Středa 17.4.2002
Svátek má Rudolf

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Paradox moralistů

STÁT: Fígle státní správy 2

POLITIKA: Pátá kolona versus Národní fronta nacionalismu

TÉMA: Blízký východ – laboratoř zítřejší reality (2.)

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger u elektrikářů

PSÍ PŘÍHODY: Maličkost, ale potěší

POSLOUCHEJTE: Chcete se něco naučit?

ZE SVĚTA: Kábul poválečný, jarní a vyčkávající

MEJLEM: Ohlasy, názory

JAZYK: Co je to Paslovo

ZE SVĚTA: České divadlo v Limě

PROJEKT: Sokoli v srdci velkoměsta - zahájeno!

ZDRAVÍ: Hlavně že je mír a roste podvýživa ...

PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA: Krajka uštrikovaná ze železa

KNIHA: Ostrovy, majáky a mosty
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael

17.4. TÉMA: Blízký východ – laboratoř zítřejší reality (2.)
František Roček

Odsun (transfer) světlou budoucností?

Armádní operace v oblasti západního břehu Jordánu je mimořádně razantní, ale koncepční všední. Tato operace není ničím jiným než čekáním na „Novou operaci“, která zásadním způsobem změní situaci v regionu. To ale vyžaduje novou umírněnou, resp. pružnější politickou reprezentaci, protože především umírněně reagující lidé jsou schopni vnímat co nejplněji velkou složitost a rozpornost situací a zvolit i mimořádné nestandardní, až rizikové postupy k radikálnímu vyřešení problému. Radikálům Šaronova typu chybí tvůrčí nadhled.

Palestinci vznik skutečně svrchovaného státu podmiňují likvidací židovských osad. Absolutním cílem Izraele je definitivní zajištění bezpečných hranic s okolními státy, tedy i s Palestinou. Obě společenství tedy směřují ke svým absolutním cílům. Cílem by proto mělo být podřízení násilí společnému regionálnímu očekávání Izraelců a Palestinců, že dojde k radikálně změně status quo.

Jediným rozumných východiskem je likvidace zdroje trvale udržitelného zdroje násilí: židovských osad na palestinském území. Izrael tím odstraní provokativní enklávy své nadřazenosti, Palestinci získají prostor očištěný od Židů, který se tím stane jejich suverénním prostorem. Aby k tomu došlo musí se v Izraeli rozhořet doslova vnitřní boj, možná hraničící až s pokušením  ozbrojeného odporu - občanské války. Vyklizení židovských osad na okupovaných územích by bylo v mnoha případech násilné a počet tzv. civilních obětí (fanatiků) může dosáhnout stovek osob. Tak zásadní rozhodnutí může být v krajní případě schváleno a uskutečněno za cenu stejně tvrdého protitahu: Byla by to nejvýznamnější změna od založení Izraele se silnou pachutí porážky, která by mohla být kompenzována odsunem izraelských Arabů – Palestinců, aby násilný odsun přesun (transfer) v oblasti byl komplexní. Jednalo by se o klasickou etnickou čistku – vyčištění Palestiny od Židů a Izraele od Palestinců.

Pokud by se situace vyhrotila obdobným způsobem jako v těchto dnech, byla by v Izraeli silná společenská poptávka po tomto řešení. V Izraeli je nemalá obava z tzv. vaginální války, která se muslimskému, resp. albánskému obyvatelstvu vyplatila v Kosovu, a kterou úspěšně vedou Albánci v Makedonii. Velkovýroba palestinských dětí k přečíslení izraelského obyvatelstva je dalším faktorem možné budoucí destabilizace Izraele. Stoupá také nebezpečí hysterické radikalizace izraelských Palestinců a jejich teroristických akcí. Radikalizace není nepodobná radikalizaci Němců v československém pohraničí v letech 1935 – 1938.

 

Tragédie a dobro důsledků

Je to šílená fantazie? Není. Před pěti lety by se jednalo o sci – fi, pokud by se psalo o tom, že se budou palestinští mužští  i ženští bombíci vyhazovat do vzduchu spolu s autobusy, kavárnami a obchody plnými Izraelců a nutit k permanentnímu pouličnímu úklidu izraelských pokroucených brýlí, střev, masa a kostí.

Násilný transfer by vedl k hermetickému uzavření izraelsko – palestinské hranice. Laciní palestinští pracovníci by byli nahrazeni, jako dnes, rumunskými či asijskými dělníky atp. Tím by se zmenšila možnost průniku a nenápadného pohybu arabských bombíků po Izraeli. Ostřelování Izraele teroristy z palestinského území by vedlo k izraelským odvetám, podobně jako v Libanonu. (V květnu 2000 se izraelská armáda stáhla z libanonského nárazníkového pásma a hranice je, až na výjimky z posledních hektických týdnů, vyprovokovaných srážkami na západní břehu Jordánu, klidná. Ostřelování je trestáno údery izraelských vojenských letadel.)

Palestinský stát očištěný od Židů by v této situaci musel zvládnout militantní radikály, aby si zajistil mírové soužití s Izraelem. Tím by se Palestina jako stát ocitla ve stejné situaci jako Izrael v okamžiku rušení židovských osad na okupovaných územích. Palestinská správa by si vysloužila nenávist zkrocením bojovníků proti Izraeli, aby ekonomika Palestiny nebyla devastována odvetnými údery Izraele. Mezinárodní konflikt, což je dnešní situace, by se proměnil ve vnitřní konflikt mezi radikálními a umírněnými uvnitř států, tedy ve státu Izrael a uvnitř státu  Palestina.

Izrael by byl přitom ve výhodnějším postavení: izraelský státní aparát se snažil tvrdě omezovat  a soudně trestat i hanlivé nadávky jedinců vůči Arabům. Proto násilná likvidace osad na palestinském území by byla provedena sice s bezohlednou přímostí, ale velmi rychle a s demokratickými brzdami.

Také odsun Palestinců z Izraele by byl, možná po intervenci Nejvyššího soudu, kodifikován zákonem ne nepodobným tzv. Benešovým dekretům. Izrael by si, na rozdíl od reality let 1945 – 1947 v ČSR, ohlídal naplňování litery výjimek z palestinského odsunu…

 

Důsledky odsunů

Ekonomické důsledky etnického vyrovnání by byly oboustranně velmi svízelné. V Palestině zbavené Židů, ale také (díky hermeticky uzavřené hranici) bez palestinských pracovních příležitostí v Izraeli by byla v Palestině ohromná nezaměstnanost, plus velmi slabý průmysl a dosavadními střety s Izraelem narušená infrastruktura, přetrvával by nedostatek vody. Palestina by byla odkázána na milodary OSN, EU, arabských států a USA. Ocitla by se brzy na samém okraji zájmu. Snad jen transport ropy přes Jordánsko na palestinské středomořské pobřeží by dal Palestině větší než nulový význam.

Izrael by musel čelit, kvůli nucenému odchodu Palestinců z Izraele, ekonomickým sankcím EU, která by se tím snažila zavděčit arabským obchodním partnerům. OSN by určitě byla „šokována“ a odsoudila Izrael za vyhánění arabského obyvatelstva.

Ve skutečnosti by byl v oblasti klid zajištěný tvrdě hlídanou hranicí. Do pěti let by byla ve větší míře obnovena obchodní spolupráce mezi Izraelem a Palestinou, protože nejdůležitější věcí na světě je vydělávání peněz. Nenávist Arabů vůči Izraeli by byla  ještě posílena, ale vnitřní bezpečnost Izraele by tento nesoulad se sousedy bohatě vyvážila. 

 

Realita 21. století – globalizace posílí regionalizaci

V Izraeli by se „očistou“ Palestiny od Židů a Palestinců od Izraele prosadila, jako v prvním regionu, budoucí realita 21. století, o které se zatím nemluví, regionalizace společenského zájmu v nejtvrdší formě.

Izrael ekonomicky spolupracuje s celým světem – s kýmkoli, kdekoli, na čemkoliv ekonomicky a politicky lukrativním – říká se tomu globalizace, ale ve svém státem vymezeném prostoru prosazuje politiku maximální preference svých občanů vůči zbytku světa. K témuž směřuje i EU, ale ještě se snaží oficiálně nevědět, že tomu tak je, protože současná generace politiků ještě nemá odvahu a chuť si to přiznat.

EU maximálně ztíží příliv migrantů, taktéž i USA, kromě toho se Spojené státy   politicky odpoutávají od politicky stagnující Evropy. Hospodářsky vyspělé státy, včetně Izraele, v rámci globálního světového trhu, budou posilovat své vlastní regionální kluby, aby si udržely, v lepším případě rozšířily, svůj vnitřní standard... 

Z mírových tolerantních iluzí počátku devadesátých let minulého století nezůstane asi kámen na kameni.



Další články tohoto autora:
František Roček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: