Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.5.2002
Svátek má Servác




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Výdrž.
 >MROŽOVINY: Předvolební inventura spíše pro mimozemce
 >POCHYBNOSTI: Statistika ve Sportce - ukazuje na nesrovnalosti?
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ZE ŽIVOTA: Arogance státu vůči rodině trvá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Konečně přichází ten těžkej nářez
 >PSÍ PŘÍHODY: Poprvé poražen, poprvé zdeptán
 >POLITIKA: Strana Zelených - insektofágové nebo uctívači tajemných energií
 >ZE SVĚTA: Úřední šiml, poučení pro cestovatele
 >ZE SVĚTA: Petice za změnu názvu filmu
 >ZAMYŠLENÍ: Udělování azylu
 >FEJETON: Fstejte sé! Nýc se fam néstané!
 >TÉMA: Sportovci a název naší země
 >PROBLÉM: Stav silnic a osobní zodpovědnost
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 7.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie  
 
13.5. AUSTRÁLIE: Výdrž.
George Švehla

Po více jak šest desetiletí provozuje svůj obchod Gordon Pigott na chodníku před hotelem Oxford. Již od roku 1938 prodává noviny, cigarety a sladkosti z tohoto místa 3 x 10 metrů, na Taylorově náměstí v Oxfordské ulici. I přes svůj věk, je mu 86 let, pracuje sedm dnů v týdnu. Každý den za rozbřesku přijede svým vintage Mercedesem a o dvou holích se došourá ke svému "trůnu", poškrábané dřevěné bedýnce, aby odtud dohlížel na svoje čtyři pracovníky. Jeden z nich, Gordonův nejlepší kamarád, řecký přistěhovalec Mick, pracuje s Gordonem již 44 let. Pan Pigott ostřížím zrakem sleduje dění v okolí. Neujde mu ani jeden zlodějíček. Při tom ovšem vrací zručně drobné zákazníkům a provozuje "zázrak" rovnováhy za pomocí svých dvou mahagonových holí.

Prodávání novin je v rodině pana Pigotta tradice. Pouze jeho druhý syn Denis, olympionik a medailista v jízdě na koni, nepracuje v obchodě, který byl původně otevřen jen přes ulici v r. 1932. Manželka pana Pigotta, Hazel, které je nyní 81 let měla přezdívku "Iron Maiden", tedy něco jako železná dívka, pro svůj bystrý obchodní talent. Tato bývala vždy Gordonovi po boku. Nyní to je jeho syn John, který od r. 1960 spravuje tento obchod s novinami, který je jen "přes ulici". A tak syn sleduje tatíka, který za ta léta přežil výměnu kyčelního kloubu, několik přepadení, trojitý by-pass a zavedení DPH.

Nyní pan Pigott bojuje o svoje místo na chodníku, které si za AUD 500.- týdně pronajímá od hotelu Oxford. Místní veřejná správa a vedení hotelu se dohadují kterak "podnik" pana Pigotta přemístit. Jádrem problému je proponovaná renovace Taylorova náměstí, která by "podnik" pana Pigotta z jeho "historického"místa "vystrnadila". Mluvčí místní veřejné správy, pan Damian Furlong, odmítá nařčení, že pan Pigott je nucen svůj podnik přestěhovat, byť jen o jeden blok. Ovšem větší problém je v tom, že pan Pigott za celou dobu provozování své živnosti nezaplatil za používání veřejného místa místní veřejné správě ani cent. Nebyl však nikdy o poplatky veřejnou zprávou žádán. Důvod byl ten, že na tomto místě je tak dlouho, že vlastně patří k místní živé historii a pomáhá tak vytvářet zajímavý charakter Taylorova náměstí. Místní zpráva se však dala prostřednictvím pana Furlonga slyšet, že pokud pan Pigott nezaplatí každoroční licenci k používání veřejného chodníku, tak si bude muset jeho "business" odstěhovat jinam. A aby to snad pan Pigott neměl jednoduché, tak i hotel, před kterým už 60 let svůj obchod provozuje chce rozšířit svoji aktivitu i na chodník, kde by byla otevřena kavárnička. Pan Pigott je pochopitelně rozhořčen, ale bere vše filozoficky. Nechce o problémech už nic víc slyšet a jen sedět na bedýnce a starat se o svůj "business". V jeho věku se mu ani nedivím.

Volně převyprávěno z článku v Sydney Morning Herald.


Další články tohoto autora:
George Švehla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: