Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 20.6.2002
Svátek má Květa




  Výběr z vydání
 >LETECTVÍ: Štěstí nechť přeje odvážnému nezmarovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Radujte se, veselte se
 >VOLBY: Nekamenujme maličké? aneb Jak z toho ven...
 >EKONOMIKA: Stát, jemuž má smysl platit daně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Následky hovadismu odstraněny
 >PSÍ PŘÍHODY: Co dělat, když je vedro
 >POLITIKA: Vítězem voleb byla apatie
 >TÉMA: -Jsme všichni zrádci- z jiného úhlu.
 >POLITIKA: Špína a politika.
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (4)
 >POLITIKA: Vyhrála blbá nálada a spálená země
 >FEJETON: Romantický kanál
 >POSTŘEH: O výchově - sexuální
 >ZDRAVÍ: Opékání na slunci
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (14)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Kanada  
 
20.6. ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (4)
Petr Kertof

Jiný kraj, jiný mrav.

Byli jsme na návštěvě u jedněch známých, byl tam tzv. “kanadský knižní dýchánek” - jako je v Čechách pitka u někoho nebo v hospodě - v Kanadě mají ”knižní dýchánky.” Hlavní sponzor akce přivleče s sebou stovky různých knížek - zejména pro děti, a tyhlety knížky si potom všichni (včetně mnoha dětí klidně kolem 11 večer) prohlížejí.

Jsou k mání knihy, některý moc krásný - bohatě ilustrovaný, pochopitelně na křídovým papíře, základní knihy pro děti, který dětem vysvětlí evidentně to, na co rodiče nemají normálně vůbec čas, tj. jako namátkou pro děti: ”Malý rybář” - tahle knížka názorně obrázek po obrázku vysvětlí, co je to rybářský prut, za kterej konec se drží, jak se nahazuje, a proč se na konec dává nějaká návnada atd.

Nebo např. kniha ”Malý Basebolista” byla poučná - zvlášť pro mně, který o bejsbolu ví, že se hraje ve vícero jak 2 hráčích na hřišti, a to je vcelku všechno.

Zásadní poznatek udělal Davídek s paní domácí, jelikož za ni pořád chodil - protože si všiml, že mají malýho psíka, a s ním se chtěl seznámit.

Pořád jsem mu opakoval, poslouchej co říkají děti, abys pochytil něco z angličtiny. Davídek přišel asi za 15 minut, co byl opět s paní bytnou u pejska a šeptá mi: ”víš, jak se anglicky řekne HAF ?…To se řekne HUF” … a běžel zdokonalovat svoji angličtinu znovu …

Kanada je - a to údajně stejně jako celá North America (pochopitelně USA taktéž) hlavně konzervativní země. To je možná to, z čeho jsem byl nejvíc v šoku, jelikož např. elektronický platební styk - po modemu s bankou - jsem považoval za naprostou samozřejmost, ale není to tak úplně pravda, jelikož hodně mezi podniky se uznávají hlavně šeky. Prostě jakmile se jedná o peníze, všechno jde stranou, a pro každýho Severoameričana je nejbolestivější vydat za cokoliv vícero jak dolar. Kroutí se, vzdychá a trpí.

Tímhle kontinentem hýbou slevy. Můj známý si šel koupit hamburgra a nabídka byla : jeden hamburger za 80 centů, 2 hamburgry za dollar. Koupil si jeden (není to Kanaďan, je z Francie a byl tu ještě krátce )! Prodavačka na něj vyděšeně zírala, a snažila se mu vnutit ještě druhý, který přijde přeci jenom na 20 centů! Řekl, že nechce a odcházel pryč s jedním hamburgrem, jelikož dobře věděl, že dva by nikdy nesnědl. Tohle by Kanaďan NIKDY neudělal. Kdyby mu mělo být definitivně blbě, anebo měl ten druhej zahodit (ale to by taky neudělal - stálo to totiž peníze), koupil by tutově dva !… No nekupte to, když je to tak levný ?

Pokud jdete nakoupit do kteréhokoliv MALLu (tak se tady říká obchodním centrům), je prý nemyslitelný, aby jste nakupovali bez kupónů na slevy. To jsou kupóny z reklamních letáků, kterých týdně v Londonu do každého domu dodají nejmíň kilo. Leták obsahuje kupóny na slevy a všichni (prý i milionáři) jdou nakupovat hlavně to, na co zrovna mají kupóny.

Já jsem za černou ovci kdykoliv jdu koupit benzin. Vždycky, když jsem natankoval, jdu k pokladně a chci platit. Člověk za pultíkem přijme peníze a tázacím tónem pronese naprosto nesrozumitelnou vetu, která nemá s angličtinou evidentně nic společnýho. Abych nebyl za idiota, ležérně odpovím NO, a po zaplacení odcházím. Prodavač na mně vyjeveně zírá, ale nehoní mně, čili všechno je OK, jak se tady říká. Teprve po dvou měsících jsem odhalil, na co se všichni vždycky ptají - jestli sbíráme ”Air Miles,” což je karta (na všechno je karta), která se vyfasuje nevím kde, a na ni, za každý benzin u určitých pump, přibydou bodíky, a když je bodíků spousta, je možný získat (nebo doplatit) letenku na cestu někam. To není zas až tak převratný, jelikož v Čechách dělají benzínky podobný akce, je ale nemyslitelný, aby kdokoliv, kdo si koupí benzin, řekl, že nechce sbírat ”vzdušný míle.” To se zkrátka nestane …

Kanadskou oblíbenou zábavou je barbecque, což je rožnění masa na zařízení, který je specielně zkonstruovaný pro tento účel. Již jsem jeden ”piknik” tohoto typu v ”přírodě” absolvoval. Vypadalo to asi takhle:

Za městem je park, kterej je protkanej asfaltovejma chodníkama a sociálníma zařízeníma. V Kanadě je normálním zvykem jezdit autem všude, tedy i do parku a parkovat na trávě, pokud není jiný parkovací místo. Každá správná kanadská rodina (potažmo i my ve vleku našich přátel) táhne grill na kolečkách a strašlivou spoustu jídla a pití (hlavně nealko) kam až to dotáhne, což nemůže být příliš daleko, takže je to asi 100-200 m od místa, kde parkuje jejich plechový miláček.

Viděli jsme dokonce, jak si do tohodle parku za městem přivlekli skládací židličky, stolečky a dokonce i ubrusy. Všechno to přitáhnou na důmyslným vozíku…

My jsme byli za krajní trampy, jelikož jsme měli grill, pod kterým se topí dřeveným uhlím. Tohle je tady řidší varianta, ta víc oblíbená mezi kanadskými rodinami je grill, kterej má připojenou specielní propanbutanovou bombu a ohřev, tudíž nesmrdí, nekouří a vůbec to nedá tolik práce. Ono už todle monstrum přivízt na místo dá spoustu práce…

Potom se jenom čmudí a kochá, i když moc není čim, jelikož jste sice na trávě, ale pokud je alespoň trošičku slušný počasí, tak kolem vás čmudí svoje barbecque další desítky neštastníků, který jsou ale úplně šťastný, jelikož nikdy v životě neviděli nic jako přírodní oheň mezi kameny a široko daleko nikde nikoho.

Totální paradox, v zemi která je nejřidčeji osídlená na světe, ve Sprinbank Parku, London, Ontario, si výletníci doslova šlapou po hlavách …

Roztomilá příhoda se nám přihodila na našem výletě na Niagarské vodopády. Cestou jsme viděli obrovskou prodejnu aut na straně od dálnice. Sjeli jsme tedy z dálnice a jeli jsme se že zvědavosti podívat co a jak. Jen tak, jelikož jsme viděli stovky jeepů na ploše snad několika čtverečních kilometrů. Přijeli jsme k bráně, která byla samo sebou otevřená a v budce seděla nějaká ženská, já přijel ke vjezdu, zpomalil a rukou jsem ukázal, jestli můžeme jako jet, ona zagestikulovala, že jo (aspoň to tak vypadalo) a my jeli dovnitř. Nikdy jsem neviděl tolik nových aut pohromadě, všechny možný značky a dokonce - a to jsme ocenili, byly všechny ty auta otevřený, aby případný zájemce mohl vlézt dovnitř a vyzkoušet si co a jak.Tak jsme otevřeli a prolízali auta, a když jsme byli asi tak u třetího, tak zabrzdil obrovskej jeep přímo u nás a vylezla z něj ona ”vrátná,” všiml jsem si, že má na sobe uniformu nějaký ”Security” a pistoli u pasu a hlavně oči navrch hlavy !

Řek sem si - á, tady něco nehraje… Drsným hlasem se nás slušně ptala, jestli nám může pomoci a já odpověděl, že nikolivěk, že se jen tak rozhlížíme - což mám nacvičený, když vás někde loví prodejci a snaží se vám něco vnutit. Na můj bezstarostnej tón a slova, že se jen tak rozhlížíme vykulila oči ještě víc, a mně napadlo (v tu chvíli prvně), že to asi nebude prodejna, ale překladiště aut pro všechny prodejce že širokýho dalekýho okolí. A bylo to tak …

Paní na nás nevěřícně zírala ještě když jsme odjižděli a hned za náma zavřela pečlivě bránu, kterou měla asi normálně otevřenou, ale jsem si jist, že od týdle doby ji bude mít jistě vždycky zavřenou… No jo, není každý den svátek - ani v Kanadě.

Kapitola sama pro sebe je v Kanadě jídlo.

Obchody s rychlým občerstvením jsou doslova a do písmene na každým rohu, a pokud jdete ulicí, a už 10 domů nebylo nějaké rychlé občerstvení - něco tady nehraje. Asi jste někde mimo město.

V televizi jsou neustále reklamy na hamburgry, které samozřejmě vypadají všechny naprosto stejně (co by jste taky na hamburgru chtěli vymyslet novýho ne ?) a samozřejmě podle mně nemůže mít nikdo ani tušení, kterej hamburger z reklamy je zrovna kterej, a tudíž se mně hamburgrový firmy pletou jedna přes druhou. Nevím, jak jsou na tom Kanaďani.

Základ každýho rychlýho občerstvení (kromě hamburgrů) jsou hranolky - ”French fries.”

Byl jsem na služební cestě se spolupracovníky v restauraci, a všichni si objednávali nějaké jídlo (který firma platí - někdy) a já si objednal steak, a k tomu jsem řekl, že chci ”vařené brambory.” Servírka nechápavě koukala: Co jako? Ptala se mně, jestli bramborovou kaši - tak jsem čučel zase já a řekl, že pochopitelně ne, že vařené brambory. Zase nechápala. Kolega mně vyvedl z trapné situace a řekl, že zřejmě chci pečené brambory (pečená brambora ve slupce), s čímž jsem nakonec souhlasil. Ptali se mně kolegové, cože jsem to pořád chtěl? Říkám, vařené brambory přece. Oni nechápali… Nakonec po vysvětlováni jim to došlo, a prohlásili, že NIKDY v severní Americe není možno nikde obdržet vařené brambory. Neexistuje. Je přece směšný si myslet, že by někdo jedl jenom vařený brambory, che…

Výběr je jasnej (teď už to vím) - pečený ve šlupce (většinou je to jedna brambora v alobalu), bramborová kaše a pochopitelně - hranolky. Hranolky vždycky, všude a za všech okolností…

Ještě za několik hodin si ze mně dělali legraci a opakovali - ”vařený brambory” a smáli se jako blázni…

Jistě zajímavé bude pro někoho, jak se v Kanadě staví domy. Pro nás to byl další šok, jelikož zimy tady jsou samozřejmě daleko tvrdší než v Čechách. Už dům, ve kterým bydlíme, vzbudil mou lehkou nedůvěru, jelikož kdykoliv kdokoliv jde v prvním patře, vypadá to jako kdyby paralelně někdo šel i v přízemí. Celý dům je totiž postaven že dřeva. Zdi, podlahy, stropy, všechno je nějakej papundekl a kostrou toho všeho jsou ne dřevěné trámy, ale jenom fošny, prkna a prkýnka. Viděli jsme stejnej styl stavby u všech domů, který někde byly rozestavěný. Zvenčí - bytelná cihlová stavba - zevnitř králikárna polepená cihlama.

Ani se nedivím, že požárníci jsou tady tak oblíbený. Požární stanice má nejnovější a nejluxusnější barák, kterej jsem v Londonu viděl. Asi proto, že pokud tohle chytne, nic to nezastaví. Má to ale svoje nepopíratelný výhody, jelikož chlapík, kterej přijel montovat kabelovou televizi, měl jednu prťavou vrtačku, a tou provrtal barák skrz naskrz zvenčí, podlahama, stropama, všude. Na pohled všechno fakticky vypadá jako bytelná cihla, ale stačí zabušit na kteroukoliv stěnu či podlahu, a je po iluzi.

Máme krb, jenom jsem pořád nesebral odvahu v něm zatopit… Co když se něco někde zahřeje ?

… a pokračováni příště, doufám, že brzy (pokud nezatopím v krbu).




Další články tohoto autora:
Petr Kertof

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: