Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.5.2002
Svátek má Servác




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Výdrž.
 >MROŽOVINY: Předvolební inventura spíše pro mimozemce
 >POCHYBNOSTI: Statistika ve Sportce - ukazuje na nesrovnalosti?
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ZE ŽIVOTA: Arogance státu vůči rodině trvá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Konečně přichází ten těžkej nářez
 >PSÍ PŘÍHODY: Poprvé poražen, poprvé zdeptán
 >POLITIKA: Strana Zelených - insektofágové nebo uctívači tajemných energií
 >ZE SVĚTA: Úřední šiml, poučení pro cestovatele
 >ZE SVĚTA: Petice za změnu názvu filmu
 >ZAMYŠLENÍ: Udělování azylu
 >FEJETON: Fstejte sé! Nýc se fam néstané!
 >TÉMA: Sportovci a název naší země
 >PROBLÉM: Stav silnic a osobní zodpovědnost
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 7.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
13.5. MROŽOVINY: Předvolební inventura spíše pro mimozemce
František Novotný

Na současné české politické scéně jsou pouze čtyři významné politické subjekty, které mají zajištěnu účast v nové sněmovně. Hlasy dalším asi 25 stranám a straničkám kvůli 5% klauzuli propadnou ve prospěch této "silné čtyřky".
Úhelným kamenem volební aritmetiky je komunistický relikt. KSČM zřejmě i při těchto volbách odčerpá 10 až 15 % hlasů, což opět znemožní vznik jednobarevné vlády. Jelikož se preference bývalé 4kolalic, nyní Koalice, pohybují od 15 do 20 %, zbývá na velké "ryby" (odečteme-li 5 % na pidistrany) ČSSD a ODS asi 60 %. Za takového rozložení sil opravdu není naděje na většinový zisk pro jednu stranu, takže by každý volič měl vědět, že ať dá hlas té či oné straně, koaliční vláda nás nemine.

Socialisté, kteří nejsou socialisté.
ČSSD udržela po celé minulé volební období menšinovou vládu a proto začněme u ní. Nestranný volič, i pravicový, musí uznat, že vlastně příjemně překvapila a nenaplnily se černé vize, kterými před volbami v roce 1998 strašila ODS. Místo obvyklého socialistického znárodňování Zemanova ČSSD privatizovala, především bankovní sektor, a pokoušela se prodat i telekomunikace a energetiku. Vedla velice zajímavou sociální politiku, místo sociálního tlaku na domácí "kapitalisty" otevřela zemi zahraničnímu kapitálu pomocí daňových úlev, aby tak vytvářela další pracovní místa a rozhýbala ekonomiku, jež byla v roce 1998 v depresi. Což se jí zdařilo, ale za cenu státního zadlužení, které za její vlády vzrostlo na dvojnásobek (cca 400 miliard Kč).
Pochopitelně že ztroskotala na "morálních" projektech, jako byla akce "Čisté ruce" proti korupci. Ta se za socialistické vlády ještě rozrostla, ale k tomu by došlo za jakékoli vlády.
Na českých socialistech je vidět, že zažili reálný socialismus na vlastní kůži a jsou mnohem pravicovitější než jejich kolegové v západní Evropě. Nicméně s nimi drží basu co se týče další federalizace Evropské unie. Dá se soudit, že budoucí socialistická vláda (nebo koalice, kde by ČSSD hrála prim) bude po vstupu do EU podporovat snahy především západních socialistů proměnit EU v homogenní socialistickými direktivami řízené soustátí, které bude omezovat zahraniční politiku jednotlivých členů, socialisticky přerozdělovat značné procento národních důchodů a všechno byrokraticky normovat - od banánů až po prezervativy.
Nedá se čekat, že by si nový stranický šéf Špidla, šedý a pedantický byrokrat, dovolil to co výbušný Zeman - na rozdíl od EU, která podporuje Arafatovu administrativu, vystoupit ve prospěch Izraele.
Ve vnitřní politice by ČSSD pravděpodobně pokračovala v nastoupené cestě - prodat co se dá, podporovat zahraniční kapitál na úkor domácích středních a malých podnikatelů a otevírat naplno kohoutek státní kasy.

Klaus a jeho "boys".
ODS je po KSČM nevyprofilovanější a nejkompaktnější politickou stranou. Je to strana, která plní společenskou a politickou objednávku českého kapitálu, středních a drobných podnikatelů. Je to tedy strana, která v nejvlastnějším smyslu slova politicky kryje zájmy přesně vyprofilované ekonomické skupiny obyvatelstva a má pevnou voličskou základnu. V tomto smyslu má náskok před ČSSD, která ještě takto vyprofilovanou stranou "zaměstnanců" není.
V zahraniční politice je Klausova ODS "euroskeptická". Jasně vidí socialistické manýry EU a reflektuje názory těch českých občanů, kteří se zděšením vidí, že bolševik, jehož vykopli v listopadu 1989 dveřmi, se nyní v převleku za bruselského byrokrata tiše vrací oknem. Pozor ale na osobní vliv a sympatie předsedy. Kupříkladu zdrženlivost ODS k útokům NATO na Jugoslávii mohla mít kořeny v Klausově vazbě na přátele srbského původu. Ostatně Klaus a jeho ODS jsou v tomto směru vždy zdrženliví a projevují tendenci sedět na dvou židlích, nerozházet si to se žádnou stranou.
Otázkou je, kde bude (či už našla?) ODS hledat konkrétní ekonomické zázemí. Počátkem 90. let to byla bývalá exkomunistická nomenklatura, jejíž zájmy ODS zastupovala, avšak poté, co pádem IPB vyklidili pozice poslední nomenklaturisté a mnozí (jako Soudek - Škoda Plzeň, Procházka - IPB, Junek - Chemapol) čelí obžalobám nebo sedí v kriminálu jako Šrejber, si ODS musí hledat jiného koně. Každopádně jím zůstane teď už konečně autentický český kapitál, a v tomto směru je ODS vyhraněně národní stranou, čímž bere vítr z plachet pravicovým extrémistům typu Le Pena.
Ačkoli se pouštím na tenký led, jsem přesvědčen, že Klaus jistým způsobem zmoudřel, že už se nebude opakovat žádná opoziční smlouva, ani "televizní" válka. V budoucnosti bude ODS používat jemnější manipulace a ortodoxnější politické prostředky, jakým může být i "velká" pravolevá koalice s ČSSD.
Ve vnitřní ekonomice bude ODS prosazovat co nejliberálnější trh, škrtit penězovod ze státní kasy a také, ve prospěch "národního" kapitálu, brzdit příliv toho zahraničního.

Dvouhlavé tele.
Nejpodivnějším a také nejméně čitelným politickým objektem je Koalice (bývalá 4koalice). Vznikla jako obranný pakt nesourodých politických elementů proti opoziční smlouvě, která, kromě dohod nutných pro chod státu, obsahovala i klauzuli o změně ústavního volebního zákona. Mimo signatářů opoziční smlouvy šlo všem menším stranám prostě o krk, a proto se tak rozdílní partneři jako lidovci z KDU-ČSL a liberálové z US a ODA a puristé z DEU spojili v jeden blok. Poté co se jim vítězstvím v senátních volbách v roce 2000 podařilo hrozbu změny Ústavy odvrátit, ztratilo jejich uskupení smysl a po volbách bude krajně nestabilní.
Všichni vědí, že Unie svobody, kterou založili odpadlíci z ODS, tenduje k ODS, kdežto lidovci coby křesťanští socialisté mají velice blízko k ČSSD. Lidovci, kteří byli od roku 1945 členy Národní fronty a formálně existovali i za bolševika, mají pevnou územní strukturu s hlavní silou na Jižní Moravě. Jejich prokletím je, že nikdy jako samostatná strana nepřekročí 15 % a nikdy nebudou schopni v sekulárním Česku sestavit samostatnou vládu. Jsou odsouzeni hrát druhé housle a to je frustruje a vede k úlisné politice podle hesla - spojme se s každým, jenom když se dostaneme k veslu, a odvrhněme každého, kdo by nám mohl překážet. Skvělou ukázkou bezskrupulózního lidoveckého stylu politické práce bylo vymanévrování ODA ze 4koalice a tím získání faktické převahy ve zbylé Koalici. Lidovci se rádi stylizují do role ochránců venkova a jejich vztah k EU je nejasný. Na jedné straně je lákají slíbené zemědělské dotace, na straně druhé se hrozí zemědělských restrikcí, jimž bude Česko po vstupu do EU vystaveno.
Unie svobody naopak vstup do EU horlivě podporuje, čímž se zmatečně vzdaluje od ODS, ale blíží k ČSSD. Zjednodušeně řečeno, US je stranou intelektuálů a umělců. Ráda bojuje za abstraktní ideály a bezbřehé svobody, k prioritám patří i občanská práva menšin až k pozitivní diskriminaci. Ekonomicky je nezakotvena, nereprezentuje žádnou ekonomickou skupinu obyvatelstva - jako ČSSD zaměstnance a ODS podnikatele. Koalice jako celek nemá v čele ani žádné důrazné politiky, jako je Zeman nebo Klaus, její lídři Svoboda, Kühnl a Marvanová jsou ještě bezvýraznější než socialistický Špidla a to už je co říci.
Ačkoli se právě tito lídři od rána do večera zapřísahají, že Koalici udrží i po volbách a že do eventuálních vládních koalic s ČSSD nebo i ODS vstoupí jako celek, je to málo věrohodné a odporuje to zákonům politiky. Koneckonců právě z pragmatických politických důvodu nevytvořila v roce 2000 tehdy ještě 4koalice ani jednotný klub v Senátu.

Z předchozího vyplývá "silný" trojúhelník, který na české politické scéně existuje. Není to čtyřúhelník, neboť KSČM nemá zatím žádný koaliční potenciál. Někteří političtí komentátoři vyrukovali s možností vzniku menšinové koaliční vlády ČSSD - lidovci, která by měla tichou podporu komunistů. Pro pravicového voliče je to noční můra.
Uvnitř trojúhelníka jsou ale pak všechny koaliční kombinace možné. Svědčí tomu i předvolební kampaň, v níž se lídři hlavních stran úzkostlivě střeží, aby nějak osobně napadali protivníky.
Volby prakticky rozhodnou o tom, v jakém poměru se rozdělí 60 % hlasů mezi ODS a ČSSD, kdo z nich si bude vybírat koaličního partnera a kterého. Při rozhodném vítězství kteréhokoli z nich bude činěn veliký tlak na rozpad Koalice, aby si vítěz k sobě přibral jen tu část, která je s ním politicky kompatibilní.
Obrovskou roli v těchto jednáních sehraje i tzv. "prezidentský handl". Uvědomme si, že nová sněmovna bude volit prezidenta, a jsou zde "zajímavé" koncese typu "vy nám vládu, my vám prezidenta".

Nemám v úmyslu navádět krajany, jak mají volit. Připomínám jenom, že los rozhodl, že v letošních volbách budou jejich hlasy započítávány v Jihomoravském (Brněnském) kraji. Snad tento hrubý a mnoho skutečností pomíjející přehled (více či méně zaujaté komentáře tuzozemců jej určitě doplní) alespoň trošku pomůže k jejich orientaci v českém poltickém rybníku.

Psáno v Praze 11.5. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: