Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.6.2002
Svátek má Leoš




  Výběr z vydání
 >OHLAS: Volební úspěch komunistů - co dál?
 >MROŽOVINY: Obal prodává
 >VOLBY: Volby očima konzervativního voliče
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nesnesitelná rychlost růstu stromů
 >PSÍ PŘÍHODY: Je to jeho džob
 >POLITIKA: Odsun a česká demokracie
 >FYZIKA: Zastavené světlo?
 >Z DENÍČKU: A máme po volbě
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Kde hledat příčiny Jugoslávské tragédie?
 >MEJLEM: Dopis- dotaz prezidentovi
 >Izraelské osady – nebezpečná sousedství
 >FILOSOFIE: Proč se nedá věřit Karlu Marxovi (2)
 >POSTŘEH: Zázrak
 >CHTIP: Jak být lepším pistolníkem
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (13)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
19.6. POLITIKA: Odsun a česká demokracie
Jiří Pehe

V ohlasech na různé kritické články o vyhnání sudetských Němců z Československa se stále znovu opakuje několik myšlenkových stereotypů a mýtů. To, že se na články kritické k odsunu a roli prezidenta Beneše reaguje většinou nadávkami a urážkami, nikoliv věcnou diskusí, je jen dokladem slabosti naší demokratické kultury a špatného svědomí, které náš národ v této otázce má.

Zde jsou některé typické argumenty, které jsou používány k obhajobě odsunu:

-Neudělali jsme vlastně nic o své vlastní vůli, protože odsun byl schválen mocnostmi v Postupimi. Problém s tímto tvrzením nespočívá jen v tom, že záleží na interpretaci postupimských dohod—tedy, zda nám byl odsun přikázán, nebo byl prostě vzat mocnostmi na vědomí jako možnost. Spočívá i v tom, že už před Postupimskou konferencí byly vyhnány statisíce Němců a tisíce pobity. Potíž je také s tím, že existují dochované historické prameny jasně ukazující, že na myšlence odsunu Edvard Beneš aktivně pracoval už od roku 1940.

-Odsun byl jen „logickou“ reakcí na zločiny Němců za války a před ní. Zatímco nikdo nepopírá obludnost německých zločinů, proč by msta měla být logickým chováním demokratického státu, za který se Československo považovalo v roce 1945? Demokratický stát by měl postupovat, jak jinak, demokraticky. Tedy ctít princip individuální viny a vládu zákona.

-Odsun byl příspěvkem míru a stabilitě v Evropě a u nás. Pokud někdo považuje za mír a stabilitu čtyřicet let komunistického režimu, tak ano. Pokud byla mírem studená válka, která začala nástupem komunismu právě v Československu, pak taky ano. Bohužel nevíme, co by se stalo, kdybychom se zachovali jako demokratický stát a nikoliv jako stalinský režim.

Teorie demokracií však praví, že demokratické řešení by bylo stabilnější a mírovější.

-Komunismus do střední Evropy vlastně přinesli Němci, protože díky nim přišel Stalin. Když už tady jednou Sověti byli, nedalo se proti nástupu komunismu nic dělat. Je to opravdu tak jednoduché? Nemělo Československo už před válkou jednu z nejsilnějších komunistických stran? Bylo Československo, na rozdíl od východního Německa, územím okupovaným Sověty? Nebylo. Bylo nadšení pro komunismus mezi Slováky a sudetskými Němci mnohem nižší než mezi Čechy? Bylo.

-Sudetští Němci se sami zbavili občanství, protože přijali občanství říšské. Tady je hned několik morálních háčků. Za prvé nevíme, kolik vyhnaných Němců přijalo říšské občanství dobrovolně. Nikdo se to nenamáhal zjistit. Za druhé bylo pravděpodobně stejně těžké nepřijmout říšské občanství, jako za komunismu veřejně odmítnout volit nebo jít manifestovat na 1. máje. Za třetí by bylo zajímavé vědět, kolik Čechů by asi bylo (ne)přijalo říšské občanství, kdyby Němci neudělali ze zbytku Čech protektorát ale součást říše. Za čtvrté většina odsunutých byly děti mladší patnácti let!

Tou úplně nejdůležitější námitkou proti tomuto argumentu je ovšem námitka právní. Samotný československý stát považoval sudetské Němce i nadále za své občany a neuznával právní akty nabytí říšského občanství. Dobře je to popsáno v nedávno vydané publikaci českých historiků, kterou si objednala česká vláda. Němci byli zbaveni občanství teprve dekretem prezidenta Beneše a to zpětně ke dni, k němuž nabyli občanství říšského, kterého ovšem jakoby nikdy nenabyli. Je zde tedy evidentní rozpor: Československo neuznalo platnost právních aktů mezi Mnichovem a koncem války, takže neuznalo ani skutečnost, že se mnozí sudetští Němci stali říšskými občany. Aby mohl být uskutečněn odsun a zabaven majetek sudetských Němců, bylo tedy nutné učinit z pravidla neplatnosti právních aktů mezi Mnichovem a koncem války výjimku a retroaktivně sudetské Němce občanství zbavit.

-Konfiskace majetku sudetských Němců byla vlastně součást reparací. Jak vyplývá z toho, co bylo řečeno o otázce občanství a koneckonců z názvu některých dekretů, kde se mluví o osobách německé a maďarské národnosti (nikoliv občanství) jako o osobách nepřátelských, konfiskace majetku byla založena ve skutečnosti především na etnickém principu, nikoliv striktně na státně-občanském principu. Němci byli zbaveni československého občanství zejména proto, že reparační dohody mluvily o možnosti zabavení majetku nikoliv vlastním občanům německého etnického původu ale o německých občanech.

Takto by se dalo pokračovat. Ve sporu o odsun ovšem dnes zdaleka nejde tolik o sudetské Němce jako o zdraví naší demokracie. Zde mohu pouze opakovat, co už jsem napsal před časem do jednoho periodika.

1. Demokracie nemůže skutečně prosperovat, pokud je založena na lži. Jestliže budeme i nadále lhát o své minulosti, nebo temné stránky historie zlehčovat sváděním viny za naše vlastní selhání na jiné národy, či poukazováním na historický kontext (v němž údajně nešlo jednat jinak), bude naše demokracie stát na vratkých základech.

2. Není možné obhajovat historické činy, které byly založeny na totálním popření těch hodnot, na nichž má stát naše současná demokracie. Naše demokracie bude chatrná, pokud budeme i nadále obhajovat námi provedené masové etnické čistky, založené na principu kolektivní viny; pokud budeme alibisticky poukazovat na to, že nám k vyhnání dali zelenou spojenci a nemohli jsme tedy jinak; pokud budeme tvrdit, že se jednalo o oprávněnou reakci na zvěrstva Němců; nebo pokud se budeme utěšovat tím, že není možné posuzovat tehdejší události dnešními měřítky.

3. Demokracie nemůže za žádných okolností vycházet z principu kolektivní viny, neboť stojí a padá s principem individuální svobody a tím i individuální odpovědnosti. Česká demokracie si odsunem založeném na kolektivní vině pomohla vykopat hrob. Bylo to stalinské řešení, nikoliv řešení demokratické.

4. Žádná demokracie nemůže jako trestu použít vyhání svých vlastních občanů. Argument, že sudetští Němci přeci přijali říšské občanství a tudíž občany Československa přestali být, je pokrytecký nejenom proto, že se sudetských Němců nikdo neptal, zda chtějí být občany Československa, když byl tento stát vytvořen v roce 1918. Je pokrytecký i proto, že obnovení Československa po válce bylo založeno na právní kontinuitě předmnichovského Československa a obnoveného státu po válce. Nikdo se navíc nenamáhal od sudetských Němců vyzvědět, kolik z nich přijalo říšské občanství pod nátlakem.

5. Žádná demokracie nemůže být založena na primitivní filozofii pomsty—v případě odsunu navíc použité v masovém měřítku, v jehož rámci se nikdo nenamáhal rozlišovat mezi viníky a nevinnými. Znovu je nutné připomenout, že naprostá většina vyhnaných byli děti, ženy a staří lidé. Obhajovat odsun tím, že jsme tak pomstili sudetským Němcům za jejich podíl na rozbití Československa, či že pomstou na sudetských Němcích jsme splatili Německu jako národu to, co nám Němci během války natropili, je argument patřící do nedemokratických kultur. To, že tento argument, jakož i uplatnění principu kolektivní viny, ještě stále obhajujeme, bohužel jen ukazuje, jak hluboko naše kultura prosákla byzantsko-bolševickým myšlením, které u nás vládlo čtyřicet let.




Další články tohoto autora:
Jiří Pehe

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: