Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 15.5.2002
Svátek má Žofie




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Minidějiny ropy I
 >ARMÁDA: Resort obrany - co bude dál?
 >POLICIE: Natupo se soudruhem generálem
 >EKONOMIKA: Rovná daň a neziskový sektor
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Poslední čin před odjezdem na dovolenou
 >PSÍ PŘÍHODY: Odjíždíme na dovolenou, Bart je zasmušilý
 >ÚVAHA: Týmová strategie aneb marketing na hřišti
 >DOBA: ODS a trhovci
 >UMĚNÍ: OBRAZ A HUDBA (výstava Karla Demela)
 >ZVÍŘATA: Poznáte, jakou má váš pes náladu?
 >ZE ŽIVOTA: Mylná informace.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >ZDRAVÍ: Malopuchýřnaté impetigo
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Spisovatelé in flagranti
 >POLITIKA: Gripeny a volební preference

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
15.5. MROŽOVINY: Minidějiny ropy I
František Novotný

Ještě před 100 lety neměla ropa téměř žádný hospodářský natož strategický význam. Pro bláznivé sportsmany s modrou krví, jako byli hrabě Kolowrat, markýz de Dion nebo princ Heinrich, stačil benzin z lékáren, aby mohli napojit své bláznivé samohyby a pořádat s nimi závody. Hlavním důvodem existence tehdejších naftových polí byl petrolej, který se používal ke svícení, když vytlačil velrybí olej, avšak Edisonova žárovka slibovala, že i tento důvod pomine.

Od uhlí k ropě.
Strategickou surovinou 19. století bylo uhlí. To roztočilo kola britského průmyslu a učinilo z Británie "dílnu světa", to pohánělo jak její obchodní, tak válečné loďstvo a obdařilo ji přívlastkem "Královna oceánů". To platilo i pro ostatní evropské velmoci. Na rozdíl od ropy, kvalitního kamenného uhlí bylo dost nejen na Britských ostrovech, ale i ve Francii, Německu, Rakousku-Uhersku a také v Rusku. V Evropě se tedy uhlí nemohlo stát kamenem sváru, takže průmyslová revoluce přinesla Evropě mír a nikoli válku.
Z tehdejších rychle se rozvíjejících zemí chybělo uhlí pouze Japonsku. To ale bylo v Číně a v Mandžusku, a proto se stalo skrytou příčinou rusko-japonské války v letech 1904-5. Paradoxně se tato první moderní válka o suroviny, poprvé vedena kulomety a tříštivými granáty z děl s brzdovratným zařízením, stala válkou o surovinu minulosti.

Na rozdíl od uhlí se dá na den přesně stanovit okamžik, kdy ropa vstoupila na světovou scénu jako strategická surovina. Stalo se to 3. prosince 1906, kdy Royal Navy převzala do služby bitevní loď nového typu "Dreadnought". Konstrukce této lodi s jednotným kalibrem těžkých děl, pohonem parními turbínami a kotli s dvojitými ohništi, které mohly být vytápěny i mazutem, znamenala revoluci ve vojenství a ve strategii, srovnatelnou s převratem, jenž později vyvolala konstrukce atomové pumy a balistických raket.
Náhle se začínalo od nuly, stávající loďstva se proměnila ve šrot, námořní převaha Velké Británie byla ta tam. Co ale bylo významnější, "Dreadnought" znamenal revoluční změnu globální strategie, neboť žádná evropská mocnost, na rozdíl od uhlí, neměla na svém území zdroje ropy, nutné pro pohon nové námořní superzbraně.
Britští admirálové si byli této skutečnosti dobře vědomi a o pohon "Dreadnoughtu" se na admiralitě rozpoutala bitva. Přejít na mazut znamenalo obrátit stávající strategické zájmy naruby a učinit jejich středem setrvalou snahu o zabezpečení mimoevropského zdroje ropy. Každému bylo zřejmé, že to bude slabina britského impéria, že to vyvolá nový typ soupeření mezi velmocemi, neboť zdroje nafty nemělo ani Německo, ani Francie. Nicméně výhody turbínového plavidla vytápěného mazutem byly tak obrovské (vyšší rychlost, větší dosah, rychlejší bunkrování, menší posádka, menší dýmení), že u všech bitevních lodí typu "dreadnought" se stal standardním palivem a držba naftových polí podmínkou imperiálního přežití.

Krvavý konec "naftového" závodu.
V "naftovém" závodě měla Británie značný náskok, díku svému impériu držela námořní linie na Blízký a Střední východ s ropnými poli v Persii. Nezastírejme, že strategický význam ropy se tušil o nějaký ten rok dříve a Britové, aby zabránili vzniku jednotné evropské protibritské fronty, přetáhli již v roce 1904 na svou stranu Francii tzv. "Srdečnou dohodou", která tehdy znamenala diplomatickou senzaci, neboť se tím Británie vzdávala své "splendid isolation" a vázala se v Evropě a to dokonce se svým staletým rivalem! Když v roce 1907 k "Srdečné dohodě" přistoupilo carské Rusko (bylo dvojnásob vítáno kvůli ropným polím v Baku, kde okamžitě začali investovat Francouzi), vznikla "Dohoda" a byly vlastně rozdány karty k 1. světové válce, neboť Němci, Itálie a Rakousko-Uhersko pro své drednóty také potřebovali ropu, takže se jim výtečně hodil "Trojspolek" z roku 1889.
(Fakticky byly německé těžké válečné lodě vytápěny uhlím, právě proto, že zdroje nafty měly teprve vybojovat.)
Do roku 1914 strategický význam této nevábné a páchnoucí husté kapaliny ještě dramaticky vzrostl. V roce 1907 ustavila britská armáda první jednotku mechanizované dopravy a 17. března 1909 byl při manévrech smíšený prapor gardové brigády včetně výzbroje a výstroje přemístěn s naprostým úspěchem z Londýna do Hastingsu a zpět na 316 soukromých a civilisty řízených osobních a 30 nákladních automobilech. Také letadlo bratří Wrightů bylo poháněno benzinovým motorem, který se ukázal jako jediný možný zdroj síly pro letoun těžší vzduchu, přičemž o významu letectva jako zbraně, která diametrálně změní průběh války, jasnozřiví důstojníci vůbec nepochybovali.
Naftonosný Střední východ (Irák) byl formálně součástí Osmanské říše, a jestliže mořské komunikace blokovali Britové, zůstávala stále možnost dostat se k naftě po souši. Císařské Německo, které aspirovalo na imperiální roli, již dříve, jako protiváhu proti britskému vlivu, pěstovalo přátelské vztahy s tureckou říší a začátkem 20. století si počalo razit cestičky do tureckého Iráku a do formálně nezávislé Persie. Vznik "Dohody" přistoupením Ruska, které si s Británií rozdělilo sféry vlivu právě v Persii (jen tak na okraj, Afghánistán připadl Britům), varovalo Němce, že musejí spěchat. Sultán šel císaři na ruku a Německo získalo koncesi na stavbu železnice do Bagdádu. Spíše než turisté po ní měly jezdit cisterny s ropou do Německa, což nemohla Dohoda připustit a Sarajevo přišlo jako na zavolanou.

Arabská karta.
Ačkoli se nejkrvavější boje 1. světové války odehrávaly v Belgii a v severovýchodní Francii, pro "horkou" budoucnost světa mělo větší význam to, co se dělo na Blízkém a Středním východě.
Britové věděli, že otázkou života a smrti jejich impéria jsou nejen boje na západní frontě, ale především zisk naftových polí v Perském zálivu. Sami ale neměli dostatek sil, aby bojovali na dvou frontách, ve Francii a v Palestině, do níž chtěli vtrhnout z Egypta, a v Iráku, kde se sice vylodili, ale byli zastaveni u Kutu-el-Amary před Bagdádem, zde obklíčeni a po nezdaru prvního leteckého zásobovacího mostu na světě přinuceni 29. 4. 1916 ke kapitulaci.
Po ruce ale byli spojenci - arabské beduínské kmeny, které se chtěly osvobodit z tureckého područí a toužily po nezávislém státě. V osobě plukovníka Lawrence pak Britové nalezli geniálního emisara, který Araby vehnal do vzpoury. 6. 6. 1916 začalo v Hejázu arabské povstání, pro něž Lawrence získal prince Fajsala z rodu ibn Saudů. Vedl pak jeho velbloudí jezdectvo (vyztužené britskými obrněnými automobily) až k Akabě, která padla o rok později. Tím se otevřela zásobovací trasa přes Rudé moře, která umožnila britskému generálu Allenbymu dobýt 18. 11. Jaffu a 9. 12. 1917 obsadit Jeruzalém. Předtím počátkem března, Britové získali zpět Kut a obsadili Bagdád. V roce 1918 byli Turci v Palestině poraženi britsko-arabskými jednotkami v bitvě u Meggida, jež pak táhli na Damašek, Bejrút a Aleppo. 30. 10. 1918 turecká armáda v Mezopotámii kapitulovala.

Úhelným kamenem politiky.
První naftovou koncesi získali britští podnikatelé již v roce 1901, v Persii, avšak až 14. 4. 1909 byla britským kapitálem založena Anglo-Persian Oil Company Ltd a v roce 1912 vznikla první ropná pole v Abadanu. V roce 1914 (jak příznačné!) získává kontrolní balík akcií britský stát, jenž v roce 1935 firmu přejmenovává na Anglo-Iranian Oil Co, z níž v roce 1954 vzniká dodnes existující British Petroleum. V roce 1938 je v Abadanu největší rafinérie ropy na světě.
V obsazeném Iráku vzniká pod protekcí Britů v roce 1921 Irácké království, jež je roku 1925 opatřeno ústavou. V tomtéž roce je založena i britská firma Iraq Petroleum a jaksi za odměnu získává Irák v roce 1932 úplnou nezávislost.
Arabové toto štěstí neměli. Palestina byla rozdělena mezi Francouze a Brity, kteří drží tento veledůležitý pruh Středozemního moře pevně v ruce, neboť je to práh k ropným dveřím světa. Ibn Saudové se cítí podvedeni a jejich přesvědčení, že byli zrazeni, ještě zesiluje tzv. Balfourova deklarace, která dává zelenou židovským přistěhovalcům do Palestiny. Ještě v 19. století Herzel a další evropští židé zakládají hnutí za znovuzískání území v Palestině, které dostává název sionismus. Za podpory židovských bankéřů jsou od arabských šejků vykupovány bezcenné pouštní nebo slanou vodou prosycené pozemky, které nezměrná píle židovských osadníků mění v kvetoucí zahrady - k o to většímu vzteku původních majitelů a arabských sousedů. V průběhu 30. let si Britové uvědomují, na jakém sudu prachu kvůli naftě sedí a v roce 1937 oběma rivalům nabízejí rozdělení Palestiny a vznik samostatných států. Arabové odmítají.
Z globálního hlediska je v 30. letech klid (před bouří). Svět má štěstí, že Stalinovo Rusko má svou vlastní ropu, stejně jako ji mají Američané. Kdo ji ale musí kupovat za valuty, je Německo, Itálie a Japonsko. Odpovědí na otázku, proč průmyslové kruhy výmarské republiky začaly podporovat obskurního Hitlera a jeho NSDAP, je skutečnost, že jim (mezi jiným) slíbil volný přístup k surovinám, především k naftě. 2. světová válka pak začíná v okamžiku, kdy jsou devizové rezervy hitlerovského Německa vyčerpány , v Tichomoří pak, když USA uvalují za předchozí agrese na Japonsko ropné embargo a japonské železné zásoby umožňují provést akorát jedinou vojenskou akci k dobytí holandských ropných polí v Indonésii. Útok na Pearl Harbor byl pak pouhým křídelním zajištěním této hlavní operace.

Psáno v Praze 12. 5. 2002, historická data z "Encyklopedie konfliktů 20. století - Pozemní války" Georgea Fortyho.

Dokončení příště


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: