Středa 17.4.2002
Svátek má Rudolf

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Paradox moralistů

STÁT: Fígle státní správy 2

POLITIKA: Pátá kolona versus Národní fronta nacionalismu

TÉMA: Blízký východ – laboratoř zítřejší reality (2.)

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger u elektrikářů

PSÍ PŘÍHODY: Maličkost, ale potěší

POSLOUCHEJTE: Chcete se něco naučit?

ZE SVĚTA: Kábul poválečný, jarní a vyčkávající

MEJLEM: Ohlasy, názory

JAZYK: Co je to Paslovo

ZE SVĚTA: České divadlo v Limě

PROJEKT: Sokoli v srdci velkoměsta - zahájeno!

ZDRAVÍ: Hlavně že je mír a roste podvýživa ...

PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA: Krajka uštrikovaná ze železa

KNIHA: Ostrovy, majáky a mosty
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura

17.4. PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA: Krajka uštrikovaná ze železa
Jiří Wagner
Krajka ze železa

Necelých čtrnáct dní po slavnostním znovuotevření opravené petřínské rozhledny (postavené v roce 1891 při příležitosti Jubilejní výstavy, tedy pouhé dva roky po pařížské "eiffelce") jsem neodolal a vyrazil na Petřín taky. Sice jsem si nezvolil nejteplejší počasí a na cestu si vzal jen sáčko, ale přes částečnou prokřehlost jsem výsledkem nebyl zklamán.

Samozřejmě jsem na kopec nejel lanovkou - ne kvůli tomu, že mi na ni neplatí tramvajenka (rozuměj: šalinkarta), ale hlavně abych mohl vyfotit ji i další památky, které se na úbočí vrchu rozkládají. Cestou jsem tedy udělal spoustu fotek lanovky, vyfotil si sochy Vítězslava Nováka, Jana Nerudy i Karla Hynka Máchy, tak proslavenou v písničce Lucie Bílé. Cestou jsem minul (a vyfotil, jak jinak) ještě dost zimomřivě se tvářící růžovou zahradu, petřínskou hvězdárnu i se sochou Martina R. Štefánika a několikero slunečními hodinami za ní, budovu zrcadlového bludiště i kostel svatého Vavřince a kapli Božího hrobu (člověk by až nevěřil, co se na jednom vršku skrývá) - a to jsem ještě vynechal všechny vyobrazení Kristovy křížové cesty, protože bylo opravdu větrno.

Nicméně, vítr nevítr, ke zdolání výšky šedesáti metrů a 299 schodů jsem se odhodlal. Stálo to za to - nahoře už sice bylo cítit, jak se ocelová konstrukce pod nápory větry pohybuje a když jsem otevřel kvůli focení jedno z okének zasklené vyhlídky, někteří z turistů na mě pohleděli doslova krhavým okem. Měli smůlu. Kdoví, kdy se na rozhlednu zase dostanu a třeba Hradčany si z výšky mohu vyfotit už leda tak z nízko letícího letadla.

Když jsem pak stál znovu u paty věže a obdivoval téměř secesní ornamenty vytvořené ze železných výkovků a nýtů, vzpomněl jsem si na slova Zdeňka Svěráka, který nedávno v Noci s Andělem o Eiffelově, potažmo Petřínské rozhledně prohlásil něco v tom smyslu, že to byl setsakra dobrý nápad - vzít kus železa a uštrikovat z něj krajku.

V dalším článku se zmíním o další zvláštnosti, která se ukrývá v Petřínské rozhledně - je jí výstava ukrytá v suterénu a věnovaná českému géniovi Járovi Cimrmanovi.
Takřka letecký pohled na Hradčany


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: