Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 20.6.2002
Svátek má Květa




  Výběr z vydání
 >LETECTVÍ: Štěstí nechť přeje odvážnému nezmarovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Radujte se, veselte se
 >VOLBY: Nekamenujme maličké? aneb Jak z toho ven...
 >EKONOMIKA: Stát, jemuž má smysl platit daně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Následky hovadismu odstraněny
 >PSÍ PŘÍHODY: Co dělat, když je vedro
 >POLITIKA: Vítězem voleb byla apatie
 >TÉMA: -Jsme všichni zrádci- z jiného úhlu.
 >POLITIKA: Špína a politika.
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (4)
 >POLITIKA: Vyhrála blbá nálada a spálená země
 >FEJETON: Romantický kanál
 >POSTŘEH: O výchově - sexuální
 >ZDRAVÍ: Opékání na slunci
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (14)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
20.6. TÉMA: -Jsme všichni zrádci- z jiného úhlu.
Jaroslav Teplý

Miroslav Beňo konstatuje ve svém článku 8.6.2000, že v Benešových dekretech 12,33 a 108 je právo nástrojem "odplaty", ne-li msty, že dekrety vytvořily podmínky pro institut kolektivní viny, jejímž důsledkem bylo, že pasivní část německé a maďarské menšiny byla okradena a vyhnána...nelze ani "argumentovat" poukazováním na Mnichovskou zradu a na "jiné státy" v poválečné Evropě...nelze na těchto argumentech budovat demokratický právní systém a spravedlnost a už vůbec ne dobré sousedské vztahy, které mají pro náš další vývoj nesporně klíčový význam...

Na štěstí je si vědom, že jeho názor určitě nebudou sdílet ti, kteří mají tragické vzpomínky na nacistickou okupaci, ale měl by vědět, že kdo se z historie nepoučí, bude si ji muset zopakovat.

Nejprve k podle politických korekčníků neexistující kolektivní vině. Němci si zvolili demokratickou cestou Hitlera a sudetští Němci jako občané ČSR pro něj masově hlasovali (cca 90%). Podařilo se jim, jak již zde bylo vícekrát citováno z Konráda Henleina, rozložit republiku tak, že byla zralá k likvidaci . Těch desíti procent sudetoněmeckých občanů, z nichž někteří měli dokonce odvahu před válkou proti nacismu demonstrovat, je třeba si vážit, ale po obsazení Sudet a pak ostatního českého území se už projevovat nemohli a vývoj situace nijak neovlivnili. Striktně posuzováno byla jejich osobní bilance asi taková: hlasovali proti, ale ničeho nedosáhli, ovšem zůstali velkou většinou anonymní. Šli do války, bojovali a válku prohráli. V případě vítězství by se ovšem byli tiše podíleli na výsledku. Nebyli také všichni Němci odsunuti, zůstalo jich původně asi 350 tisíc, z nichž pak většina postupně v pozdějších letech odešla sama, protože ze známých důvodů na tom byli ti odsunutí materiálně i občansky (unikli komunistickému režimu) nesrovnatelně lépe.

Myslím, že většina českých občanů nezasažených politickou korektností je přesvědčena o kolektivní vině německého národa, jak vyplynulo m.j. z jeho bezpodmínečné podpory nacistickému státu až do posledního okamžiku druhé světové války a také z německého uplatňování tohoto principu v praxi (na př.Lidice) a to i tam, kde o nějaké vině vůbec nemohla být řeč (vyhlazování etnických skupin).

Ale pokud se to někomu nelíbí, neměl by zapomínat, že kromě pojmu kolektivní viny nepopíratelně existuje i kolektivní odpovědnost, která se od kolektivní viny sice trochu liší, ale ve svých důsledcích jen velmi málo. Co platí pro nás, že jsme byli všichni každý ve své míře spoluzodpovědni za to, co se dělo za socialistického režimu t.j. i když jsme nebyli komunisty a neměli žádný vliv na rozhodování ve státě, nedokázali jsme se vzchopit k nějakému účinnému odporu proti teroristickému režimu, to platí nutně také pro Němce. Jejich odpovědnost je však nesrovnatelně těžší než ta naše, protože oni doslova řádili v celé Evropě a to měl být pouze začátek budoucího vyhlazování celých národů. Naše vlastní katastrofa (zničení demokratického režimu a úplné rozvrácení národního hospodářství) jiné země nezasáhla a její následky si neseme sami, ačkoliv jejím počátečním původcem není zase nikdo jiný než Němci, kteří do Evropy sovětský komunismus doslova přitáhli. Teď na naší katastrofě dokonce vydělávají.

Té odpovědnosti se nemůže nikdo vyhnout. Proto je tvrzení M. Beňa, že Benešovy dekrety postihly tisíce lidí, jejichž vinou bylo pouze to, že měli německou či maďarskou národnost a chtěli válku se svými blízkými přežít, v nejlepším případě naivní. Dobré sousedské vztahy, je-li opravdový zájem, se musí stavět na jiných základech.

Situaci lze také ilustrovat jinak. Někdy začátkem šedesátých let minulého století se změnila sovětská vojenská doktrina z obranné na útočnou, t.j. začala plánovat přepadení západní Evropy, na které se měla podílet i čs. armáda samozřejmě proti vůli velké většiny obyvatelstva a tedy i vojáků. Dejme tomu, že by bylo k nějakému střetnutí skutečně došlo. Měly by západní vojenské jednotky právo střílet na proti své vůli útočící a střílející a tedy "nevinné" československé vojáky? To by bylo bývalo nepochybně politicky nekorektní, povinností napadených států bylo přece se přesvědčit, kdo útočí z vlastní vůle a kdo k tomu byl přinucen a podle toho organisovat svou obranu!

To žonglování s kolektivní vinou je (nebo vlastně do nedávna byla) móda mezi politickými korekčníky a také prostředek k zastrašování protivníků v politických diskusích. Jakmile uplatníme hledisko odpovědnosti, je po zábavě.

13.06.2002


Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: