Pondělí 8.4.2002
Svátek má Ema

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Ozbrojenci v chrámu

POLITIKA: Zaklínání národními zájmy a kauza Miler

ARMÁDA: Dajli medajli nebo nedajli

ARMÁDA: Dobře zorganizovaná náhoda?

RODINA A PŘÁTELÉ: Sumo v Pakulu

TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo

PSÍ PŘÍHODY: Nejdříve zklamání, pak skvělý zážitek

LIDÉ: John F. NASH - návrat po třech desetiletích

POLITIKA: A ještě jednou - sudetští Němci

HISTORIE: Heydrichův projev

DEMONSTRACE: Jediný člověka protestující proti teroru, byl zatčen

SVĚT: Ženy v Zimbabwe

EKONOMIE: Rovná daň očima daňového poplatníka

TÉMA Legalizujme legální!

TERORISMUS: Obhajoba totální války
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael

8.4. MROŽOVINY: Ozbrojenci v chrámu
František Novotný
Jak to vlastně je? Koho obléhá izraelská armáda v betlémské bazilice Zrození páně? Jsou to opravdu členové dvou nejagilnějších arabských teroristických organizací, kteří si vynutili přístup do chrámu násilím se zbraněmi v rukou, i když podle středověkého azylového práva může o azyl žádat jenom ten, který nechá zbraně před vraty, nebo běžní Palestinci, jak sugerují titulky českých novin, které tam zahnali izraelští vojáci?
Tomu soudný člověk ztěžka uvěří, neboť v takovém případě by musela bazilika Zrození páně praskat ve švech, když azyl by tam hledalo veškeré obyvatelstvo Betléma. Podle mého soudu je svědectví italského novináře (v minulém týdnu je uvedl Český rozhlas) průkazné a ti ozbrojenci jsou těmi, jimiž jsou - desperáty zahnanými do kouta, lidmi, kteří nemají jiné východisko a dobře si spočítali, že obléhání chrámu poškodí izraelskou prestiž a postaví světovou veřejnost na jejich stranu.

I tak existuje hledisko, které ve čtvrtek 4. 4. 2002 předvedli propalestinští demonstranti na Václavském náměstí. Podle nich jsou ti ozbrojenci a vůbec všichni palestinští atentátníci bojovníky za svobodu, kteří se naopak brání státnímu teroru Izraele a bojují proti izraelské okupaci. Toto stanovisko také často zaznívá i z českých úst a v podtextu je slyšet, že bychom to měli chápat, když s okupacemi máme bohaté národní zkušenosti.
18. června 2002 si připomeneme 60. výročí smrti čs. parašutistů, kteří po vykonání atentátu na Heydricha se shodou okolností také ukryli v chrámu, v pravoslavném kostele v Resslově ulici v Praze, aby po nerovném boji, v němž tři padli, zbývající čtyři zvolili dobrovolnou smrt.
Současné opakování téhož příběhu v biblickém Betlémě vynucuje otázku. Byli i čs. parašutisté v kryptě pražského pravoslavného kostela "teroristy", jak tvrdili němečtí okupanti, a jsou vskutku teroristy i ti Palestinci v chrámu Zrození páně, jak tvrdí "okupanti" izraelští?
Anebo naopak - jsou příslušníci hnutí Hammás, Al Kajdy, mučedníků od Al Aksá, nebo jak se všechny ty arabské a palestinské organizace jmenují, bojovníky za svobodu svého národa, jako byli Gabčík s Kubišem, Valčík a Opálka a další tři muži, kteří v Resslově ulici padli, zase bojovníky za svobodu Československa?
Současná situace se liší pouze místem a časem, nikoli však typem azylu, takže se přímo nabízí, abychom se pokusili najít odpověď v intencích toho, k jehož zrození na místě azylu betlémského došlo. "Podle skutků jejich poznáte je", hlásal Kristus pravidlo, podle něhož rozhodují činy, nikoli slova. Dají se tedy odlišit podle činů ti dnešní ozbrojenci v Kristově chrámu od těch před 60 lety?

Současní palestinští bojovníci proti izraelským okupantům zabíjejí "nepřátelské" civilisty na ulicích, ve veřejných dopravních prostředcích, v obchodech při pokojných nákupech, v restauracích a hotelech pak cíleně při rodinných oslavách. Naopak se vyhýbají útokům na příslušníky okupačních izraelských sil a na izraelské vojenské instalace.
Nicméně i přesto jsou pokládáni za ušlechtilé bojovníky za svobodu Palestiny. Představme si, že by se čs. parašutisté řídili jejich morálními zásadami. Pak by nespáchali atentát na vedoucího funkcionáře německé okupační správy, ale - třeba by položili bombu do pražské německé kavárny Union, nebo by odjeli do Reichenbergu (dnes Liberec) a vyhodili se do vzduchu v místním autobuse nebo tramvaji!
Nebo, a to je ještě případnější srovnání, aby si počínali jako palestinští "bojovníci za svobodu", by Kubiš s Gabčíkem odejeli na Velikonoce 1942 do sudetoněmeckých Hořic (o Pašijových hrách místních sudetských Němců přinesla ČT2 nedávno filmový dokument) a při slavnostní bohoslužbě na Boží hod velikonoční by vešli do kostela a vyhodili jej i se všemi do vzduchu!
(Otázka na okraj: Proč třeba něco takového nenařídila Benešova londýnská vláda, když Beneše vedení sudetoněmeckého krajanského sdružení bezostyšně srovnává s Hitlerem, Mussolinim a Miloševičem, kupodivu nikoli s Arafatem?)

Proč to ale především neudělali čs. parašutisté, i když podle mínění i mnoha českých občanů je to oprávněná forma boje za svobodu? Protože na rozdíl od prachobyčejných teroristů čs. parašutisté byli autentičtí bojovníci za svobodu.
Uznávám, že Izrael okupuje palestinská území, jichž se bude muset vznikem palestinského státu vzdát, ale palestinští ozbrojenci v chrámu Zrození páně se z boje za svobodu svými metodami vyfaulovali sami a pro každého člověka s elementárním morálním cítěním jsou urážkou všech autentických bojovníků za svobodu. Smyslem jejich akcí je totiž pouze akt pomsty, vraždění civilistů bez výběru ve jménu kmenové příslušnosti a fanatické víry, zařadili se na opačnou stranu barikády, kam patří i nacisté se svým odvetným vyhlazením Lidic, a proto se nedá jejich počínání omluvit.
Podle mého soudu ničím, a kdybych se přesto o to pokusil, měl bych pocit, že plivu na památku především těch, jejichž jména jsou vytesána do pamětní desky na zdi pravoslavného kostela v pražské Resslově ulici.

Psáno v Praze 6. 4. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: