Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 3.6.2002
Svátek má Tamara




  Výběr z vydání
 >ARMÁDA: Vytvořme novou emigraci
 >MROŽOVINY: Šedesát let Atentátu
 >POLITIKA: Jak mobilizuje Koalice
 >NÁZOR: Nechovejme se u voleb jako ovce
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Trvalá stopa pomíjivosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Zpráva o Bartově stavu
 >POLITIKA: Našeptávači
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (1)
 >3.6. komentáře
 >NÁZOR: Případ Kasl - důkaz selhání médií
 >TÉMA: Název vojenské divize
 >PRÁVO: Socialisté a zemědělství za poslední vlády
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (1)
 >SVĚT: Izrael a Blízký Východ
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 10.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
3.6. MROŽOVINY: Šedesát let Atentátu
František Novotný

Nevím, co se dnes děti učí o atentátu na Heydricha, ale za minulého režimu byl oficiální komunistický postoj k této největší akci čs. odboje za 2. světové války schizofrenní. Především se komunistům nehodilo do krámu, že atentát vykonali čs. vojáci, vycvičeni ve Velké Británii službou SOE, která měla na starosti destrukční akce v týlu nepřítele, a napojeni nikoli na komunistickou, ale na sokolskou odbojovou skupinu. Ale vzhledem ke své politice posilování strachu z Němců a z jejich revanše nemohli atentát pominout, a tak zdůrazňovali jeho důsledky - následný německý teror, který vyvrcholil zničením obcí Lidic a Ležáků.
Komunisté obrátili ostří akce proti jejím plánovačům a vymysleli si teorii, že skutečným cílem atentátu bylo vyvolat právě tento odvetný teror, jehož důsledkem byl zničen domácí odboj - v jejich podání především komunistický.

Jak už pomalu zapomínáme, k obrodě čs. společnosti v 60. létech přispěli především literáti a jejich tiskové orgány. O síle legendy, jakou se atentát na Heydricha v čs. společnosti stal, pak svědčí i fakt, že první ucelené materiály o parašutistických skupinách Anthropoid, Silver A, Silver B a Out Distance a o zákulisí atentátu přinesl teprve počátkem 60. let literární měsíčník "Plamen". Spolu s diskusí o Kafkovi se tak Atentát stal tématem, které rozvířilo zahnívající vody Novotného režimu.
Otevřeme-li dnes za minulého režimu vydané oficiální "Vojenské dějiny Československa", nenajdeme v nich ani jména všech parašutistů, padlých v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Již toto by stačilo, aby se kolem atentátu zrodila legenda. Avšak výběr cíle, krutá odveta, jež otřásla celým světem, osudný zrádce, následný hrdinský konec aktérů, kteří jako antičtí héroové zvolili vlastní smrt, a především stále nevyjasněné politické motivy učinily z akce skutečný národní mýtus.

Mýty a legendy atentátu.
Základem mytologického pohledu se stal již výběr cíle. Reinhard Heydrich nebyl žádný primitivní kat, ale inteligentní a kultivovaný muž, jenž spojil svůj osud s nacismem po zralé úvaze a věnoval mu všechny své značné duševní a organizační síly. Byl velmi dobrý sportovec, šermíř a jachtař, znalec a milovník vážné hudby. Ze všech nacistických špiček pak jedině on splňoval ideál árijce - vysokého modrookého štíhlého a plavého Germána. Vyznačoval se pronikavým analytickým myšlením, jež použil k vybudování funkční kontrolní a zpravodajské služby v rámci SS - Sicherheitsdienstu (SD) - a Reichsicherheitshauptamtu (RSHA) v rámci celého Německa.
Všechny tyto charakteristiky z něho činily démonickou bytost, pro kterou Zlo není emocionální výchylkou z normálu, ale prostě racionálním a základním stavem bytí. Jeho síly si především musel být vědom Hitler, a proto ho 27. 9. 1941 poslal do protektorátu Čechy a Morava, aby zde udělal "pořádek". O den později Heydrich vyhlásil v protektorátu stanné právo, a k tomuto "biči" přidal i "cukr" v podobě vyšších mezd a potravinových dávek pro české horníky a dělníky zbrojního průmyslu.

Tato metoda měla úspěch a k legendě patří názor, že právě tato skutečnost mohla vyprovokovat londýnskou vládu dr. Beneše, aby atentátem na Heydricha český národ světu demonstroval, že se nedal koupit a že je ke spolupráci s Němci nucen hrubou silou.
Další spekulace, proč 2. 10. 1941 začala britská SOE cvičit čs. parašutisty skupiny Anthropoid k akci proti Heydrichovi, vychází ze skutečnosti, že admirál Canaris, šéf německé vojenské zpravodajské služby Abwehr, měl kontakty se Spojenci a Heydrich to tušil. Svědectví o smrtelné rivalitě mezi Canarisem a Heydrichem velice dobře vykreslil gestapák a zpravodajec dr. Gisevius ve svých memoárech "Až k hořkému konci" (byl německou spojkou k Dullesovi, americkému rezidentu ve Švýcarsku, a svým svědectvím v Norimberku si vysloužil beztrestnost), nicméně teorie, že atentát si prostřednictvím Britů vlastně objednal Canaris, má jednu vadu. Canaris údajně držel Heydricha v šachu důkazy o jeho židovských předcích, s čímž ale u jeho nástupce v čele RSHA nemohl počítat. Když se po Heydrichově smrti ujal vedení RSHA Kaltenbrunner, byl Canaris zatčen a na jaře 1945 popraven.
Oficiálním důvodem pro vyslání výsadků Anthropoid, Silver A a Silver B bylo provést nějaký čin, který by demonstroval odpor českého obyvatelstva proti německé okupaci a zpochybnil legitimitu Háchovy protektorátní vlády. K seskoku parašutistů došlo v noci z 28. na 29. prosinec 1941. Spojení s britskou základnou měla zajišťovat skupina Out Distance, jíž velel npor. Adolf Opálka a jejímž členem, bohužel, byl i psychicky labilní Karel Čurda.
Záměr vykonat atentát na Heydricha vyvolal mezi příslušníky domácího odboje zděšení. Profesor L. Vaněk, vedoucí sokolské odbojové organizace "Jindra", s níž parašutisté navázali kontakt, žádal, aby byla operace "Anthropoid" odvolána. Měl reálnou představu, jak Němci po smrti své "modly" začnou vyvádět, a připadalo mu to jako velmi špatný obchod.
Ačkoli přes vysílačku "Libuši" bylo udržováno spojení s Londýnem, plukovník Moravec rozkaz k likvidaci Heydricha neodvolal.
Útok na "boha Zla", který pak 27. května 1942 Gabčík s Kubišem provedli, i když věděli, jako vlnu násilí vzedme, ono opovržení ďábelským trestem, jež Češi demonstrovali, zničení "démona" i za cenu vlastních životů, pak znamená další mytický rozměr atentátu. Tím ale legenda nekončí, spíše začíná. Podle pravidel antické tragédie se na scéně vynořuje zrádce - Karel Čurda, parašutista skupiny Out Distance. Demoralizován tím, že se odtrhl a nemohl najít kontakt, se uchýlil do svého rodiště, a ačkoli nebyl sledován, natož odhalen, sám se přihlásil protektorátním úřadům a prozradil úkryt parašutistů v pražském pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje.
Chybělo snad 24 hodin, aby rotmistři Gabčík a Kubiš, četaři Hrubý a Bublík, rotný Švarc, podporučík Valčík a nadporučík Opálka nalezli bezpečí v jiném úkrytu. Takto se bránili až do předposledního náboje a ten poslední si nechali pro sebe.
Legenda se završila...

Skutečnost výstavy.
Je třeba předeslat, že výstava Historického ústavu AČR je vynikající, skvěle evokuje atmosféru protektorátu a představuje unikátní exponáty, jako jsou oděvy, v nichž parašutisté padli. Ve schválně stísněných prostorech, které navozují pocit, že je člověk uzavřen v katakombách, může návštěvník sledovat inauguraci Heydricha, výcvik parašutistů, jejich seskok do Čech, provedení atentátu (poprvé je vystaven pravděpodobně autentický Mercedes, v němž byl Heydrich smrtelně zraněn výbuchem protitankového ručního granátu) a represi nacistů.
Do expozice je zakomponován promítací sál, v němž běží sestřih dobových týdeníků. Je to dost otřesná podívaná, která usvědčuje nacismus a komunismus z totožnosti. Když člověk vidí shromáždění umělců v Národním divadle, kde je "věrností " k nacistické říši kompromitován nejen Karel Höger, ale i Růžena Nasková a E. F. Burian, nemůže nevzpomenout na "Antichartu".
Stejně tak není rozdílu mezi Gustavem Husákem a Emanuelem Moravcem, hlavním řečníkem na manifestacích "solidarity" v Praze (Staroměstské náměstí - 60 tisíc lidí, Václavské náměstí - 200 tisíc), v Brně (60 tisíc) a v Ostravě (8O tisíc účastníků). Jako kontrapunkt končí film dokumentem o likvidaci Lidic, který natočili sami nacisté, a který jsem já osobně viděl poprvé. Ke srovnání se zemí byly nasazeny jednotky Reichsarbeitsdienstu (RAD) - 100 příslušníků denně, kteří si k odstranění trosek dokonce postavili úzkokolejnou dráhu. S pruskou přesností velitel akce spočítal, že ke smetení Lidic z povrchu zemského bylo zapotřebí 200 tisíc pracovních hodin.

Podle komunistických "Vojenských dějin Československa" (a tyto údaje lze brát za věrohodné) v období stanného práva od 27. 5. do 3. 7. 1942 bylo zatčeno 3188 Čechů a na základě rozsudků stanných soudů v Praze a v Brně zastřeleno 1357 osob. Do počtu ale není zahrnuto 173 lidických mužů, zavražděných na zahradě Horákova statku, ani oběti z Ležáků, ani v odvetu popravení čeští vězni v koncentračních táborech.
Tečkou výstavy je pak dopis Anthony Edena, britského ministra zahraničí. Až tímto dopisem, napsaným po atentátu a po nacistických odvetných akcích, uznává vláda Jeho veličenstva neplatnost mnichovské dohody. Víme tedy konečně, proč k akci "Anthropoid" došlo a cynik by mohl spočítat, kolik litrů krve její anulování stálo. A to je ta nejreálnější tečka za legendou Atentátu - důrazná připomínka pro všechny "usmiřovače", kam politika appeasementu vždy vede.

Psáno v Praze 1. 6. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: