Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 27.5.2002
Svátek má Waldemar




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Každý člověk chce umřít doma
 >TÉMA: Pomník obětem komunismu
 >POLITIKA: Strašení Unií nese ovoce
 >POLITIKA: Do pekel nebo s Klausem?
 >MROŽOVINY: S Walkmany na moři
 >BIG BEN: Ta cvokatá ekologie
 >ZE SVĚTA: Seznamování s čínským komunismem
 >NÁZOR: Politická řešení
 >NÁZOR: Povinné členství ve zdravotnických komorách ?!
 >Proč tentokrát nevolím ODS
 >KULTURA: Dětská opera Praha - světový unikát, zatím ještě fungující…
 >ZE ŽIVOTA: Fenomén Český Telecom
 >Z PRAHY: Tak jsem ho také dostal!
 >ZAMYŠLENI: Být osobností je těžké
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Šťastní Němci

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
27.5. MROŽOVINY: S Walkmany na moři
František Novotný

Možná si někteří čtenáři Mrožovin všimli, že články z minulého týdne byly napsány s několikadenním předstihem. V úterý 14. 5. 02 jsem totiž dostal nečekanou nabídku - jestli nechci v pátek 17. 5. odjet do Chorvatska a týden kapitánovat jednu ze čtyř námořních plachetnic, které si pronajala česká "dcera" jisté velké firmy pro své zaměstnance.
V sobotu 18. 5. odpoledne jsem už v přístavu Vodice spolu se třemi kolegy přebíral od chorvatského technika 13 m dlouhou námořní plachetnici Elan 431 a byl zvědav na posádku. Jak se záhy ukázalo, nešlo přímo o zaměstnance, ale také o prodejce, majitele obchodů a prodavače, kteří elektronické výrobky této nadnárodní firmy, jejíž podíl na světovém trhu činí nejméně 20 %, prodávají. Jednalo se o 17 lidí, kteří už byli rozděleni do čtyř skupin, a dostali plavbu po Jadranu jako odměnu za nejlepší výsledky v prodeji walkmanů. Proto dostala akce název "Walkman regata" a každá loď byla opatřena transparentem s nápisem "Walkman", který jsme přišněrovali na zábradlí (a v radiotelefonu jsme se jako "walkmani" svolávali)
Při vzájemném představování jsme si řekli, že na plachetnici musejí i "pasažéři" občas přiložit ruku k dílu, především při vyplouvání a zaplouvání do stání ve speciálních jachtařských přístavech, kterým se říká mariny, a během první společné večeře v restauraci jsme se také domluvili na trase. Většina účastníků dala přednost jihu, a tak jsme navrhli trasu Vodice - Trogir - Milna - Hvar - Vis - Rogoznica - Vodice.
Jak se ukázalo později, měl jsem štěstí na nejlepší posádku. "Aquarius", jak se jmenovala naše loď, si vybrala pětice mladých mužů, kteří měli o plavbu zájem a brali pobyt na plachetnici, jak se má, nikoli jako za trest, ale jako možnost poznat jiný svět.

Dovolil bych si tady malou odbočku. Nájemný kapitán námořní plachetnice každou plavbou klade tak trochu hlavu na špalek, když vyplouvá na moře s naprosto nezkušenými lidmi. Pokud je hezké počasí, slunce pálí jako utržené z řetězu a vane slabý vítr, o nic nejde. Problém nastane, když se počasí zhorší, vítr zesílí a moře se opravdu stane mořem - syčící zpěněnou a zvlněnou plochou, po níž loď skáče jako kůň. Pak kapitán neví, o co se má starat dříve - o loď, nebo o "posádku", o to, aby nikoho z těch lidí, demoralizovaných mořskou nemocí, nedej Bože, neztratil.
Důležitým momentem je pak přístup klientů. Pokud to jsou sportovně založení lidé, kteří dokáží ocenit exotický pobyt na moři, zajímají je nové věci a nejsou líní přiložit ruku k dílu, jak tomu bylo na "Aquariovi", je vyhráno. Pokud se ale jedná o lidi, jejichž představa dovolené se kryje s povalováním se kolem hotelového bazénu s neustále doplňovanou zásobou chlazených drinků, stává se pobyt na plachetnici pro obě strany utrpením a může vést i ke krizovým situacím.

Na moře jsme vypluli v neděli 19. 5., směrem na Trogir. Vanul příznivý slabý vítr do zad, moře bylo zvlněno jenom drobnými jezerními vlnkami, takže jsem měl ideální podmínky, abych svým nováčkům ukázal, co budu od nich potřebovat, jaká lana a jakým způsobem budou ovládat. K obědu služba uvařila na moři gulášovou polévku a po poledni jsme se už blížili k ostrovu Drvenik Mali. Vítr téměř ustal, pluli jsme na motor, a protože slunce pálilo skoro letně, zastavil jsem na vykoupání (voda měla asi 20 stupňů). Jenže znovu nastartovat se mi už nepodařilo, takže jsem musel požádat jinou loď, aby mě vzala do vleku. Předpokládali jsme, že z Trogiru zatelefonujeme do půjčovny a požádáme o pomoc. Mně to ale nedalo, napřed jsem zkontroloval svorky na akumulátorech a pak na startéru. Zde byl volný autokonektor, a když jsem jej dotlačil, motor naskočil.
V Trogiru, který je městskou rezervací na seznamu UNESCO, jsme se vyvázali do "balíku", vždy dvě a dvě lodě k sobě, a já jsem pak zavedl "štáb" do své oblíbené restaurace, kde jsme si rezervovali večeři s obvyklými mořskými specialitami a lehkými dalmatskými víny.
Podle předpovědi mělo příznivé počasí se západními mírnými větry vydržet až do čtvrtka, a tak jsme v pondělí vypluli směrem na Splitská vrata (úžina mezi ostrovy Šolta a Brač). Na oběd a vykoupání jsme zakotvili v zátoce Nečujam (Šolta), avšak kolem třetí se zamračilo, vítr přeskočil na sever a začal vát přímo do zátoky. To byl signál, abychom vyrazili do přístavu Milna na západním okraji ostrova Brač. V podvečer začalo dokonce drobně poprchávat, to ale už byl "Aquarius" a jeho bratři "Sagittarius" a "Taurus" bezpečně vyvázáni v marině Milna. Chyběl jenom "Draco", jehož kapitán si popletl cíl plavby a projel Splitskými vraty ven. Pomocí radiotelefonu jsme ho pak navedli do Milny, a když "Draco" před osmou konečně zakotvil vedle "Sagittaria", spadl nám kámen ze srdce, neboť na jeho palubě byl "štáb" i s pokladnou výpravy, který okamžitě vyrazil hledat restauraci.

V úterý nás čekala krátká přeplavba na Hvar. "Aquarius" vyplul jako první, z cvičných důvodů si vykřižoval Splitská vrata, a protože obloha byla jako vymetená a foukal příhodný větřík, plachtili jsme ještě asi hodinu, než jsme zapluli na polední zastávku do zátoky Livka (Šolta), kde již zbytek flotily kotvil, svázán k sobě do jakéhosi voru. Ve tři, jako obvykle, vítr (denní bríza) opět zesílil a naše kotvy přestaly na skalnatém dně držet. Odvázali jsme se od sebe a vyrazili na Hvar. Při přelézání z gumového člunu, jenž jsme vlekli za zádí, zpět na loď padl jeden člen posádky do vody a posloužil tak jako figurant nácviku manévru muž přes palubu.
Ve Hvaru je stání jenom pro 17 jachet a poslední úsek plavby se proměnil v závod o volná místa. Za naší čtyřčlennou skupinou se blížilo asi 6 dalších lodí. Všichni jsme nějaká místa ještě chytili, jenom "Draco", opožděný jako obvykle, měl problémy - musel kroužit přístavem asi 20 minut, než se uvolnilo další místo po odplutí jiné lodi.
Ve středu byl na programu nejdelší úsek plavby na ostrov Vis o délce 32 námořních mil. Vypluli jsme již v 8 hodin a konstatovali, že vítr již přeskočil na jihovýchod. Našim cílem byl fakticky vedle ležící ostrov Biševo s proslulou Modrou jeskyní. Jelikož sezóna ještě nezačala, nenašli jsme v zátoce, kde se kotví, žádný motorový člun, který návštěvníky do jeskyně vozí. Nezbylo, než aby všichni zájemci o prohlídku přestoupili na "Taurus", jenž vzal do vleku tři gumové čluny s přívěsnými motory. Na nich si pak posádky jeskyni prohlédli, zatímco "Taurus" kroužil na volném moři před skalní stěnou, v níž je jeskyně skryta. Po prohlídce celá flotila přeplula asi 5 mil do přístavu Komiža na ostrově Vis.

Vítr k večeru zesílil a v Komiže, která má také jenom omezený počet míst k vyvázání, bylo dost plno. Dobrá místa s lanem, které je upevněno k betonovému bloku na dně, získaly jenom 3 lodě. "Sagittarius" našel místo až na konci mola, kde k tomu, aby stál kolmo k molu a držel příď na vodě, musel použít vlastní kotvu.
Ostrov Vis je hodně vysunut do Jadranu, jsou zde lepší podmínky k rybolovu než u pobřeží, a proto jsou v místních restauracích k dostání nejkvalitnější a nejlacinější ryby a další mořské speciality, takže ti, kteří si dali k večeři krevety na roštu, neprohloupili. Byli to praví obři.
V noci vítr zesílil, kotva naší čtvrté lodě přestala držet, a "Sagittarius" byl tlačen na příď rybářského trawleru. Ode dvou do čtyř do rána jsme všichni pomáhali jeho kapitánovi zvládnout situaci. Nakonec se vyvázal na bok rybářské lodi. Škody byly naštěstí velmi malé - odřený trup na záďové hraně a utržený nýt v trubkové skládací konstrukci, která nese sluneční stříšku.
Ráno ve čtvrtek vál silný vítr o rychlosti 24 uzlů s nárazy až 30 uzlů (6 stupňů Beauforta) a naši flotilu "walkmanů" čekala 35mílová plavba otevřeným mořem s cílem v Rogoznici na pevnině. "Aquarius" plul se zmenšenou plochou hlavní plachty o 2 pruhy a s kosatkou vyrolovanou jenom na 2/3. Přesto jsme ve vlnách do výše 1,5 m docílili průměrné rychlosti kolem 8 uzlů a ve tři odpoledne už byli vyvázáni v marině Frappa v Rogoznici. Do hodiny pak byl v bezpečí i zbytek flotily.
Celou noc svištěl v lanoví všech lodí bouřlivý vítr, zamračilo se a ochladilo. I na "Aquariovi", kde byla nejvyšší morálka, bylo vidět, že většina našich jachtařských "hostů" už pomýšlí na návrat, na konec svého námořního dobrodružství. Proto bylo na společné poradě kapitánů a "štábu" rozhodnuto, že v pátek poplujeme rovnou do Vodice, odpoledne lodě vrátíme a večer vyrazíme domů. Závěrečná plavba nepředstavovala žádný problém, vítr vál do zad a po poledni, když začalo pršet, rychle zeslábl.
Po plavbě kolem Primoštenu a průlivu sv. Ante. který vede do Šibeniku, "Aquarius" zakotvil ve svém domovském přístavu v pátek 24. 5. 02 ve tři odpoledne a jeho kapitán mohl posádce gratulovat k prvním 156 námořním mílím jejich života.

Nefinanční odměny jsou u dnešních firem v oblibě, důležitým prvkem personalistiky hlavně nadnárodních koncernů. Náklady si mohou odepsat z daní a nezvyšují si jimi odvody na pojištění, které by vzrostlo v případě přímé finanční odměny. Podle mého odhadu stála akce "Walkman regata" mezi 500 až 600 tisíci Kč. Pronájem 4 lodí i s kapitány 4 x 100 tisíc, stravování v restauracích pro 21 lidí 80 až 100 tisíc Kč, parkování v marinách a nafta od 15 do 20 tisíc Kč. K tomu je třeba připočíst náklady za potraviny a nealkoholické nápoje pro 4 lodě (pivo a jiný alkohol si každý hradil sám), pronájem autobusu, týdenní diety řidičů a náklady za osobní automobil, kterým cestovali kapitáni.
Z toho vyplývá, že ona nadnárodní firma "vrazila" do svých prodejců 25 až 30 tisíc Kč na hlavu. Nejsem personalista, abych dokázal posoudit efektivitu vynaložených prostředků, za sebe mohu jenom konstatovat, že díky pozdním a opulentním večeřím jsem se vrátil o nějaké to kilo těžší.

Psáno v Praze 26. 5. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: