Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.6.2002
Svátek má Leoš




  Výběr z vydání
 >OHLAS: Volební úspěch komunistů - co dál?
 >MROŽOVINY: Obal prodává
 >VOLBY: Volby očima konzervativního voliče
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nesnesitelná rychlost růstu stromů
 >PSÍ PŘÍHODY: Je to jeho džob
 >POLITIKA: Odsun a česká demokracie
 >FYZIKA: Zastavené světlo?
 >Z DENÍČKU: A máme po volbě
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Kde hledat příčiny Jugoslávské tragédie?
 >MEJLEM: Dopis- dotaz prezidentovi
 >Izraelské osady – nebezpečná sousedství
 >FILOSOFIE: Proč se nedá věřit Karlu Marxovi (2)
 >POSTŘEH: Zázrak
 >CHTIP: Jak být lepším pistolníkem
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (13)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
19.6. MROŽOVINY: Obal prodává
František Novotný

Obal prodává.
Politická nabídka se stále častěji přirovnává k jakékoli jiné obchodní nabídce a k propagaci volebních programů se používají ty samé billboardy jako k reklamě automobilů, mobilních operátorů a životních pojistek. Není tedy příliš násilné tvrdit, že i pro politiku platí to stejné, co pro jiné zboží - totiž že obal prodává, nehledě na kvalitu toho, co je uvnitř.
Otázkou pak je, co v případě politiky za ten obal pokládat. A právě výsledky posledních voleb, i s tou nízkou účastí, dokládají, že v českých podmínkách to není jenom běžný image či mediální obraz toho kterého politika či té které politické strany, což koneckonců dokáže "na počkání" předělat kterýkoli průměrný imagemaker, ale dlouhodobý styl politické praxe. To je ten obal, který v českých podmínkách především prodává politiku.

V českých zemích se odjakživa vládlo špatně. Po zkušenostech s Habsburky, německou a sovětskou okupací, s mocipány, kteří sídlili ve Vídni, v Berlíně a vposledku v Moskvě, se Češi na každou vládu a potažmo na politiky, kteří moc drží, dívají velice nedůvěřivě a zvětšovacím sklem.
Jaký podraz na nás zase šijí? - je myšlenková osa, po níž se nejen při hospodských debatách ubírá běžná úvaha českého občana, má-li komentovat výkon vlády, i když je konečně česká. A český volič je pak jako kůň, který napřed k vodě přičichne, než se napije. Chci tím říci, že se nedá tak snadno oblafnout volebními guláši a zářivými úsměvy politiků na billboardech. Český volič má paměť a dostatečnou inteligenci na to, aby dokázal uvážit, že neméně důležitý jako teoretický program je i styl praktického provádění politiky.

Styl pravice - jako tragédie.
Pokud nepatříme k fanatickým 24 % příznivců ODS, je pohled na styl této strany tristní. Celá její historie je od samého počátku doprovázena sponzorskými skandály s kriminálním pozadím (Čermák, Mach, Šrejber) a pány Lajose Bácse a Radžíva M. Sinhu uchránilo před kriminálem jenom to, že byli vymyšlení.
Otřesná chyba politického stylu není v tom, že k těmto sponzorským aférám došlo (jsou v pozadí politických stran všude na světě), ale v tom, že ODS a především Václav Klaus se zachovali jako patron tohoto listu. Jako vlčák Gordon si před aférami své strany zakryli packami oči a vtloukali nám do hlavy, že co nevidí oni, nemůžeme vidět ani my.
Dvanáct let čekáme na omluvu komunistů za jejich vládu a zřejmě se jí hned tak nedočkáme. Za kolik let se ale dočká pravicový volič omluvy ODS za její sponzorské aféry?!
"To se nesmí říkat!" reagoval Václav Klaus v televizní debatě na Zemanův argument - a nic nemohlo dát významnější signál o upadlém stylu ODS než tento výrok jejího předsedy - jsme Gordoni, a co nevidíme my, nesmí vidět ani volič! A kdo přesto něco vidí, tak se spikl proti nám!
Dalším krokem úpadkového stylu ODS byla opoziční smlouva. Pozor, nemám na mysli tu její část, která zajistila politickou stabilitu a běžný chod státu, ale její "ústavní" nástavbu, tu politicky upadlou část, v níž si chtěli signatáři český politický rybník rozdělit jednou provždy mezi sebe. Především za tuto politickou šlichtu voliči předložili minulou sobotu ODS svůj účet.
Pochopitelně český volič nezapomněl ani na "televizní" válku, na účty z mobilních telefonů Ivana Langera a Kateřiny Dostálové. Bez ohledu na to, na čí straně je pravda, lidé si spíše zapamatují použité metody a dojem, který ODS vyvolala, byl velmi velmi křivácký.
To vše by ale nebylo to nejhorší. To, co muselo otřást nerozhodnutými potencionálními voliči ODS, byla setrvalost tohoto upadlého politického stylu, jak se projevila ve volební kampani - žádný výhled na změnu. Jenom malý osobní příklad. Jako autor sci-fi jsem napsal tucet povídek o robotech, takže proti nim nic nemám. Ale když mi doma zazvonil telefon a ozval se hlas pana profesora, musel jsem si položit otázku, zda chci, aby mi vládl telefonní robot! Vzhledem k historické zkušenosti českého voliče mohli tuto kampaň akceptovat jenom skalní přívrženci ODS, všechny ostatní musel tento vpád do soukromí jenom odradit.
Soudím, že uvedené příklady dostatečně dokumentují to, co mám na mysli. I kdyby měla ODS ten nejgeniálnější politický program, český volič prostě nemůže přehlédnout její styl politické praxe - aroganci, nadutost, elitářství, domýšlivost a pohrdání "obyčejnými" lidmi z ulice (řeči o uličním davu za "televizní války"), jež ODS zhruba od roku 1997 předvádí, zase jenom ono vtloukání do mozku svého vidění světa, na něž Václav Klaus volební kampaň ODS omezil.
Pro voliče není podstatné, jaký je Václav Klaus ve skutečnosti, ale to, jak se mu jeví - jako nafoukaný, každého poučující profesor, neschopný uznání jakékoli chyby, neschopný sebereflexe a omluvy za sponzorské skandály své strany, ješitný člověk s přebujelým egem, který jiné s menším IQ, než má sám (a to jsou všichni na světě), nepokládá za bytosti sobě rovné, ale pouze za čísla v ekonomických výkazech, člověk totálně odtržený od psychologie a historické zkušenosti českého voliče (viz telefonní kampaň), samostředně vidící jenom to, co chce vidět (což se dá odpustit "neviditelnému" psu, ale nikoli nejvýznamnějšímu českému politikovi). Jeho chování, nikoli znalosti a politické názory, pak určuje styl stranické práce ODS, jeho vystupování je tím obalem, který prodává politiku ODS, obalem tak tuhým, že nejde rozbalit. To je ta skutečnost, kterou si uvědomili nerozhodnutí voliči, a proto nechali balíček ODS ležet na volebním pultu.

Styl pravice - jako fraška.
Ten skutečný volební debakl ale utrpěla pravostředová Koalice. Na rozdíl od politické tragédie, jakou pro pravicového voliče pád ODS je, jedná se v případě bývalé 4koalice o frašku. O frašku proto, že 4koalice se programově definovala jako uskupení, které právě usiluje o změnu politického stylu.
To, co pak 4koalice v praxi politického stylu předvedla během pouhých dvou let, od voleb 2000, ještě předstihuje pětiletý sešup ODS!
Hanebný rozpor mezi propagovanými ideami a praxí pracovního stylu proto bil u Koalice ještě více do očí než v případě ODS. Bez ohledu na obsah obal, v němž Koalice svůj balíček na volebním pultu vystavila, vedl českého voliče k představě, že uvnitř je šunt, lidovecká kočka v unionistickém pytli.

Vysmátá levice.
Oproti centristům a pravici má levice v oblasti politického stylu přímo do očí bijící výhodu. Odmyslíme-li si ideologické jádro, jsou komunisté přímo vzorní Frídolínové. Nemají na triku žádnou sponzorskou aféru a vzhledem k tomu, že doposud nebyli ve vládě, nemusejí nést odpovědnost za žádnou praktickou politiku, nemuseli tedy ukázat, jaký vlastně mají styl práce. Vzpomínky na jejich "styl" práce před rokem 1989 pomalu ale jistě blednou a lidé místo otrockého řetězu vzpomínají jen na koryto, k němuž byli tím zapomenutým řetězem připoutáni. Na výše uvedených skutečnostech je pak založena celá volební taktika KSČM - obal s horním obrázkem plné mísy s čočovicí, aniž by byl vidět vespod ukrytý obrázek třídního teroru.
ČSSD je v obdobně výhodné pozici. Maléry, jimiž se jejich styl práce vyznačoval, plynuly jednak z nezkušenosti (diplomatická Zemanova a Kavanova faux pas na podzim 1998), nebo se pojila s komunistickou minulostí (případ Šlouf). A vzpomeneme-li si na případ exministra Svobody a jeho poradkyně Snopkové - oba čeká soud - musíme přiznat, že sociální demokraté finanční aféry svých prominentů nijak nekryli (nevím o tom, že by Zeman navštívil obžalovaného Svobody, aby s ním pohovořil - třeba o počasí).

Při každých volbách leží na volebním pultu před voličem programy jednotlivých stran zabalené do pracovního stylu té které strany. Nejen historická zkušenost s vládnutím jako takovým, ale i zkušenost z posledních 12 let, z praxe vládnutí především Klausovy ODS, pak vedla českého voliče k tomu, aby volil, jak volil. A to včetně 48 % těch, kteří právě kvůli obalu nechali všechno zboží ležet na pultě.

Příznivce pravice a hlavně fanatiky ODS bych chtěl upozornit, že toto není kopání do mrtvoly, ani drásání ran, ale nářek pravicového voliče.

Psáno v Praze 18. 6. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: