Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 11.6.2002
Svátek má Bruno




  Výběr z vydání
 >BIG BEN: Identity se vám zachtělo?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Naprosto promyšlená hysterie Klausovy ODS
 >POLITICKÉ VĚŠTBY: Jak se Evropa změní v Eumecko (pokračování)
 >POLITIKA: Co je ještě před volbami třeba říci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Sobotní dražba v Krakatitu
 >PSÍ PŘÍHODY: Smutný příběh nepodařeného pokusu
 >ARCHITEKTURA: Ten nejlepší aneb Grand prix architektury 2002
 >NÁVRH: Vraťme se ve volbách k "bílým lístkům"
 >PENÍZE: Někdejší obchod Motoinvestu zaplatí daňoví poplatníci
 >HISTORIE: Špidlova neudržitelná teorie
 >Z HISTORIE: Vízum nebo smrt
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (7)
 >VOLBY: Vstříc povolebním koalicím - každý po svém
 >ZDRAVÍ: Orgán lásky
 >ZDRAVÍ: Také já jsem agresivní pacient.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
11.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Naprosto promyšlená hysterie Klausovy ODS
Jan Kovanic

Politolog Jiří Pehe vidí za zdviženou hladinou výroků o našich poválečných zákonech (kterým se nadává "Benešovy dekrety") různé temné pletichy ODS, která v předvolební době rozbouřila "dekretománii", aby z vlny nacionalismu vyždímala několik procent voličských hlasů navíc, aby posílila komunisty, aby zabránila našemu vstupu do Evropské unie, aby ble ble ble...

Podívejme se tedy realisticky na to, kdo co a kdy rozpoutal.

Vynechejme druhou světovou válku, první světovou válku, Bílou horu, Lipany a Moravské pole a přejděme rovnou k "dekretománii".

"Plně vyzbrojeni začali němečtí státní příslušníci na celém státním území, především však v pohraničí organizovat skupiny, které zahájily nepřátelské akce proti [českoslovneskému]státu. Z těchto organizací jsou známé Wervolf, Guttenberg, Zeppelin, Vernichtungsbrigade Egerland... Počátkem července byl nalezen v okolí Bruntálu leták s názvem "Wir machen front", ve kterém byli všichni Němci vyzváni k boji za znovudobytí sudetské vlasti. Byli vyzváni k boji v ulicích, v dílnách, továrnách, úřadech a obchodech. Leták žádá disciplínu a pořádek. Každý kdo opustí své místo v boji bude považován za dezertéra. Leták končí ujištěním, že den odplaty a osvobození přijde..." Tolik ze zprávy čs. ministerstva vnitra 8. srpna 1945. Načež nastal den odsunu a boj za sudetoněmeckou vlast se z českého území přesunul do Bavorska.

No dobrá, výše zmíněný příklad je ještě v období těsně poválečném, kdy se v našem pohraničí potulovaly zbytky nacistických hord. Přejděme rovnou do demokratického Německa, kde vznikly spolky odsunutých Němců. V roce 1961 přijalo spolkové shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu stanovisko pléna sudetoněmecké rady tzv. "20 bodů", kde se objevují slova o "právu na vlast a právu na sebeurčení národů v rámci evropské integrace, a to nezávisle na sporné Mnichovské dohodě z r. 1938," o "nároku každého člověka, který je založen na přirozeném právu na nerušené usídlení ve svém zákonném bydlišti, jakož i právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usídlení v dědičně osídlených územích," pak už požadavky na "právo sudetoněmecké etnické skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě tam ve svobodném sebeurčení"...

Z toho vychází i prohlášení v německém tisku z 27.3. 1986: "Co chceme: Vrácení sudetoněmeckého území sudetským Němcům, nic více, ale také nic méně". V roce 1989 přirovnal tehdejší šéf landsmanšaftu Franz Neubauer předválečné Československo k "žaláři národů nejen Němců, ale i Poláků, Maďarů a Slováků". "Mnichov 1938 byl vyhlášením bankrotu Československa zřízeného proti vůli těchto národů. Mnichov byl následkem pochybené politiky vítězných mocností po 1. světové válce právě tak jako Postupim po 2. světové válce." Čili jinak - Mnichov byl oprávněný, Postupim nikoli!!!

To ale zase u nás vládli komunisté, takže šlo vlastně o protibolševické postoje. Nu dobrá, obrátíme se k době posametové. Už 14. 12. 1989 vyzval tehdejší bavorský ministerský předseda Max Streibl československou vládu, aby se omluvila za "vyhnání sudetských Němců". "Otevřené slovo politování by bylo dobrým signálem." Streibl také navrhl čs. vládě, aby při rozvoji oboustranných vztahů akceptovala sudetské Němce "jako partnera při rozhovorech a zprostředkovatele." Německý prezident Richard von Weizsäcker ve svém vánočním projevu 22. 12. 1989 také odsoudil "vyhnání Němců po válce" jako "nejhlubší nemorální čin". Načež se prezidentský kandidát Václav Havel omluvil.

Avšak už na začátku ledna 1990 pozvedlo jako první prapor českého nacionalismu Koordinační fórum Občanského fóra, když prohlásilo: "Jsme přesvědčeni, že takový jednostranný akt není na místě... Otázka omluv, tj. kdo se kdy má za co omluvit, není nejšťastnější způsob, jak se s problémem vyrovnat... Zároveň pokládáme vrácení majetku vysídleným občanům německé národnosti za nepřijatelné..."

Franz Neubauer na podzim roku 1990 zveřejnil stanovisko k majetkoprávním požadavkům odsunutých Němců: "Rozhodující je, že Československo musí, když chce přejít od plánovaného hospodářství k tržnímu, nastoupit jednoznačně cestu do Evropy. A nejen napůl, ale důsledně. A když chce nastoupit cestu do Evropy, musí se připojit k evropským právním zvykům, také k evropské konvenci lidských práv. Zde však narážíme na nutnost vyřešit majetkovou situaci: ponechání nesprávně získaného majetku je s touto konvencí neslučitelné... Vítáme slova prezidenta Havla... To je pro nás základem pro pokus o usmiřující rozhovor. Že teď s tímto pokusem o smíření přijde i problém vlastnictví, to bylo od počátku na obou stranách jasné."

23. února 1991 na zasedání SL v Mnichově Franz Neubauer své požadavky zkonkretizoval. Vyzval vládu ČSFR, aby prohlásila za neplatné "dekrety" o vyhnání(?) a vyvlastnění "sudetských" Němců. "Konfiskace soukromého sudetoněmeckého majetku po roce 1945 jednoznačně odporovala mezinárodnímu právu... Z této skutečnosti vyplývá pro Československo v mezinárodní oblasti povinnost uhradit škody. Uhrazení může být provedeno naturální restitucí, náhradou nebo finančním odškodněním." V březnu 1991 F. Neubauer odmítl reparační nároky Československa, neboť "se nenacházelo ve válečném stavu s Německou říší"... A v květnu téhož roku tento předák SL na 42. srazu "vyhnanců" v Norimberku doplňuje své požadavky vůči Československu:

"...Umožnit návrat těch sudetských Němců, kteří si to přejí... Němci, kteří žijí v zemi a kteří se do ní vrátí, musí mít samozřejmé právo národní skupiny na evropském standardu." Načež SL připravilo vzorový tiskopis. Vyplněné tiskopisy začaly koncem roku 1991 přicházet na naše ministerstvo financí:

"Vážený pane ministře!
Jsem vlastníkem následujiciho majetku, nacházejiciho se v rozsahu územni platnosti ČSFR, který byl v souvislosti s vyhnánim sudetoněmecké národnostni skupiny z jejiho domova konfiskován, a jehož vráceni si timto nárokuji přip. - pokud během uplynulé doby došlo k zániku tohoto majetku - si nárokuji přiměřenou náhradu či odškodné...
Výslovně timto prohlašuji, že s uplatňovánim mého vlastnického práva neni spojen úmysl nebo přáni "vyhnat" české a slovenské obyvatele, žijici dnes v bývalých sudetoněmeckých oblastech, či upřit jim právo na živobyti a sidleni v těchto oblastech, protože i oni tam mezitim nabyli domovského práva.
Jsem však rovněž přesvědčen, že neni a nikdy nebylo přanim spravedlivě, poctivě a čestně smýšlejici časti českého a slovenského národa, aby vyhnani sudetšti Němci byli připraveny o právo na svůj původní domov a o majetek, který tam zanechali a který jim byl uloupen.
Zůstávám s přátelskými pozdravy..."

Avšak "nepoctivě a nečestně smýšlející čeští nacionalisté" se ozvali už v roce 1992. Například Václav Klaus, předseda ODS: "...My jsme se na proces sjednocování Německa dívali zpovzdálí a teprve nyní podepisujeme smlouvu, která ponechává nedořešené nejnebezpečnější problémy, jako jsou například problémy majetku sudetských Němců... Za sebe i za ODS však mohu ujistit, že nepřipustíme, aby byla majetková práva čs. občanů jakkoliv zpochybňována."

Česko-Slovensko se rozpadlo, Česká republika podepsala (za Klausovy vlády) s Němci známou Deklaraci, která měla znamenat tlustou čáru za minulostí a za majetkovými nároky. Ale neznamenala . Nejdříve se začli topořit odsunutí Rakušané. Pak se ozvaly staré hlasy nových lidí z Bavorska - sudeťáckého Posselta a bavorského premiéra Stoibera, který se hodlá stát německým říšským kancléřem. Co říká Posselt, říkal už Neubauer. Co říkal Max Streibl, říká Edmund Stoiber. V podstatě nevědomky argumentují stejně jako kdysi Henlein a Hitler, případně i čeští Němci v letech 1918 a 1897... No a co říkají čeští nacionalisté, třeba zrovna Václav Klaus - to říkal Václav Klaus (a ODS) už před deseti lety. Opakuje argumentaci prezidenta Beneše a tím zpětně obhajuje i nárok na vznik našeho státu v roce 1918.

Je proto Klaus český nacionalista? Ale kdeže - je to český politik. A stejně jako jiní čeští politici hájí české zájmy. Zatímco němečtí politici hájí zájmy německé, aspoň ty, o nichž se domnívají, že jsou oprávněné. To je zcela přirozené - nepřirozené by bylo, kdyby čeští politici obhajovali německé zájmy, ne?

Psáno v Praze dne 10. června 2002

Poznámka: Zrušením "Benešových dekretů," kterého se domáhají němečtí politici všech národností, by se z našich parašutistů, kteří zlikvidovali Heydricha stali sprostí teroristé a území obce Lidice by opět přešlo do vlastnictví německého státu, protože některé "Hitlerovy dekrety" zatím Němci nezrušili! Mimochodem, peníze, uloupené z konta obce Lidice ani z lidické kampeličky právě před šedesáti lety dosud německý stát nevrátil.

Prameny:
Komu sluší omluva, vydala Erika Praha 1992
Archiv autora


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: