Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.5.2002
Svátek má Jana




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >FOTOMOMENTKA: Reportáž ze schodů
 >ZE ŽIVOTA: Nedejte se aneb Quijotův kurs občanské sebeobrany.
 >ZE SVĚTA: Grenada nakrátko bolševická
 >O KNIZE: Bajaja Viewegh táhne na draka Klause
 >ZAMYŠLENÍ: Fámy o EU
 >POLITIKA: Proč?
 >SVĚT: Sochy
 >TÉMA: Vzít klacek do ruky a bít byrokraty hlava nehlava
 >POSTŘEH: O názvech
 >ZDRAVÍ: Co je betelové sousto?
 >OHLAŠOVNA: Kulturní akce
 >HISTORIE: Praha v roce 1866
 >ÚVAHA: Stop nacionalismu a stop demagogii
 >KNIHA: S Bigglesem, Rychlými šípy a Jamesem Bondem do nitra Afriky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
24.5. POLITIKA: Proč?
Kalužík, Kubalčík

Proč konzervatismus? Důvodů by se našlo mnoho, uvedeme alespoň jeden. Když kapitalismus vznikal, měl ve vínku ctnost. Tou ctností byla křesťanská askeze. Případný teoretický spor by se mohl vést jen o tom, zda příslušný pozitivní primát drželo protestantské Holandsko (M. Weber) či katolická severní Itálie (M. Novak). Ano, samozřejmě šlo o "akumulaci kapitálu". Tento však nebyl zbožštěn - vznikal jako druhotný produkt nemateriálně motivovaného chování. Až liberalismus a socialismus - každý svým způsobem, ale přes antagonismus ruku v ruce - vystavili materiálno a vše s ním spojené (zkrátka trh) na piedestal.
Kdybychom si museli vybrat pouze mezi důvěrou v trh a pojetím "materiální základny", volili bychom to prvé a v tomto smyslu jsme rádi, že - jak to tak vypadá - liberalismus nad socialismem zvítězil (i když asi ne navždy - prostřednictvím EU se k nám vrací zadními vrátky…). V něm však zvítězilo jen jedno pojetí upřednostňování ekonomických ukazatelů, materiálno dále zůstává na oltáři - dnes říkáme "konzum".
Z kapitalismu se stává mašinka na produkci blahobytu, v které pro jakýkoli étos není místo. Ono by to možná ani tak nevadilo - je věcí každého v co věří a doufá či jak se chová. Jak se však všeobecně ví, věda a technika dávají nárokům člověka zcela nové rozměry a tyto rozměry s sebou nesou dosud nepoznané důsledky. Jedněmi z nejvážnějších jsou důsledky ekologické - přesněji ničivý dopad zmíněného (demokratizovaného) konzumu na životní prostředí nás všech. Nevěříme všemožným "katastrofickým scénářům" - jsou pro nás asi stejně věrohodné jako různé "konspirační teorie". Ale i když pomineme globální oteplování, jadernou energetiku i všechny římské kluby s jejich neobnovitelnými zdroji, zůstává toho stále dost na pořádné znepokojení. Malý, ale konkrétní příklad - jenom takové plastové obaly, nebudou-li se recyklovat, nás v dohledné době zasypou (my sami se jimi zasypeme). Co s tím, když jejich zpracování nevynáší (patrně - jinak by k němu, předpokládáme, masivně docházelo…)? No přece nařídit, resp. zakázat… To je začátek cesty omezování svobody, který (zjednodušeně řečeno) na jedné straně odmítají liberálové, na druhé straně prosazují ti, kteří neznají jinou barvu než zelenou (někdy snad nevědomky nahrávající těm, kteří neznají jinou barvu než červenou…).
Pohybujeme se tedy mezi Scyllou ekologické katastrofy a Charybdou ekologické diktatury. Zde je tedy role konzervatismu. Je třeba se o něj opřít, neboť s ním existuje možnost zdárně proplout nebezpečným úsekem. A tím správným kurzem je návrat zpět ke kořenům kapitalismu - tedy k osvědčeným křesťanským hodnotám, k odpovědnosti, dobrovolné sebekázni, vnímání svobody jako neomezené možnosti naplňovat to dobré… Občané v zemích našeho civilizačního okruhu to snad začínají chápat - USA, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Holandsko, nadějné počínání E. Stoibera: to vše jsou přísliby příklonu k tradicím. Toto uvědomění snad nezná hranic a přijde i do naší vlasti.
Proč Konzervativní strana? Je jediná skutečná autentická… - ne, pardon, to byl žert. Chceme být konzervativní! Ne však pro konzervatismus sám. Nežijeme proto, abychom kopírovali konzervativní poučky, nýbrž tak, že v konzervatismu nalézáme (tu více tu méně věrný) odraz našeho života. A shledáváme to jako dobré. Zpětně tedy - kdo by nechtěl cílit k dobrému? A navíc - konzervatizmus jako způsob politiky není cílem ale prostředkem. Prostředkem nejen k dobru osobnímu, ale obecnému. Věříme, že v tom nejsme sami - vždyť kolik je takových, kteří netíhnou ke své rodině a milují dluhy? A tak co jiného zbývá než býti sdruženi v politické straně. Chápeme, že koncentrací energie na jedno dobro lze tohoto dosáhnout rychleji a snadněji - obdivujeme ty, kteří se dokáží celou vahou svých osobností zasadit o zřízení stacionáře pro mentálně postižené… Plně uznáváme, že vyčleněním jedné oblasti zájmu lze nejen pro tuto oblast vydobýt mnohé, většinou obecně prospěšné dobro - vždyť kde by často byl např. život na venkově bez dobrovolných hasičů či sportovních klubů… My však nechceme suplovat tento "třetí" nebo "občanský" sektor. Naše představy se nesoustřeďují na jednotlivé konkrétní cíle - jsou ucelené a zahrnují celý stát s jeho hospodářstvím, zahraniční či bezpečnostní politikou a i způsobem výkonu vládnutí jako takového: zkrátka tak, abychom my sami a všichni další, mohli konat všemožná konkrétní dobra co nejsvobodněji. Chceme vrátit politice obsah, který ji náleží - tedy vést diskusi o dobré správě. Věříme přitom, že systém parlamentní zastupitelské demokracie je nejlepším ze špatných. A máme-li tedy popsané cíle, jinak než v politické straně je prosazovat nelze.
Proč tedy Konzervativní strana nekandiduje v letošních parlamentních volbách? Neboť nejsou splněny předpoklady a to hned dvakrát. Za prvé - Konzervativní strana není jedinou konzervativní stranou v republice. Nemyslíme teď ta politická uskupení, která o sobě jen říkají, že jsou konzervativní, ale měla dost času a možností ukázat svoji pravou (ne)identitu. Jde nám zejména o některé tzv. malé mimoparlamentní strany. I když si přejeme opak, ty, které kandidují, neuspějí. Je to jejich i naše vina. Je totiž často více než zřejmé, že se jedná o konzervativní frakce, jejichž spory (a mnohdy jsou velmi zásadní povahy) se mohou, mají a - má-li být jaká šance na úspěch - musí řešit na půdě jedné konzervativní strany. Nebyli jsme dost schopní, moudří, vstřícní,… zkrátka nedokázali jsme se sjednotit. A to je tedy nejbližším úkolem. Jen jednotná konzervativní strana může věrohodně nabízet a obhajovat konzervativní řešení a vstoupit do volebního klání s nadějí na úspěch.
A tuto podmínku Konzervativní strana zatím nesplňuje. Uložili jsme si tedy býti zdrženlivými. Není možno jinak. Podobně se to má s druhým předpokladem. Aby někdo mohl být korektně nabídnut voličům jako kandidát do nejvyšších zákonodárných sborů, měl by projít komunální či regionální politikou (nejlépe oběma). Nemáme dostatek takových lidí. Je tedy samozřejmé, že se intenzivně připravujeme na podzimní komunální volby. Věříme, že budeme úspěšní. Věříme, že tento úspěch bude spojen se splněním našeho přání: aby už i v těchto volbách byli konzervativci pod společným praporem.

V Brně, 23. května 2002

dr. Svatopluk Kalužík
člen Generální rady Konzervativní strany a předseda MS Konzervativní strany Brno

dr. Jan Kubalčík
místopředseda MS Konzervativní strany Brno
www.skos.cz


Další články tohoto autora:
Kalužík Kubalčík

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: