Úterý 23.4.2002
Svátek má Vojtěch

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

IZRAEL: Džanín - Velká Lež

ŠAMANOVO DOUPĚ: Je jaro

POLITIKA: Usnesení k dekretům a institut řízené provokace

MÉDIA: Vaculíkovy martensky

RODINA A PŘÁTELÉ: Atrakce Interkamery - vzducholoď

PSÍ PŘÍHODY: Jarní zahradní smrdění

POLITIKA: Proč jsem podepsal

MÉDIA: Krampol a slusnost - jak se to rymuje?

MÉDIA: České dráhy v roli cenzora

POLITIKA: Licoměrnost, nebo úlet?

INFO: Delegace Evropské komise opravuje informace TV NOVA o zemědělství

OZNÁMENÍ: Výběrové řízení

ARCHITEKTURA: Ach ten Gagarin!

PENÍZE: Skyline - nejúspěšnější letadlo české historie II

ZDRAVÍ: Sexuální chování a medicína
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael

23.4. IZRAEL: Džanín - Velká Lež
Ariel Cohen

Boj s mediální válkou

Zatímco Izraelci měli plné ruce práce se splachováním kaluží krve se silnice po poslední smrtící bombové sebevraždě u jeruzalémského tržiště Jehuda Mahane, mašinérie palestinské propagandy pilně chrlila další v řadě Velkých Lží: Džanínský masakr.

Palestinské hlásné trouby oznamovaly, že izraelská armáda zabila v Džanínu, baště organizací Hamas a Islámský Džihád, až 500 civilistů. Když Izraelci odstranili nastražené nálože a umožnili v pondělí západním médiím přístup do města, realita se ukázala v úplně jiném světle: těžké pěchotní boje o každý dům; 23 padlých izraelských vojáků; tucty zabitých teroristů. Žádný masakr.

Když izraelská vojska obklíčila Džanín, bylo široce ohlašováno západními a arabskými médii, že místní velitelé teroristů přísahali na boj až do posledního dechu. Arafat, uhnízděný v Ramaláhu, ale stále volající po dalším násilí, vyzval „milión mučedníků“ k pochodu na Jeruzalém – a Džanín vypadal jako vhodné místo startu.

V uprchlickém táboře se musely ochraňovat cenné hodnoty. Několik desítek chemických laboratoří vyrábějících výbušniny pro vražedné opasky atentátníků a rakety Kasam, arzenály plné samopalů a protitankových zbraní a kádry budoucích sebevražedných atentátníků. Lapené v pasti.

Celé dny se táhly prudké boje v úzkých křivolakých městských uličkách a džanínském uprchlickém táboře, o jehož zrušení Arafat ani neuvažoval, i když jej měl již celé roky pod kontrolou. V mnoha domech byly nastražené výbušniny, které, jak teroristé doufali, roztrhají Izraelce na cucky. Izraelská armáda opakovaně zastavovala palbu s požadavkem, aby civilisté opustili prostor, ale velitelé palestinských teroristů je použili, celkem očekávaně, jako lidských štítů.

Pokud by se toto odehrávalo v Afghánistánu, Američané by si vzali na pomoc „vitamín B“: bombardéry B-1, B-2 a B-52. Kdyby se to stalo v Čečensku, ruští generálové by zavolali dělostřelectvo a srovnali Džanín se zemí tak, jak to dokázali v Grozném. Izraelské tanky byly v pozicích a mohly klidně střílet přímo do města a do uprchlického tábora. Namísto toho ale vojáci šli do bojů po svých a toto riziko podstupovali, aby chránili palestinské životy. Jeden z bojovníků, údajně mladý chlapec, v budově již obsazené izraelskými záložáky odpálil nastraženou nálož a 13 jich bylo na místě zabito.

Poté, co město padlo, 1000 palestinských bojovníků se vzdalo. Kdekoli jinde, v nějaké jiné válce, by asi nezbyl nikdo, kdo by se mohl vzdát. Letectvo, rakety a dělostřelectvo by se o to postaraly. Izraelská armáda udává počet Palestinců zabitých v pětidenních bojích kolem 200, zatímco izraelských vojáků bylo zabito třicet. Zatímco v anglických prohlášeních volají palestinská a arabská média po potrestání, v arabštině oslavují „mučedníky“ a saudská televize od svých diváků získala formou televizní sbírky milióny na výplaty rodin.

Džanínský „masakr“, který se nikdy neudál, je další Velkou Lží v palestinské propagandistické kampani, kampani, která by ve své urputnosti a nestydatosti potěšila i Josefa Goebbelse, Hitlerova šéfa propagandy. A celkem pochopitelně. Goebbelsovo dědictví žije podnes – od Damašku po Ramaláh i Káhiru. Podle významného egyptského spisovatele, egyptské ministerstvo pro tisk bylo založeno začátkem 50. let za pomoci východních Němců, kteří se hodně naučili od Stalina, ale ještě předtím od Hitlera a Goebbelse. A komunistické archivy v Moskvě dokazují, že mnozí palestinští vůdci byli vyškoleni na Univerzitě Patrice Lumumby v Moskvě a táborech KGB na Krymu, dvou svatyních sovětské propagandy a sabotáže.

Jedním z Goebbelsových přispění světu „očerňující“ propagandy byla koncepce Velké Lži – opakování něčeho tak hlasitě a vytrvale, až tomu lidé uvěří. Jásir Arafat s oblibou viní Izraelce, že používají proti Palestincům „uranové“ střely, které způsobují radioaktivní škody. Egyptská propagační mašinérie si vymyslela „amorálního“ Izraelce drtícího žvýkačku, jenž útočí na libido egyptských žen. Syrský prezident Bašar Asad obvinil Izrael na nedávném setkání Arabské ligy ze zabití „tisíců Palestinců denně“. Jeho dlouholetý ministr obrany Mustafa Tlas vstupuje do show businessu: napsal knihu s názvem „Siónské macesy“ a nyní je producentem v Egyptě vyráběného filmu, jenž obviňuje Židy z užití krve křesťanského kněze pro přípravu nekvašených chlebů, macesů, na svátky Pesach. Saudskou vládou vlastněné noviny zase nedávno uveřejnily článek, podle kterého mají údajně Židé používat dětskou krev pro přípravu dalšího tradičního pokrmu, trojhranných koláčků známých jako „Hamanovy uši“, které se pečou o svátcích Purim. Takže nikoho nepřekvapí, že prodej Hitlerovy knihy „Mein Kampf“ jde na palestinských ulicích jak po másle.

Jiní lidé v jiných dobách použili Velké Lži k odlidštění svých plánů a cílů. Sovětská KGB rozhodila fámy, že AIDS je produktem CIA. Louis Farrachan, současný duchovní vůdce organizace zvané „Nation of Islam“, učinil opakovaná prohlášení, že židovští lékaři infikují černošské děti AIDS. A sám velký mág, Goebbels, použil Velké Lži k otrávení obrazu německých Židů tak úspěšně, že když začali být shromažďováni k transportům do vyhlazovacích táborů, nacisté se dočkali povzbuzení a pomoci ze strany jejich německých spoluobčanů i dalších Evropanů.

Pravda je, že Arafatovi pěšáci v oblasti PR se snaží použít Džanín jako věrný otisk tragédie v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Před dvaceti lety příslušníci libanonských milic pobili Palestince v odplatě za vraždu libanonského prezidenta Bašíra Džemajla, ale Palestinci a jejich souputníci hodili odpovědnost za masakr na Šarona. V roce 2002 belgický soud odmítl proti Šaronovi zavést trestní řízení, požadované rodinami obětí z táborů Sabra a Šatíla.

Strategií Jásira Arafata je udělat z Šarona mezinárodního zločince a obrátit Západ proti Izraeli. Modelem je pro něj Slobodan Miloševič. Arafat chce vládnout své říši teroru zpoza lidského štítu mezinárodních pozorovatelů. Pak Hamas, Islámský Džihád, Tanzim i Brigády bojovníků od Al-Aksá budou mít zcela volnou ruku v zabíjení Izraelců, zatímco Arafat sám může dál vydávat svá opakující se veřejná odsouzení (velmi podobná tomu sobotnímu, kterým tlačil na ministra zahraničí Colina Powella) a zachovat si svou (ne)přesvědčivou schopnost cokoli popřít.

Aby tohoto Arafat dosáhl, potřebuje, aby svět ignoroval hory dokladovaných důkazů, které jej mimo jakoukoli pochybnost spojují s teroristickými kampaněmi organizací Hamas, Islámský Džihád, Tanzim a Brigády bojovníků od Al-Aksá. Potřebuje, aby americká vláda a západní sdělovací prostředky zavřely oči nad úzkými vazbami s Íránem a Irákem. Potřebuje, aby Powell neviděl izraelské ulice, kde dochází k těm opravdovým masakrům: v Netánji, v Haifě, v Jeruzalémě.

Proto Arafat vymyslel „Džanínský masakr“ – příběh, který se nestal. Proč o něm arabské a evropské sdělovací prostředky takovým kvaltem informovaly, to je jiná otázka.

Pan Ariel Cohen je vědecký pracovník při „Heritage Foundation“
Embassy of Israel
Badeniho 2
170 06 Praha 7
Tel: 420-2-3309 7500
Fax: 420-2-3309 7519
E-mail: israemba@bohem-net.cz


Další články tohoto autora:
Ariel Cohen

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: