Kde je zakopán pes
Včera jsem na vlastní oči spatřil dílo českých pedagogických zmetků. Nedaleko školy a také její skoro třímetrové bronzové sochy učitele národů J.A.Komenského, řádění skinů neonacistického ražení neznalo mezí. Stalo se to před několika měsíci.Sedm pubertálních spratků způsobilo zkázu židovského hřbitova v Praze-Uhříněvsi, který téměř neporušený přečkal ll.světovou válku - nikoliv však jejich osobní útok na "Židy" jejich záchvat "hrdinství", při němž se filmovali.
Náhrobky, pod nimiž odpočívají čeští občané židovské víry, byly zneuctěny okovanými botami, byly přeráženy, pováleny,atd. v době míru. Na závěr hailovali.
Můj vyprávěcí pramen, byl jako policista, jenž se účastnil vyšetřování věci, dobře informován.Připadalo mu absurdní,že dobře situovaní rodiče nejsou schopni řádně vést děti. Ze sedmi kluků.kteří se účastnili barbarského ničení židovských náhrobků pochází čtyři z rozvedených rodin a byli po rozvodu svěřeni do péče svých matek. Pátého mladého muže, jenž měl už v minulosti problémy se zákonem, v současné době vychovával střídavě otec a současně také tzv. diagnostický ústav, neboť matka dítě i s manželem opustila, a tak policii není známo, kde se tato žena zdržuje. Jen dva zbývající hoši mají oba rodiče, přičemž jsou prý od nich zahrnováni dostatečnou hmotnou přízní. Nikoliv ovšem jejich časem, a právě jak tomu je u ostatních neboť jej přeci musí rodiče věnovat k hromadění zisku.
Celkově se dá říci, že nikdo ze skupiny netrpěl potravinovou ani hmotnou nouzí, nenakupovali v bazarech, na svou zábavu inkasovali značné kapesné. Kromě občasného mytí nádobí, nikdo z nich nebyl nijak pracovně přetížen. Zkrátka, šlo o to jak se vybít.
Z hlediska statické části sociologické kurtoazie, vztah k nacismu a neonacismu hutně a viditelně projevovali jak odíváním,tak drobnými "příkrasami", jako lebky, hákové kříže,apod. Pohledem dynamické části téže kurtoazie- nijak se příklonem k nacistickým a rasistickým hodnotám netajili. Nejen, že si školní sešity všelijak upravili naci symboly a hesly, ale také explicitně dva uvedli, že hřbitov poničili a náhrobky zneuctili protože nemají rádi Židy, jelikož smrdí.
Ještě prý žádného nepotkali, ale ví to. Křesťanský hřbitov bychom nepoškodili,tvrdili svorně. K dotazu vyšetřovatele jak bys žida poznal, kdybys se s ním potkal, většinou neuměli relevantně odpovědět. Zato o svém vzoru -Hitlerovi toho věděli dost, zkrátka jim imponuje, ačkoliv oni sami na sobě moc autority nepocítili. Právě naopak, policejní úředník zastává názor, že autorita v podobě pravého mužského vzoru u většiny z nich absentovala, právě jako přítomnost universálií jako pravda, láska a zcela jistě také zodpovědnost…
Pokud jde o sdílené hodnoty, jejichž distribuci kromě rodiny zajišťuje třeba dějepisem také škola, jsou na tom chlapci opravdu špatně. Nejenže mnozí neměli tušení jaký by měl být konec českého národa v případě absolutního vítězství Třetí říše, ale i ti kdo bezpečně znali co by nás čekalo, lnuli k Hitlerovi celou silou své pubertální duše. O tom, že svoje jednání nepovažovali za kontraproduktivní svědčí, že pouze jediný se Židovské obci za svůj podíl na hřbitovním barbarismu omluvil. Údaje mám ke včerejšímu dni.
Právě ve stejný datum uslyšeli posluchači z Českého rozhlasu na stanici Praha pořad"Rodičovské otazníky." Právě v něm oblíbený moderátor Kamil Horák v lehkém tónu
řešil se skupinou uhříněvských učitelek a matek výchovnou problematiku. Téma znělo, jak zkrotil televizor,počítač, video - a snad i manžela, jenž nevhodně děti ovlivňuje. Úvodem, jako vždy zazněla scénka. Tentokrát tatínek, (jehož české děti tak dobře znají z nejedné televizní reklamy jako notorického trotla) v úloze přihlouplého vůdce rodiny pouští dětem video dětem, za které se pak schovává, když chce uklidnit maminku.
Uhříněvské matky a pedagožky, k tomu účelu zřejmě svolané do jedné ze školních tříd, se mohly přetrhnout, aby veřejnosti ukázaly jak jsou vzorné a dobře vedou své děti. Ta čte pohádky, ona vybírá knihy dceři, jiná hraje na piano- radost pohledět! Není jiné vysvětlení, proč si zasloužily takovou čest oslovovat český národ svým výchovným uměním,než to, že rozhlas musel napravit, co televize pokazila. Odvysílala totiž onen videoklip, který si hoši při vulgárním ničení památek za výkřiků nacistických hesel sami natočili. Tím ale samozřejmě obrazovka pokazila image ženám nejen z Uhříněvsi, ale zaměstnaným matkám obecně. Zřejmě také proto, v závěru tak podařeného pořadu se zmínila jedna z matek, jak na tom jsou ty rozvedené špatně, že ani nemají čas na výchovu. Zda by v takovém případě nebylo lépe, aby jim soudy při rozvodu, tak po komunisticku, automaticky nepřidělovaly děti jako prebendy a mohutný zdroj příjmu, už Rodičovské otazníky Kamila Horáka neřeší. Kdyby z takového stavu neměly zisk kromě matek, ještě zaměstnanci tří ministerstev, omezil by se i český rozvodový průmysl. Škoda, že Horák i celý rozhlas nejde hlouběji, možná právě tady je zakopán pes.
