostlin vrbovitých (Salicaceae Mirbel). Na našem území se můžeme setkat s více než dvěma desítkami druhů vrb a mnoha jejich kříženci. Jejich určování je složité. Kromě toho, že se vrby vzájemně kříží, přistupuje k této skutečnosti také fakt, že jsou dvoudomé (tzn. květy samčí a samičí rozkvétají na odlišných jedincích), dále kvetou často ještě před olistěním a tvar listů jednotlivých druhů je proměnlivý. Tím mohou být značně znepokojováni botanici, ve fytoterapii je ale situace jednodušší, protože drogu lze sbírat v podstatě ze všech našich domácích vrb.

Popis: S vrbou bílou se často setkáváme v lužních lesích a pobřežních houštinách podél větších řek. Pokud máte rádi obrázky Josefa Lady, nebo Erbenovy pohádky, vodníci sedí na obrazech i v pohádkách zásadně právě na "hlavatých" vrbách bílých. Vrba bílá je jednou z několika košíkářských vrb. Je to strom 20 - 30 m vysoký s hustými, tenkými větvemi, které se větví pod ostrým úhlem. Listy jsou kopinaté, na okraji pilovité. Kvete zároveň s rašením listů a může se dožít až 100 let. V parcích a zahradách se často vysazuje převislá odrůda ´Tristis´, jedna z tzv. smutečních vrb.

Rozšíření: Vrba bílá (Salix alba L.) roste v nížinách a pahorkatinách teplých oblastí Čech a Moravy, např. v Polabí, Poohří, úvalech Dyje a Moravy. Areál rozšíření zahrnuje kromě Evropy severozápadní Afriku, Přední a Střední Asii, východním směrem zasahuje až na Sibiř.

Historie používání: Vrbová kůra se používala již ve starověku. V Ebersově papyru, který byl nalezen nedaleko Luxoru v Egyptě a pochází z doby kolem roku 1550 př. Kr., je detailně popsáno léčení zánětů vrbovým listím.  Většina středověkých herbářů doporučuje vrbové listí i kůru proti zánětům. V polovině 16. století používal  John Gerard vrbu jako prostředek napomáhající krevnímu oběhu. V 17. století můžeme vystopovat i poněkud kuriózní použití vrbových listů.  Culpeper ordinuje ve víně svařené vrbové listy proti žádostivosti vůči opačnému pohlaví. O sto let později spatřují světlo světa první zprávy o  účinnosti vrbových extraktů při zimnici. Kyselina salicylová se používala při léčbě revmatické horečky, její spotřeba byla veliká. Preparát měl ale nepříjemné vedlejší účinky, především dráždil zažívací trakt a měl nepříjemnou chuť. Tyto negativní vlastnosti překonala roku 1899 firma Bayer, která vyrobila preparát z kyseliny acetylsalicylové a nazvala ho aspirin, dodnes jeden z nejvíce používaných léků (antipyretikum, analgetikum a antireumatikum). Mechanismus působení aspirinu v organismu byl popsán až v roce 1971.

Ještě na počátku 20. století se používal vrbová kůra v kombinaci s dubovou kůrou a kůrou jírovce maďalu na odvar proti horečce. Odvar se podával až po vychlazení.

Sběr: Kůra vrby bílé (Cortex salicis) se sbírá na jaře, nejlépe v  březnu, z 2 - 3 letých větví. Kůra se nařeže a loupe v pásech cca 25 cm dlouhých. Suší se při 40-60 °C. Vrbová kůra nevoní a chutná hořce.

Obsahové látky: Vrbová kůra obsahuje salicin a další glykosidy,  flavonové glykosidy (izosalipurposid, narigenin, deriváty salicinu - např. populin, fragilin, grandidentatin aj.), dále třísloviny,  šťavelany a další látky.

Vlastnosti: Antipyretikum, antireumatikum,  analgetikum, antiflogistikum, sedativum.

Účinek na organismus: V současné době je používání vrbové kůry plně nahrazeno syntetickými léky s obsahem kyseliny acetylsalicylové. Droga působí komplexněji, používá se jako doplňková léčba při některých typech onemocnění. Lidově se vrbová kůra používá jako adstringens, vně na koupele, na ošetření špatně se hojících rán, při pocení nohou apod. Vrbová kůra se přidává do mastí proti zánětům.

Použití: Odvar připravíme z 1g drogy. Na macerát použijeme 1 lžíci drogy a dvou sklenic vody. Užívá se 1 lžička každé dvě hodiny.Při vnějším použití na koupele vaříme 30 - 40 g kůry v půl litru vody.

Toxicita a vedlejší účinky: Vysoké dávky vrbové kůry mohou působit toxicky. Droga se nesmí užívat při citlivosti na salyciláty, při žaludečních vředech a vředech dvanáctníku apod. Nesmí se užívat v těhotenství. Po dobu užívání drogy  by měl organismus dostávat vyšší dávky vitamínu C.

Další význam: Rozkvetlé vrby, "kočičky" přinášejí každoročně jaro. Oddělují dlouhé, těžké, zimní období, od nově se počínajícího života, od nového zemědělského roku. Pro nás není už tento předěl životně důležitý, avšak lidé po staletí očekávali každoročně jaro s nadějí. Svými zvyky a obřady se snažili si v této době zajistit zdraví, dobrou úrodu i bohatství na celý rok. A vrby hrály při těchto magických úkonech důležitou roli. Do dnešních dnů se světí na Květnou neděli vrbové ratolesti na paměť vjezdu Krista do Jeruzaléma. Ovšem mnohé zvyklosti spojené s jarní rovnodenností mají ještě předkřesťanské kořeny a křesťanskou věroukou byly přejaty a pozměněny. Lidé věřili, že vrbové proutky posvěcené na Květnou neděli mají zvláštní moc. Tři kočičky z posvěcené snítky byly prostředkem proti bolesti v krku a zimnici. Přidávaly se také krávám do krmení, aby dobře dojily. Hospodář kladl větvičky jívy za krov, aby stavení bylo ochráněno před bleskem, nebo ho zapíchl na kraj pole, aby úrodu nepomlátily kroupy. V Rusku se dříve věřilo, že posvěcený proutek odvrací bouřku a požár. V Bulharsku dívky splétaly na Květnou neděli věnečky z vrbových proutků a házely je do řeky, aby nalezly dobrého ženicha. Na Velký pátek vám může vrbový proutek otevřít zemi i skálu a ukázat poklad. Dívky by se v tento den měly chodit česat pod velkou vrbu, aby měly dlouhé a krásné vlasy. Na Velikonoční pondělí mládenci obchází dívky s pomlázkou spletenou z čerstvých vrbových proutků a šlehají  je, "pomlazují", aby byly čiperné a veselé po celý rok. Také starým pannám se dostávalo každoročně o Velikonocích nového omlazení. Řádné vyplacení patřilo i dobytku.

Kvetoucí vrby jsou také první jarní pastvou pro včely.

Zajímavosti: Umíte si vlastnoručně uplést pomlázku a tak dívkám a ženám ve svém okolí zajistit sílu , energii a optimismus? Nařežte si osm stejně silných vrbových proutků. Zvláště pro začátečníky doporučujeme proutky ze smuteční vrby. Jsou pružné, ohebné a tenké. Proutky svažte dohromady, je jedno, na kterém konci, protože plést můžete pomlázku odspoda i odshora. Svázané proutky si rozdělíme na čtyři a čtyři. Krajní z levé čtveřice vložíme mezi druhý a třetí prut z pravé čtveřice, provlečeme a vrátíme zpět na levou stranu. Teď postup opakujeme z druhé strany: Vezmeme krajní prut z pravé čtveřice a vložíme ho mezi druhý a třetí z levé čtveřice… Postup stále opakujeme, střídáme strany a  neustále dbáme na to, abychom měli pruty rozložené na čtyři a čtyři. Na užším konci pomlázku zavážeme a ozdobíme pestrými pentlemi, nejlépe žlutou, zelenou a červenou. Pomlázka se může plést i z většího počtu prutů, princip  je stejný. Na některých vesnicích se pletly pomlázky až ze 60 prutů. Velkým pomlázkám se říkalo tatar, žíla nebo korbáč.

Další informace naleznete zde



Další články tohoto autora:
Jarmila Skružná

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: