Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 4.6.2002
Svátek má Dalibor




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Bojovali mrtví
 >UMĚNÍ: Medkovo pannó a nebo Zoubkův pomník?
 >UMĚNÍ: Konečně český pomník obětem komunismu
 >ARCHITEKTURA: Památník obětem komunismu v Praze -
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Těžko říct, který zážitek je nejsilnější
 >PSÍ PŘÍHODY: Nesmí se to, ale...
 >POLITIKA: Rezignace Kasla, soud žádá omluvu za listopad 89
 >LIDŠTINY: O jídle a jeho tyranii
 >POVÍDKA: Stalo se v Krkonoších
 >SPOLEČNOST: Pětiletka integrace Tatarů na Krymu nesplněna
 >KOMENTÁŘ: Indie - Pákistán
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (2)
 >ZDRAVÍ: Když děti chlastají...
 >ARMÁDA: Vytvořme novou emigraci
 >MROŽOVINY: Šedesát let Atentátu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
4.6. UMĚNÍ: Konečně český pomník obětem komunismu
Jiří Wagner

V Praze byl o vánočních svátcích tiše a nenápadně otevřen (zejména umělečtí kritici se chovali nevšímavě) jeden pomník obětem komunismu - stalo se jím Muzeum komunismu v Paláci Savarin. Chladné přijetí této expozice bylo způsobeno zejména tím, že byla vybudována za peníze Američana Glenna Spickera, vytvořil ji český dokumentarista Jan Kaplan, který ovšem žije již dlouhá léta v Londýně, a spisovatelsky ji zpracoval publicista Viktor Šlajchrt (ten jediný má českou státní příslušnost). Muzeum navíc nebylo "vědecky zastřešeno", takže překáží dokonce i Konfederaci politických vězňů (o muzeu více v článku Během svátků velmi vhodná připomínka).
Pomníkem nazývám toto muzeum proto, že jako památník také slouží - nejen jako pomník všem zavražděným či umučeným obětem komunistické zvůle, ale všem občanům tehdejšího Československa, kteří de facto a většinou proti svému přání oběťmi komunismu byli, byť třeba jen ve zdánlivých maličkostech.

Na pražském Újezdu, pod Petřínem, bylo tedy nyní konečně dokončeno a slavnostně odhaleno ryze české dílo, skutečný Pomník obětem komunismu. Mohutné vybetonované schodiště mi připomíná všechna ta léta když ne utrpení, tak alespoň odříkání, kterými musely projít generace našich otců a dědů, než se komunistický režim položil definitivně na lopatky. V horní části schodiště jsou jakoby postupně korodující mužské postavy, jež mají symbolicky znázorňovat postupné fyzické i psychické chátrání muklů, tedy Mužů Určených K Likvidaci. Nejsem estét, nejsem umělecký kritik, vím jen, že celé dílo na mě působí zlověstně a pochmurně. Nejsem ani umělecký malíř jako Jan Paul, takže bych se neodvážil jako on ve svém článku napsat, že "Oběti alkoholové závislosti mají svůj pomník" či že "pieta k obětem komunismu se stala fraškou".
Na mě daleko víc působí strohá řeč čísel na kovové tabuli umístěné na spodním schodu:

Oběti komunismu 1948 - 1989
205 486
odsouzeno
248
popraveno
4 500
zemřelo ve věznicích
327
zahynulo na hranicích
170 938
občanů emigrovalo

Bohužel se nedá vyčíslit, kolik desítek či stovek tisíc lidí bylo komunisty kvůli výše uvedeným číslům postiženo jinak, často neméně bolestně - kolik rodin bylo vyslýcháno a mučeno příslušníky Státní bezpečnosti, potažmo Veřejné bezpečnosti, kolik lidí se nesmělo věnovat svému povolání a bylo odsouzeno k vykonávání těch nejpodřadnějších prací, kolik dětí bylo vyhozeno z vysokých škol nebo na ně vůbec nesmělo být přijato, kolika lidem nebylo povoleno podívat se na západ od našich hranic... Tato astronomická čísla by se asi nevešla na celé schodiště.

Jan Paul čísla nevidí a raději porovnává Olbrama Zoubka s Rodinem a Štursou. Já vnímám plastiky i čísla - a za obojím vidím nesmírné množství utrpení, které našim občanům přinesla komunistická strana. Táž strana, která dosud dřepí v naší Poslanecké sněmovně a i v nadcházejících volbách má reálnou šanci obsadit přinejmenším stejný počet křesel. Což je k zblití.

Psáno pro deníky Neviditelný pes a Boskowan.com



Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: