Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 22.5.2002
Svátek má Emil




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Podivuhodný příběh doktora Fortýna
 >HISTORIE: Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách našich zemí
 >MROŽOVINY: Le Penův fenomén
 >POLITIKA: ODS se přibližuje komunistům
 >MEDIA: První virtuální televizní reklama v ČR
 >FEJETON: Potíže s racionálnem
 >POLITIKA: Tisková konference České strany sociálně demokratické
 >ZAMYŠLENÍ: Spravedlivé řešení
 >TECHNO: Ještě jsme je nedohonili, aneb jak dál s technickými normami II…
 >MEJLEM: Všechno jde, když se chce
 >ROZHOVOR: Snil jsem, že spoluzaložím stranu
 >ZDRAVÍ: Psychotropní látky za volantem
 >POSTŘEH: Z metra
 >FYZIKA: Mýtus o energii z vakua
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Let Orla

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Čína  
 
22.5. FEJETON: Potíže s racionálnem
Ota Ulč

V dávnověku svého mládí, otec dívky, jíz jsem se dlouhodobě dvořil a pak vstoupil do milosrdně krátkodobovém manzelství, se se mnou pravidelně hádal. Ne o dokonalosti svého drahouska, ale o stavu světa. Kdyz jsem nesouhlasil s jakýmkoliv jeho tvrzením, napríklad ze klokani hopsají na Novém Zélandě a nikoliv v Austrálii, odrovnal mě svým oblíbeným trumfem "Hele, nic mi nevykládej, jestě jsi v zivotě nevydělal ani korunu." Nezbývalo, nez prikývnout a myslel si své.
Ve francouzském filmu z padesátých let, postava u barového pultu poznamenává, ze facka od pitomce neplatí. Kdyz jsem v právě oné době bránil socialistickou vlast lopatou a krumpáčem ve sluzbe u Černých baronů, nás politruk obdrzel prostořekou otázku, proč Stalin mohl tolik vrazdit a strana tolik mlčela. S osemetností se vypořádal slovy, ze v Americe lynčují černochy. Kazdý z nás, kdo okusil slasti budování vědeckého socialismu, přemnohokrát musel vyslechnout a spolknout veletucty podobných lahudek. Ledacos jsme beztrestně odsvejkovali. Taková zkusenost mi přisla později k dobru právě v Americe, kdyz jako kantor jsem dlouhá leta az do penze pobýval v prostredí political correctness, levičáckého maccarthyismu. Občas přisel příkaz z děkanátu zúčastnit se tzv.sensitive session čili toho, čemuz se u nás říkalo ideologické skolení. Sice jsem se tentokrát mohl témer beztrestně na takový příkaz vykaslat, ale zvědavost mi nedala a sel si vyslechnout plamenné projevy, verbální slehy rozhořčených feministek, lesbiček, mluvčích dalsích pokrokových minorit a kauz. Měl jsem z toho souhrnný dojem, ze charakteristika white heterosexual male začíná nabývat podobu prokurátorské zaloby. Po projevech výzva k zarazenému publiku zahájit diskuzi. Hned jsem se přihlásil - ne abych jim oponoval či dokonce vynadal, ale abych je chválil a děkoval. Okolí zpozornělo, soudruzky na pódiu se rovněz soustředily, já je sáhodlouze velebil, az se konečně dostal k pointě:
"Moc vám chci poděkovat za dnesní zkusenost. Na okamzik jste mi vrátili mé mládí. Znovu jsem se ocitl v dobách stalinismu, kde..." atd, atd. Blázen či provokatér? Zmátl jsem je. V takovém druhu matení jsem pokračoval. Ve společenské místnosti naseho oddělení uz řadu let visí plakát s V. I. Leninem v zivotní velikosti. Navrhl jsem sehnat plakát s Hitlerem v nemensí velikosti - kvůli rovnováze.

S podivnými zákruty logiky se lze nezřídka střetnout ve vzdálenějsích končinách světa. V Brazilii jsem dosel k mostu přes řeku Parana do sousední Paraguaye, jen na pár hodin okouknout hraniční městys, kypící mnohými druhy neřestí. Měl jsem brazilské vízum k neomezeným vstupům. Do pasu jsem dostal razítko, ze odcházím. Ale na druhé straně mě chtěli do země vpustit jen za podmínky aspoň dvoudenního pobytu. Jenze já musel jestě týz večer do Rio de Janeira a na letistě hupky do New Yorku. Adios seňoři, maucta, vzdyť já k vám nemusím, a dal jsem se zpět na pochod k brazilským pohraničníkům. Před chvílí jsem se s nimi přátelsky bavil, ale oni reagovali, jako ze mě vidí poprvé. Podám jim pas, marně hledají paraguayské razítko. Klasické limbo - z Brazilie jsem odesel, ale vzdor legálnímu právu vstupu do ní nemohu přijít, poněvadz z Paraguaye jsem neodesel, neboť jsem tam nepřisel. Následovalo dlouhé dohadování, trápení, tahanice k uzoufání. Jak v takové situaci argumentovat aristotelovskou logikou?
Čínský filozof měl sen, ze je motýlem a po probuzení uz nikdy nezjistil, zda to byl jen sen či zda skutečně je motýl, snící, ze je filozofem. Myslí ti Číňané jinak nebo je to instinktivní obrana, vypěstovaná nepříjemnou zkuseností přemnoha generací, nebo, za třetí, nejsou to trosku taky Svejkové, kteří si z nás dělají blázny? Svého vyzeněného synovce, povoláním houslisty v čínské provinční filharmonii, jsem se zeptal, jak je daleko z místa A do místa B, a on mi odpověděl, ze bude zálezet na tom, jak rychle se tím směrem budu pohybovat. Kdyz manzelka pozádala na Taiwanu svého bratrance, bankéře, o podpis na jakémsi úředním papíru, dotyčný horlivě souhlasil, "Ovsemze, ano, milerád," opakoval, čímz ale myslel "ovsemze ne, ani za nic." Ptám se vzdělanců a dočkám se odpovědi na zcela jiné, mnou nevznesené téma. Neexistence přímočarého vyjadřování, lineárního myslení a argumentace, ono circuitous reasoning, jímz se nakonec k odpovědi přece jen dojde, ale nez se tak stane, netrpělivostí bych uz nejraději lezl po stropě.
V České republice přezívá nemrav dvojích cen, v Číně mají ceny trojí: pro
1.domorodce, 2. Číňany zahraniční, 3.cizí ďábly. Mnohonásobně odstupňováno.
"Nejste zahraniční Číňanka," tvrdili manzelce.
"Vzdyť jsem se tady narodila!" zaprotestovala a strčila jim pod nos pas s natistěným důkazem.
"Nejste, poněvadz nemáte zahraniční čínský pas," nedali se.
"Takový pas přece neexistuje, co to povídáte za nesmysly!" vybuchla. Drbali se na hlavě, pravdu odmítli připustit a vytasili se zdůvodněním
"Nejste zahraniční Číňanka, poněvadz nebydlíte tady v hotelu pro zahraniční ČÍňany" - čili tam, kam jsme se chtěli nastěhovat a oni nám v tom za správnou cenu bránili.
"Nejste, co říkáte, ze jste, protoze tu nezijete natrvalo," trvali na svém.
"Kdybych tu zila trvale, nebyla bych zahraniční, ale byla bych místní občanka."
Košatící se dialog dvou světů s různou logikou pokračoval.
Někdy v něčem se přece jen potkáváme. Příbuznost z nás dýse například v tomto: Vyhlídkové zájezdy Velkým kanálem na trase Chang-čou - Su-čou se konaly výlučně v noci, zřejmě s ohledem na čínský předpoklad lepsí viditelnosti. A jezdí se jen jedním směrem. Kdyz uz návstěvníky dovezou tam, proč je nepřivezou téz zpátky? Dosud jsem se nedozvěděl. Porovnávám s rannými lety naseho budování socialismu, kdy se směly výtahy pouzívat pouze při pohybu nahoru a nikoliv dolů.

K O N E C


Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: