Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.5.2002
Svátek má Přemysl




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Tráva, co si myslí, že je strom.
 >POOHLÉDNUTÍ: Oficiální ksichty
 >ARMÁDA: Resort obrany - co bude dál? (2)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Koho nevolit
 >NÁZOR: O patové situaci v odprodeji obecních i podnikových bytů
 >ZAMYŠLENÍ: Oblíbené adresy tunelářů
 >MÉDIA: Zelený klacek ČT opět udeřil
 >ROZHOVOR: ODS vede boj proti národnímu zájmu České republiky
 >POSTŘEH: Pexeso
 >INFO: O jedné koupi
 >PODNIKÁNÍ: O finančních těžkostech
 >ROZHOVOR: Jak lze také bydlet
 >ZDRAVÍ: Střelná poranění obličeje
 >MROŽOVINY: Minidějiny ropy I
 >ARMÁDA: Resort obrany - co bude dál?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
16.5. NÁZOR: O patové situaci v odprodeji obecních i podnikových bytů
Dušan Polanský

Aby dobře fungoval trh s byty a systém volného nájemného, musí být splněny dvě podmínky, dostatek bytů v soukromém vlastnictví a alespoň mírný převis nabídky nad poptávkou bytů. Jediný možný způsob jak u nás rychle zvýšit počet bytů v soukromém vlastnictví je odprodej významné části obecních a tzv. podnikových bytů do rukou současných nájemníků nebo v případě jejich nezájmu či malé ekonomické síly i do rukou dalších subjektů. Při výběru obecních bytů k odprodeji by měly být splněny určité podmínky: stáří bytu, minimální doba po kterou nájemník byt obývá atd. Je pravdou, že proces prodeje obecních i podnikových bytů do soukromých rukou nějak probíhá. Ovšem hlavně u obecních bytů je spojen s řadou komplikací ze strany státu. Ten má eminentní zájem při tomto odprodeji z většiny nájemníků vytřískat i poslední uspořenou korunu. Zdánlivě tržní chování státu je ale z hlediska dlouhodobého naprosto nelogické. Abychom pochopili, proč tomu tak je, podívejme se na problém prodeje obecních bytů v trochu širších souvislostech.

Údržba těchto bytů a jejich správa je ve většině případů neuspokojivá. S kvalitou dozoru nad pořádkem a úklidem společných prostor není většina nájemníků spokojena. Spokojeni jsou jenom ti nájemníci, kteří nikdy neměli a asi ani nikdy nebudou mít zájem investovat své úspory do zkvalitnění svého bydlení. Je tu i poměrně silná skupina nájemníků, která by ráda investovala do koupi bytu a následně do jeho úprav, ale jejich finanční situace jim to neumožňuje. Většina nájemníků ze střední vrstvy (ta je u nás ekonomicky daleko slabší než střední vrstva ve vyspělých zemích, kde velmi často bydlí v rodinných domcích nebo daleko prostornějších bytech než jsou naše "xpokojové" malometrážní byty) je ochotna a připravena investovat do zkvalitnění svého bydlení.

Nájemníci, kteří chtějí investovat do zkvalitnění svého bydlení, požadují splnění základní podmínky: mít byt ve svém vlastnictví. Je tu ovšem komplikace. V důsledku rychlého a často umělého ekonomického rozvrstvení občanů po listopadu nastala v obecních a podnikových domech až nepřirozená situace. V jednom domě často bydlí spolu: neplatiči; nájemníci, jejichž ekonomická situace je podprůměrná či průměrná; lidé ze střední vrstvy a najde se občas i nějaký ten milionář (i když je pravda, že řada těchto lidí dnes již bydlí ve vilách za několik miliónů korun). Stát chce prodat nájemníkům celé domy, což je logické a smysluplné. Ovšem v důsledku uvedeného rozvrstvení nájemníků je naprosto nereálné prodej celých domů uskutečnit bez větších problémů. Řešení existuje: přestěhovat v některých případech nájemníky tak, aby došlo k oddělení těch, kteří na investování mají, od ekonomicky slabších. Pro mnohé nájemníky by to přineslo problémy, ale bez této nepříjemné operace nelze rychle umožňit poměrně silné skupině lidí investovat stamilionové částky do zkvalitnění svého bydlení. Investice na nové rodinné domky tato skupina lidí nemá a investovat do zkvalitňování obecních bytů se jí příliš nechce, ale tomu se nelze divit.

Stát (v tomto případě schovaný za škraboškou obcí a úřadů městských částí) velmi dobře pochopil, že nájemník obecního bytu s průměrnými či o něco vyššími příjmy by si rád odkoupil obecní byt do soukromého vlastnictví, a proto zareagoval jako klasický parazit. Dobře, milí nájemníci, chcete obecní byty do soukromého vlastnictví, máte je mít, ale pořádně nám za ně zaplatíte! Tento postoj vlády, mocných úředníků státu (obcí) a často i různých zájmových skupin je z hlediska celospolečenského naprosto přihlouplý. Po veliké investici do koupě bytu nezbudou většině nových nájemníků prostředky na další investice do zkvalitnění svého bydlení a bytový fond bude i nadále chátrat. Nemluvě o tom, že za této situace daleko výhodnější, aby bydlel v obecním bytě a peníze si ponechal ve své kapse, případně je utrácel v supermarketech, na benzín, na dovolené apod. Sice mohl by peníze investovat i rozumnější, např. do vysokoškolského vzdělání svých dětí, ale investování v této oblasti je mu také zkomplikováno, protože u nás je prý vysokoškolské vzdělání pro všechny bezplatné (háček to má ale jediný, všichni studovat nemohou, pouze vyvolení). Ale o tom až někdy jindy. Teď ale zpět k našemu tématu.

Krátce k tzv. podnikovým bytům. Situace u nich je často složitější než u bytů obecních. Realitní kanceláře a subjekty, které se v důsledku neprůhledných polistopadových právních a ekonomických vztahů a často úplně nelogicky nastavených zákonů velmi rafinovaně ocitly v roli potenciálních majitelů bytů, očekávají veliké zisky. Tuší, že nájemník pod tichou hrozbou vysokého nájemného či vystěhování z bytu si nakonec peníze půjčí, jen aby se stal majitelem bytu. Že se nájemník ve většině případů zcela ekonomicky zruinuje a že i tento bytový fond bude i nadále chátrat, to je již zcela mimo zájmy těchto subjektů.

V rozumně nastaveném systému bydlení občané rádi (!!!) investují do zkvalitnění svého bydlení, jednoduše proto, že je to jedna z nejjistějších investic. Koneckonců kromě vysokých státních úředníků, vzdělaných ekonomů, takzvaných poradců a bankéřů to ví snad každý. Teď se opakuji, ale to nevadí: aby většina občanů bydlících ve státních a podnikových bytech mohla investovat do zkvalitnění bydlení, je důležité zabezpečit, aby ceny těchto bytů při odprodeji současným nájemníkům byly rozumné. Zcela finančně vysátý či zadlužený majitel bytu toho již moc nenainvestuje. Dokonce by bylo rozumné větší část peněz zaplacených za tyto byty ponechat novým majitelům na další společné investice (fasády, tepelné izolace, stupačky, nové balkóny). Investování do "svého bydlení" je každopádně efektivní a společensky prospěšné, hezky je to vidět u rodinných domků. Zprostředkované investice do bydlení cestou státu jenom málokdy vedou k tak efektivnímu a rychlému zkvalitnění bydlení jako přímé investice vlastníků bytů. Koneckonců i o tom kapitalismus je. Kapitalismus, kde pár lidí vlastní vše a ostatní skoro nic, není opravdový kapitalismus, ale mocenská a finanční diktatura, kde se většina občanů cítí v roli pátého kola u vozu.

Investice nových majitelů obecních i podnikových bytů do zkvalitnění svého bydlení otvírají široké pole působnosti pro smysluplnou činnost bank a hlavně umožňují rozmach stavebního podnikání, což v konečném důsledku vede k poklesu nezaměstnanosti. Dalším nezanedbatelným efektem je, že stát si tímto uvolňuje ruce pro jiné investice (dej Bože, aby byly rozumné!), některé by pochopitelně ve formě injekcí mohly směrovat do rozsáhlejší modernizace bývalých obecních či podnikových bytů. Stále ale platí, že hlavním efektem získání bytu do soukromého vlastnictví je, že vlastník bytu nachází smysl v tom, aby šetřil a rozumně a efektivně investoval. A co je důležité, peníze zůstávají doma v ČR. A to není zanedbatelné.

Nemohu si odpustit tři doporučení a jedno konstatování v návaznosti na náš problém. Za prvé: i nadále si navzájem v prostředí bez dostatku soukromých bytů vyhrožujme zavedením neregulovaného nájemného coby strašáka kapitalismu a nepodnikejme nic proto, aby neregulované nájemné se stalo něčím zcela logickým a výhodným především pro nájemníky. Stresu není nikdy dost. Za druhé: vytvářejme nové průmyslové zóny, prosazujme tzv. aktivní zaměstnaneckou politiku výstavbou montážních závodů, fabrik s rizikovou chemickou výrobou, supermarketů či skladů. Nejsou to investice zrovna optimální, ale to nevadí. Vždyť i z pěkně upraveného paneláku s pěknou štítovou střechou, podkrovními byty, novými balkóny, stupačkami a zděnými jádry nic není. Za třetí: banky ať i nadále investují do zcela nejistých podniků a velikých zlodějíčku, a pak ať výsledky svých darebáckých kousků i nadále přenášejí na bedra nás obyčejných občanů s pokryteckým brekotem, že nesou na svých bedrech tíhu jakési transformace. Také neuškodí ze strany bank pokračovat v poučování občanů o tom, že vůbec neví, jak se těžko hledá prostor pro jisté investice. A nakonec konstatování: je asi dobře, že máme desetitisíce nezaměstnaných a přitom desetitisíce bytů nám chátrají. Má to logiku, jen v tom pokračujme, byty si již nějak poradí (nezaměstnaní asi ne, ale to nevadí) a dají se časem jistě samy do pořádku. O tom žádná.

Ať se nám to líbí nebo ne, současný stav je u většiny obecních a podnikových bytů nedobrý. Byty chátrají, jejich správa a údržba je na slabé úrovni a fungování opravdového trhu s byty a systému volného nájemného je v nedohlednu. Problém není ani tak v nedostatku peněz (obvyklý argument), jako spíš v neschopnosti a neochotě politiků (levých, středových i pravých na všech úrovních!) a vysokých státních úředníků řešit bytovou otázku daleko velkoryseji. Ale nekritizujme jenom vrchnost, i většina z nás stále věří, že stát (obec, městská část) je přece jen nejlepším majitelem a správcem nejrozsáhlejšího bytového fondu. Ale kapitalismus, který většina z nás tak chtěla, o tomto zrovna není.




Další články tohoto autora:
Dušan Polanský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: