Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 15.6.2002
Svátek má Vít




  Výběr z vydání
 >NOVA: Převrat na Barrandově, Železný těžce zasažen
 >EKONOMIKA: Ministři o penzijním systému
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Křik z hloubi času
 >GLOSA: Alternativa
 >SERIÁL:Příběh zapeklitého starce 12.
 >MEJLEM: Z mítinku ODS
 >MEJLEM: Pohled na volby
 >MEJLEM: Den D
 >SCI-FI: Krásný výhled na Prahu aneb Vrazi z Cha-songu
 >POVÍDKA: Když chlapi pláčou
 >PROGNÓZA: Jak dopadnou volby
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: Nevoliči a voliči příliš slabých stran "volí" své ideové nepřátele
 >POLITIKA: Volby a ústava
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger znalcem politiky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
15.6. EKONOMIKA: Ministři o penzijním systému
Josef Trnka

Problematikou důchodového zabezpečení (pojištění) jsem se profesně zabýval několik desítek let. V "porevolučním" období jsem proto měl příležitost, z větší či menší vzdálenosti, sledovat styl práce ministrů resortu sociálních věcí. Následující řádky jsou proto pokusem v předvečer voleb velmi stručně zhodnotit vývoj tohoto segmentu našeho života. Nemá snad význam zdůrazňovat, že jde o hodnocení subjektivní, právě proto, že vychází z osobních zkušeností.

Krátce po listopadu 1989 jistý chaos panoval téměř všude, posouzení tohoto krátkého - občansko fórového - intermezza nemá z hlediska odpovědných osob valný význam . Byly ovšem přijaty některé důležité zákony, počínaje zákonem č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti, přes zákon č. 463/1991 Sb. o životním minimu, až po zákon č. 482/1991 Sb o sociální potřebnosti. Za zmínku ještě stojí vznik některých institucí, např. České správy sociálního zabezpečení, do níž se sloučily některé orgány nemocenského pojištění a Úřad důchodového zabezpečení.

Zvláštní pozornost si ovšem zaslouží další časový úsek, kdy resortu šéfoval Jindřich Vodička. Tehdy došlo k velmi rozsáhlé rekonstrukci sociálního systému, která se pro veřejnost profilovala (v praxi trochu nejasným) "třípilířovým" zaklínadlem. Za "kapitánova" dohledu byly přijaty mnohé zásadní zákony, z nichž se zmíním o třech nejdůležitějších. V roce 1994 nabyl účinnosti zákon (č. 42) o penzijním připojištění se státním příspěvkem. V roce 1995 započala účinnost zákona číslo 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, od 1.1.1996 pak zákona číslo 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Oba dva posledně jmenované zákony obsahovaly dynamické vazby na dříve schválené normativní akty, zejména na zákon o životním minimu. O relativní modernosti zákonů svědčí přítomnost řady semivalorizačních prvků, reagujících na změny vybraných parametrů společenského prostředí. Podle mého názoru bylo pro toto období důležité, že ministr, ač mediálně velmi razantní, do odborných záležitostí příliš nezasahoval, tvorbu právních norem a zajištění jejich interakce ponechával expertům. Za negativní a účelový zásah do bilance systému ovšem považuji snížení sazby pojistného, které důchodový účet uměle uvedlo do debetu. Nebyl to snad Vodičkův nápad, ale tehdejší ministr sociálních věcí proti iniciativě ministra financí neprotestoval, ač to měl v popisu práce. Naopak potřebu takového opatření obhajoval. (Oč sympatičtěji působí opakované souboje Kužvarta s Grégrem, byť vítěz je předem jasný.)

Jako omnipotent nevystupoval při pracích na zdokonalování koncepce sociální soustavy ani Stanislav Volák, který se poctivě snažil s problematikou seznámit, neměl však dostatek času. Tím se mu ovšem nedostalo ani příležitosti dopustit se případných chyb. Možná i proto po sobě zanechal celkem sympatickou stopu.

Před nástupem sociální demokracie opustili ministerskou půdu někteří významní odborníci na sociální pojištění. Obecně se zdá, že současnému ministrovi to příliš nevadilo, spíše mu to vyhovuje, protože k materii přistupuje velmi sebevědomě a s jasnými představami. Pokud jde o filozofická východiska, řada lidí (včetně mne) nemá potíže s jejich akceptací, jestliže ji ovšem v některých případech neoslabuje pocit, že politické aspekty mají přednost před předstíraným altruismem. V každém případě však k problémům občas dochází o patro či dvě níže, kde tyto nápady mohou narazit na praktické překážky. Rozpor mezi voluntarismem a racionalismem u nás ostatně přetrvává po celé předmětné období. Pokud jde o praktické prosazení některých záměrů, dařilo se zejména tam, kde byla pravomoc zákonnými normami delegována na vládu nebo ministerstvo. Konkrétně se např. podařilo opakovaně zvýšit minimální mzdu, otázkou zůstává sekundární účinnost tohoto kroku (např. na zaměstnanost). Naopak v důchodové oblasti dokonce došlo k negativním zásahům do úpravy předčasných starobních důchodů (šlo však o logickou korekci dřívějších přehnaných očekávání).Jiné zákonné iniciativy, např. Sociální pojišťovna, byly předkládány příliš naivně, vedlejší efekty, včetně politických, byly více než průhledné - takže suma sumárum nic zásadního. Pokud jde o řízení resortu, je prokazatelnou skutečností, že předchozí vlády tolik nepřály České správě sociálního zabezpečení v saturování provozních výdajů, v tomto ohledu se snažil Vladimír Špidla vývoj změnit. Bohužel však zůstávají vážné pochyby o účelném využívání tohoto navýšení v praxi, a tím i o ministrově schopnosti skutečně porozumět vnitřním procesům.

Faktem zůstává, že po celé sledované období náhradový poměr (důchod/mzda) zůstává horší, než byl před rokem 90.




Další články tohoto autora:
Josef Trnka

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: