Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 9.5.2002
Svátek má Ctibor




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Koho volit?
 >POLITIKA: Komunisté jdou k válu?
 >POLITIKA: Kteří politici jsou "na odstřel"
 >INTERNET: Jak s internetem do škol
 >VĚDA: Robotizovaný špionážní hmyz už není fantazií
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Den Evropy u Zlatého Anděla
 >PSÍ PŘÍHODY: Korespondenční hlídání
 >UPOZORNĚNÍ: Zelené talíře můžete vyhlížet pouze s ručníkem!
 >TÉMA: O stipendistech
 >Aun Schan Su Ťij propuštěna z domácího vězení
 >PENÍZE: Ostrá munice, nebo slepé náboje?
 >SÁZENÍ: Jak to vlastně ve Sportce chodí
 >ZDRAVÍ: Pyodermie
 >MROŽOVINY: Bitva o konvoj PQ-16
 >NÁZOR: Drogy - problém politiků, nikoliv společnosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Internet  
 
9.5. UPOZORNĚNÍ: Zelené talíře můžete vyhlížet pouze s ručníkem!
JITA Splítková

Komu se poštěstí, aby se na něj vzpomínalo s úsměvem.

Ručník - pruh lněné, ale dnes častěji bavlněné látky, sloužící k otírání a utírání hlavně těla, jehož použití je ovšemže více rozmanité a neomezuje se jen na utěrku. Ručník je možné různě využít - substituuje hadr na utírání třeba rozlitého vína nebo záchranný oděv (když vám vaše šaty včetně prádla zmizí), či může být součástí historického kroje (např. Soblahovského), je vhodnou dekou k poležení na louce, ba může se stát i erotickou pomůckou (vyťukejte ve vyhledávači slovo ručník a uvidíte :-) a ručník je vzpomínaný i v křesťanském rádoby manuálu na život (V pasáži třinácté kapitoly Jana vzal Ježíš ručník a umyvadlo a umyl nohy Svým učedníkům.)
Ovšem stopař ví o ručníku své - pokud někdo neznáte, to co stopař, zde máte zásadní vysvětlení, proč ho musíte mít s sebou:

Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až doplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj z blízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátolačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoli jiného, co stopař nešťastnou náhodou "ztratil" .Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou Galaxií, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž nutno počítat.

A ještě jedna věc se pojí k ručníku je jí:

princip Blátotlačky z Gaalu. Blátotlačka je tak blbé zvíře, že když si něco přehodíte přes hlavu (třeba ručník), myslí si, že vás nemůže vidět, protože vy jí také nevidíte.


Nemám ráda masovost a ještě víc nemám ráda masovou kulturu. Prostě se mi příčí adorovat s davem nějakého plytkého umělce či jeho dílko, většinou nevalné úrovně a přebírat nevkus většiny. Komu se to líbí nechť se mu to líbí, neberu mu to.
Nepropadejte panice, je oblíbené rčení jednoho mého kamaráda, bylo mi jasné, že to má ze Stopařova průvodce po galaxii... dlouho jsem této knize odolávala, věrna svým zásadám nejít s davem.
A pak jednoho dne mi někdo přečetl první stránku a nechal mi tu knihu na stole... Pomalu, jako se blížíme k neznámé věci, o které pochybujeme, ale naše zvědavost je silnější, jsem se k ní přiblížila a otočila na další stránku a na další... uplynula snad hodinka, možná dvě. Čas přestal existovat a já dočetla poslední řádek té super knihy... nu i skvělá věc se může líbit mnoha lidem :-), výjimky existují, aby mohly potvrzovat pravidla.

Proto v sobotu 11.5. až půjdu ven vezmu si ručník - nepůjdu se koupat ani jsem nepřišla o všechno ošacení, či o rozum - a ten ručník nebudu mít jen já (v to věřím) - znamená vzpomínku na autora, který 11.5.2001 náhle zemřel (infarkt) a poděkování jemu jako spisovateli.
V dnešní době kdy se poděkování řadí skoro mezi sprosté akty a pochvala je nepatřičná, budu venku nosit přes rameno přehozený ručník - vzkaz - díky za pěkné počtení, je to fakt skvělý - a nebudu se za to stydět.
Nemám ráda masovost, ale na druhou stranu - setkat se s lidmi, kteří jsou stejná krevní skupina a sdílet s nimi své pocity není nikdy k zahození... Takže v sobotu!


Většině lidi, s nimiž se na Zemi skamarádil, připadal jako neškodný excentrik - bohém a mazavka s trochu divnými zvyky. Tak například s oblibou vpadával na univerzitní večírky, kde se vždycky strašlivě zlískal a začal zesměšňovat každého astrofyzika, který mu zrovna padl do rukou. Nakonec ho vždycky vyhodili. Čas od času míval stavy podivné roztržitosti. Zíral do nebe jako hypnotizovaný, dokud se ho někdo nezeptal, cože to dělá. Vždycky sebou provinile trhl, a pak se s úlevou zasmál.
"Ále jen tak vyklížím létající talíře."
Každý se tomu vtipu obvykle zasmál a zeptal se, jaké létající talíře ho zajímají. "Zelené!"


Douglas Noel Adams 11.3.1952 - 11.5.2001
Stopařův průvodce po Galaxii (The Hitchhiker's Guide to the Galaxy 1979)
Restaurant na konci Vesmíru (The Restaurant at the End od the Universe 1979)
Život, vesmír a vůbec (Life, the Universe and Everything 1982)
Sbohem a dík za všecky ryby (So Long, and Thanks for All the Fish 1984)
Převážně neškodná (Mostly Harmless 1992)

Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho (Dirk Gently's Holistic Detective Agency 1987)
Dlouhý temný čas svačiny duše Dirk Gentley na stopě božského spiknutí! (The Long Dark Teatime of the Soul 1990)

Napsal také společně s Markem Carwardinem knížku o ohrožených zvířatech této planety - Ještě je můžeme vidět (Last Chance to See) http://www.die-leselust.de/buch/adams_douglas_art.htm

Stránek o DNA naleznete na Netu fůru tak uvádím jen pár (jeden :-):
http://www.positiveatheism.org/hist/quotes/douglas.htm
http://www.floor42.com/

A jedny české - ty se mi fakticky moc líbily (asi nejvíc ze všech):
http://www.vas.cz/stopar/




Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: