Čtvrtek 11.4.2002
Svátek má Izabela

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Churavý prezident

TÉMA: Další Mnichov na cestě?

POLITIKA: Stop nacionalismu nebo servilitě?

VOLBY 2002: Ó ti oškliví krajané v zahraničí!

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak to bylo s královnou krásy

PSÍ PŘÍHODY: Jednoduchá řešení bývají nejúčinnější

POSTŘEH: Chybějící tlačítko

CHTIP: Příběh se žábami

TITANIC: Mizerná posádka + zfušovaná loď = 1500 mrtvých

HUDEBNÍ RECENZE: Pro naše podnebí neskousnutelná Mlha

SPOLEČNOST: I kdyby...

FOTOGRAFIE: Holdování životu (výstava Sáry Saudkové)

PENZE: Jistota pro stáří jako blamáž

ZDRAVÍ: Průjem u kojenců

MROŽOVINY: Chlapec, kterému doktor často píchal uši
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava

11.4. TITANIC: Mizerná posádka + zfušovaná loď = 1500 mrtvých
Jiří Wagner

Vzhledem k tomu, že málokdo odolal totálnímu zblbnutí po celosvětově vyvolané "Titanikománii" a neviděl film režiséra Jamese Camerona, připadalo by asi leckomu zbytečné vracet se ke katastrofě, jejíž smutné devadesáté výročí si můžeme v noci z neděle na pondělí připomenout. Přesto je však dobré se po tomto dávném neštěstí poohlédnout a poopravit si některé mylné představy, které třeba o zkáze Titaniku mnozí z nás chovají.

Přestože je titulek článku do jisté míry nadsázkou, až tak velkou licencí není. Potopení tehdy největší a nejluxusnější lodi světa bylo totiž způsobeno právě chybami posádky, pochopitelně zejména kapitána, ale stejnou měrou se na ní podílela i špatná konstrukce lodi samé.

Plavba
Trasu lodi stanovil v předvečer vyplutí kapitán Edward J. Smith tak, že vedla 100 až 300 mil severně od linie, která označuje na námořních mapách oblast, kde byly spatřeny volně plující ledovce. Už při stanovení kurzu tedy tento dvaašedesátiletý muž, pro nějž měla být plavba slavnostním vyvrcholením jeho kariéry (po jejím skončení mínil tento zasloužilý námořní veterán odejít na odpočinek), učinil první chybné rozhodnutí. Nebylo ovšem zas tolik v jeho moci rozhodnout jinak - paroplavební společnosti trvaly na přesném dodržování jízdních řádů, jedině tak (a luxusem svých parníků) mohly lépe čelit konkurenci. Plul-li by kapitán jižněji, neriskoval by sice ne příliš pravděpodobné střetnutí s ledovcem, ale taky by nedostal svou loď do New Yorku včas. Bohužel ani později během plavby, kdy na Titanic docházelo stále větší množství hlášení jiných lodí, že spatřily nezvykle velké množství ledovců, nedokázal kapitán Smith svůj omyl korigovat, naopak drasticky zvýšil riziko tím, že nechal loď hnát se i v neděli 14. dubna za tmy a husté mlhy rychlostí vyšší než 21 uzlů, tedy bezmála 40 km/hod! Jeho další chybou - byť nechtěnou - bylo, že krátce před vyplutím musel být ještě splněn jeho požadavek na výměnu vrchního důstojníka, kterým jmenoval svého oblíbence Wilda - tím se celý hodnostní žebříček posunul a dosavadní druhý důstojník Blair roztrpčeně odešel z lodi. A byl to zrovna Blair, který triedry, objednané pro strážní službu, uložil ve své kajutě - po vyplutí o nich ale nikdo nevěděl, takže hlídky se i ve tmě a mlze musely spoléhat jen na svůj ničím nevyzbrojený zrak. Jeden jediný triedr mohl možná katastrofu odvrátit nebo alespoň zmírnit důsledky srážky, neboť osudný ledovec mohl být zpozorován dříve, než když byl zahlédnut pouhých pár desítek metrů před přídí.

Další chyby posádky
Ostatně i další členové Smithova nesehraného týmu dělali své chyby - když 14. dubna ve 23.39 ohlásila hlídka můstku spatření ledovce přímo před lodí, první důstojník Murdoch nařídil stočit loď ostře na levobok a signalizoval do strojovny "plný tah zpět", chtěje zřejmě na poslední chvíli srážce zabránit. Ledovec tak nenarazil na dobře chráněnou příď, ale jeho ostré hrany roztrhly relativně slabý bok lodi. Protože mezitím probuzený kapitán nechtěl znepokojovat pasažéry zastavením, vydal strojovně rozkaz "poloviční rychlostí vpřed" - aniž znal rozsah škod. Tím dílo zkázy uspíšil, protože do lodi začala voda vnikat mnohem rychleji. Chyby možná největší se ale večer dopustil radista Phillips, který dostal hlášení parníku Californian, nacházejícího se zhruba deset mil před Titanikem, že loď zastavila, neboť je obklopena ledovými horami. Phillips byl tak zaměstnán vyřizováním radiotelegramů cestujících, že hlášení Californianu nevzal na vědomí a nepředal je kapitánovi - ten tak nedostal poslední varování, které by jej možná přimělo šílenou plavbu přerušit…

Protože ale chyb a omylů se dopustili i další (když kupříkladu bylo umožněno, aby z potápějící se lodi byly na hladinu spuštěny i jen zpola obsazené záchranné čluny, navíc posádka nebyla vůbec k záchranným pracím vycvičena) a není možno v rámci tohoto článku je všechny vyjmenovávat, obraťme proto pozornost k druhé polovině tvrzení v titulku článku, ke zfušované lodi.

Loď
Přestože Titanic byl skvělým parníkem, jeho konstruktéři dopustili, že nebyl "nepotopitelným", jak jej z nevědomosti nazvali někteří novináři, po kterých to začal papouškovat celý svět (ostatně, není nepotopitelných lodí). Přestože byly na palubách vodotěsně uzavíratelné přepážky a dveře, jednotlivé paluby od sebe hermeticky oddělitelné nebyly, takže stoupající voda měla cestu nahoru mnoha otvory a schodišti zcela otevřenou. Titanic byl po svém obvodu vybaven vodotěsnými komorami, které jej mohly v případě menšího poškození udržet na hladině. Tyto komory však nebyly vodotěsně odděleny od palub, takže v případě jejich proražení z nich mohla voda v klidu stoupat dál - a po srážce s ledovcem bylo zaplaveno dokonce šest těchto komor! Trhlina byla tak obrovská, že pouze naplno běžící mohutná čerpadla dokázala prodloužit agónii aspoň o pár hodin potřebných ke spuštění záchranných člunů.

Protože docházelo ke stále většímu zaplavování přední části lodi, ta se nakonec naklonila tak, že těžké parní stroje v zadní části se utrhly a, prorazivše všechny přepážky, sjely do přídě. Takovému nepoměru váhy už kýl nedokázal vzdorovat, loď se rozlomila a ve dvě hodiny a dvacet minut ráno 15. dubna zmizel parník v hlubině. Zatímco těžká příď sklouzla šikmo na dno "jako javorový list", záď se posadila na hladinu, kde se později, jak nabírala vodu, postavila kolmo a začala se potápět a přitom otáčet - právě její rotace vysvětluje, proč je mezi oběma částmi ležícími v hloubce 4000 metrů mezera široká přes půl kilometru.

Další tragickou chybou konstruktérů byla ovšem nedostatečná kapacita záchranných člunů - přestože loď bohatě překročila bezpečnostní požadavky britského ministerstva obchodu! V době neštěstí se na lodi nacházelo 2201 lidí, ať pasažérů nebo členů posádky. Celkem se ale na Titanic mohlo vměstnat dokonce 3182 osob (2566 cestujících a 981 členů posádky). Kapacita všech záchranných člunů však činila pouze 1178 lidí! Pokud by si to někdo během plavby uvědomil, bylo by díky panice přežilo patrně ještě mnohem méně lidí, než bylo oněch 705 (podle jiných pramenů 711 či 713) zachráněných.

Posledním důkazem zfušovaného provedení lodi jsou vadné nýty, které byly po objevení a prozkoumání vraku označeny dokonce za hlavní příčinu zkázy. Obsah strusky, sklovitého zbytku po tavení kovových rud, byl třikrát vyšší než je běžné dnes. Náraz na ledovou horu byl jen impulsem, ale faktem je, že popraskalo obvodové nýtování plátů, ty se rozestoupily a do Titaniku se začala nezadržitelně valit voda…

Smutný závěr
Smutnou tragédií té noci bylo, že parník Californian, který vyslal onen nedoručený telegram, kotvil deset mil daleko od místa tragédie (Cameronovi by ale narušil dramaturgii, takže ve filmu zcela chybí). Jeho posádka považovala světlice vystřelované z neznámé lodi za zábavu cestujících a světla potápějící se do moře pak za známku toho, že loď odplouvá do temnoty. Radiotelegrafista, jenž mohl uvést celou situaci na pravou míru, si však šel lehnout deset minut před tím, než Phillips začal z paluby Titaniku vysílat svá první SOS, takže Californian za svítání odplul, aniž měl někdo na jeho palubě tušení, čeho byl svědkem. Na pomoc trosečníkům se tak dostavil až ve 3.35 parník Carpathia - nebýt ignorance kapitána Californianu, zachráněných mohlo být daleko víc.

Apropó - jedním z mýtů šířených o celém neštěstí je tvrzení, že cestující na nižších palubách byli diskriminováni, ba dokonce že jim bylo bráněno v přístupu k záchranným člunům zamčenými mřížemi. Taková věc dokáže napadnout leda pitomce... nebo režiséra.

(Prameny: Petr David - Titanic, Re-Discovering Titanic, The Titanic Disaster, Titanic - Past - History)


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: