Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 29.5.2002
Svátek má Maxmilián




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Co je demokratický socialismus, a je vůbec?
 >POLITIKA: Euro a náš vstup do EU.
 >MROŽOVINY: Velká aliance na obzoru
 >KOMENTÁŘ: Volební kampaň a spor volební kauce
 >UMĚNÍ: Oběti alkoholové závislosti mají svůj pomník
 >VÝLET: Expedice Ročov 2002
 >EKONOMIE: Důchody solidární či zásluhové?
 >DOBRÁ ZPRÁVA: Rotary Club Brno
 >MEJLEM: Perly z Poslanecké sněmovny
 >PENÍZE: Myslete na zdraví i peněženku
 >ZDRAVÍ: Jak chcete rodit?
 >NÁZOR: Sudeťáci? Banda revanšistická…
 >TÉMA: Po sjezdu.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Mediální medy
 >Z PRAHY: Odpady - vítězství zdravého rozumu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
29.5. MROŽOVINY: Velká aliance na obzoru
František Novotný

Již vstřícný postoj Putinova Ruska k postupu USA vůči talibanskému Afghánistánu po 11. září 2001 naznačil, že po onom fatálním datu svět opravdu nebude takový, jaký byl předtím. Až z odstupu několika měsíců se dá říci, že teprve tímto datem skončila definitivně studená válka a svět vstoupil do zcela nových geopolitických vztahů, respektive přehodnocení těch starých. V prvé řadě vztahu mezi hlavními protagonisty studené války - mezi poraženým Ruskem, vzniklým na troskách globální velmoci SSSR, a vítěznými USA. Tento vztah jako by se vrátil někam do léta 1941, kdy Roosevelt a Stalin pochopili - komunismus sem, kapitalismus tam - že jsou na stejné lodi - vůči Hitlerovi.

Nejen český pohled na vztah USA - Rusko je stále zatížen nedávnou minulostí studené války. Pokud ale tuto zkreslující čočku odhodíme, rázem se odhalí společné zájmy těchto zemí a dokonce značná geopolitická spřízněnost. Především USA a Rusko nikdy spolu nevedly horkou válku a pro Stalinovy propagandisty byla imperialistou č. 1 vždy Velká Británie. Naopak s USA udržoval ve 30. letech SSSR čilé obchodní vztahy a nechal si od amerických techniků stavět továrny.
Ještě důležitějším faktorem podobnosti je vybavenost přírodními zdroji, konkrétně ropou. Na rozdíl od Evropy jsou jak USA (méně) tak Rusko (více) nezávislé na dovozu této suroviny. K tomu přistupuje skutečnost, že i přes svůj vojenský a hospodářský úpadek je Rusko stále obrovskou zemí, kterou prostě nejde přehlížet a v konfrontaci s islámským fundamentalismem a terorismem si USA nemohou dovolit ji nechat stranou. Z hlediska USA existuje ještě jeden důvod proč pokládat Rusko za ideálního spojence, za jakéhosi šerifova pomocníka. Právě porážkou ve studené válce bylo Rusko odkázáno do patřičných mezí, neznamená pro USA globální hrozbu, ale naopak za "odměnu", za zpětné uznání sféry vlivu, bude věrně sloužit.
Na rozdíl od USA Rusko i v dobách své největší sovětské síly vždy bylo jen kontinentální velmocí a nikdy nemělo prostředky k ovládnutí světového oceánu jako USA (balistickými střelami s jadernými multihlavicemi lze sice jiný kontinent vymazat z povrchu, ale nikdy dobýt). I tato skutečnost potvrzuje "dělbu práce", která se po Bushově návštěvě v Kremlu rýsuje: Rusko dostane volné ruce ve střední Asii, pokud zůstane ekonomicky "kompatibilní" se Západem a bude držet s USA basu v boji s islámským terorismem.

Jak Putin tak Bush pochopili, že by si počínali navýsost bláhově, kdyby si konkurovali, když v současnosti mezi jejich zeměmi prakticky neexistují žádné třecí plochy - a naopak - když mají společné protivníky. Jak USA, tak Rusko mají s terorismem vlastní zkušenosti, nezapomínejme, že ještě dříve než v New Yorku se po teroristických atentátech zřítily domy v Moskvě. Dále Rusko, aby obnovilo svoji imperiální velikost, se potřebuje vypořádat s islamismem ve Střední Asii a to stejné platí pro Zakavkazsko a roponosné Kaspické moře - i zde je ruský mocenský vliv konfrontován s pronikáním islámu. Není tedy žádným zjednodušením říci, že 11. září 2001 vrátilo Rusko do mocenské hry, a Putin by byl špatný zpravodajec, kdyby si tohoto faktu nebyl vědom.
Ani Bush v tomto směru nezůstává pozadu. Pravoslavné Rusko je protestantským USA civilizačně mnohem bližší než islámský svět - a koneckonců než konfuciánská Čína. Pro USA by bylo určitě příjemné, kdyby v okamžiku, kdy na ně Čína bude tlačit kvůli Tchaj-wanu, měli v čínských zádech ruského strašáka.

Dalším důvodem, proč Bush vynesl ruskou kartu, je proarabská politika Evropské unie (je třeba rozlišovat mezi slovy a skutky). Jestliže něco proměnilo NATO v druhořadou organizaci, která už dnes strategicky znamená velmi málo, pak to byl především laxní přístup EU k islámskému fundamentalismu a k arabskému terorismu, v případě terorismu palestinského pak přímo omlouvání a vymlouvání s poukazem, že Arafat byl demokraticky zvolen (to Hitler také).
Je poučné se probírat ve starých papírech, najít třeba noviny "Rovnost" ze 4. 12. 1982 a přečíst si článek o setkání sovětských představitelů s delegací Ligy arabských států pod titulkem "Za spravedlivý mír na Blízkém východě". Píše se v něm že zásady urovnání situace na Blízkém východě předpokládají v klíčových bodech odchod Izraele ze všech arabských území okupovaných v roce 1967 a později, mezi jiným i z arabské části Jeruzaléma, a vytvoření nezávislého palestinského státu pod vedením OOP, jediného zákonného představitele palestinského lidu.
Článek pokračuje prohlášením Jurije Andropova, který potvrdil neměnnost zásadního postoje SSSR, jenž vždy byl a nadále bude stát na straně spravedlivé věci arabských národů, jejich boje proti izraelské agresi, za svobodu a nezávislost, za spravedlivý mír na Blízkém východě.
Dnes taková slova nikdo z Putinových úst (ani z úst jiných ruských politiků) neuslyší, ale přesně tytéž formulace se ozývají z Evropské unie, a americký prezident by musel být úplně neschopný, kdyby tuto bývalou komunistickou rétoriku, kterou si Brusel přisvojil, nevnímal (přímo se vnucuje, abychom místo upejpavého názvu Evropská unie začali používat přiléhavější pojmenování Evropský svaz!).

Nové geopolitické uspořádání nevěští pro Českou republiku nic dobrého. NATO, do něhož jsme s takovou důvěrou vstoupili, se stává druhořadou organizací se strategicky vyprázdněným obsahem, když, na rozdíl od komunismu, se evropská část této organizace necítí arabským terorismem ohrožena, respektive platí Arafatovi výpalné. Proto se USA fakticky (i když slovně tvrdí opak) z této organizace vyvazují a hledají si spojence proti novému protivníku jinde - právě v tom Rusku, když poražený protivník bývá tím nejlepším spojencem. Naopak Evropa je přestává zajímat a s ní i Česko. Svým pospícháním do EU nás nemohou vnímat jinak než jako bezvýznamnou součást socialistické, nespolehlivé a proislamisticky naladěné Evropy.
Doufám, že je to malováno příliš černými barvami, ale dovedu si představit scénář - pokud Evropa nezmění svůj tolerantní postoj k arabskému fundamentalismu a terorismu - v němž USA při nějaké kritické situaci výměnou za pomoc ponechají Rusku volnou ruku nejen ve střední Asii, ale i ve východní Evropě a přistoupí na novou "Jaltu".

Psáno v Praze 27. 5. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: