Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.6.2002
Svátek má Ivan




  Výběr z vydání
 >VOJENSTVÍ: Vrátili se s krvavými hlavami
 >POLITIKA: Chybí soucitná pravice
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Je to strašný
 >POLITIKA: Začala jednání o vládě - co přinesou?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina za adrenalinovým zážitkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Není voda jako voda
 >POLITIKA: Kopání do Klause
 >POLITIKA: Nelžete, pane Loewy.
 >ARCHITEKTURA: Extravagantní kostely 2
 >SPOLEČNOST: Čech z ulice má nadprůměrné znalosti o Evropě
 >POLITIKA: Jak má odcházet politik
 >ROZHOVOR: Kristian - houslista na disku?
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (17)
 >MEJLEM: Dvakrát o volbách po volbách
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Kam s nimi?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
25.6. ROZHOVOR: Kristian - houslista na disku?
Petr Holeček

Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi spojování taneční hudby a klasiky nelíbí. Nelhal bych, kdybych říkal, že nesnáším ortodoxní taneční hudbu. Co se povedlo houslistovi Kristianovi sice dech nevyrazí, jen uklidní - protože se jeho fůze tanečních beatů s leskem houslových strun vážně dobře poslouchá. Je to zase něco jiného a to je moc dobře.

Kristian (22) vážně umí housle ovládat. Aby také ne, vždyť skoro celý život čerpal z hudebního zázemí, které mu hojně poskytla samotná rodina. Otec Jan Vacek, který už v době, kdy se s Kristianem v jeho třech letech přestěhovali do Finska, vychoval řadu vítězů národních i mezinárodních soutěží, jeho matka, Finka Tuula Sivula, získala zase ocenění svých žáků. Kristian prošel hudebními školami v Oulu, Vaase, profesionálními orchestry, koncertním turné, maturitou na gymplu ve Vaase, finskou povinnou vojenskou službou a nakonec studuje v Českých Budějovicích III. ročník konzervatoře pod vedením svého otce. Na podzim roku 2001 navázal spolupráci s producentskou společností Skoksy studio, kde realizoval své první demo Scherzo Tarantelle od polského houslisty a skladatele Henryka Wieniawskeho. Slušného hudebního pojetí klasické houslové hry a tanečního základu, který upravili Radovan Lust s Michalem Habrdou, se ujal vydavatelský kolos BMG se zájmem o další spolupráci. Jak to s ní bude, jak to je s houslemi na tuc-tuc poli a proč tomu tak vůbec je, jsem si povídal s Kristianem a kluky ze Skoksy studia, Radovanem a Michalem.

Kristiane, cítíš se spíš jako Fin nebo Čech?

Víš, to je takový těžký. Studuju tady, všechno mám tady, jsem prostě Čech. Ale těch šestnáct let ve Finsku taky udělalo svý, nechalo to následky…

Radovan: Já říkám - je to takový finský Jihočech.

Jak moc velký vliv na tebe měli rodiče?

Jsme hudební rodina, oba dva učí hru na housle. Otec je profesor, máma učitelka na hudebce. V pěti letech jsem začal s mámou, v osmi letech mě housle učil táta. Máme to v rodině, odmalička jsem slyšel, jak na to někdo vrže, tak to dělám taky.

Spojuješ hudební styly?

Spojuju.

Proč?

Všechno se musí zkoušet, myslim si, že je to vývoj. Vždyť už i Metallica nebo Scorpions hráli s klasickou filharmonií, pak tady máš syntetickou hudbu. Pořád se to vyvíjí. Teď vlastně elektronická hudba spojená s klasikou - není to žádný novátorství, s tím vlastně přišla první Vanessa. Cítím, že je v tom potenciál, že s tím můžu něco dělat dál, něco sdělit lidem. Samozřejmě taky hraju klasiku.

Klasikou něco lidem nesdělíš? V té něco chybí?

Klasika je hodně kultivovaná a není pro některé lidi tak výbušná. Když to přeženu… dva dýdžejové udělaj stejnej randál jako padesátičlenný symfonický orchestr.

Rozdí je tedy v místě? Padesát lidí se nevejde na klubové pódium?

To ani ne, je to jiný směr - klasika je složitá, není komerční a má hloubku, musíš se na ní soustředit. U popu to je jinak, u toho klidně můžeš mejt nádobí. Mnoha lidem nesedí. Tohle co dělám mužeš poslouchat jen tak a přitom to má něco z účinků klasiky.

Jaký je rozdíl v pozici člověka, který by chtěl vydat desku ve Finsku a u nás?

Já tam sice žil, ale tuhle komerční scénu moc neznám. Je to asi něco jako u nás, tam se vydává spíše u menších nezávislých labelů, do velké vydavatelské firmy nemá skupina moc šancí prorazit.

Jak myslíš, že tvůj projekt přijme české publikum? V jakém rádiu bude třeba singl nasazen?

V tomhle já nemám moc přehled, mohl bys Radovane něco říct?

Radovan: Tak promo i PR se vlastně ještě připravuje. S rádii je to tady hrozně těžký, tady jsou všichni playlistovaný a hudební ředitelé to dělají tak, že si přečtou žebříčky zvenku a podle nich teprve nasadí skladbu do rádia. Neznámá česká věc má smůlu, protože si zrovna nepřečetli, že je někde v žebříčku. Bude to docela boj, někam to dostat. Je to dělaný pro široký publikum, tim směrem to teda půjde. Jaký rádia a jak se toho chytnou je stále ještě ve hvězdách.

Všechny skladby na albu teda budou mít taneční základ?

Radovan: S tím jsme taky počítali, že se v létě vždycky hrajou v rádiích tanečnější věci, takže i vydání singlu je tak trochu načasovaný. Na připravovaném albu budou i pomalejší, relaxační skladby, které budou mít jiný směr, jinou hloubku. Ta tanečnost v Tarantuli, v té myšlence předělat Wienianskiho, byla už od začátku, takže by to mělo být přijatelné i pro lidi, kteří klasice moc neholdují.

Co myšlenka Metalliky, že přiblíží rock klasikům a klasiku rockerům?

Michal: U těch kapel to byl takový záchvěv, trend, který nenásledovali celou dobu. Ani Deep Purple a Metallica v tom nejeli dál. Tady to tak není, není to úlet. Jde o to udat tenhle směr jako takovej.

Radovan: Mě ty housle baví, my už jsme se setkávali s klasickými projekty. Kristiana jsem po pulroční spolupráci oslovil s myšlenkou takového projektu, protože my děláme také věci a on zase dobře hraje na housle - není to nic vypočítaného. V budoucnu bysme třeba chtěli vydat album, které bude mnohem klasičtější nebo i s moderními prvky. Housle a moderní prvky.

Jak to vypadá s první dlouhohrající deskou?

Michal: Tak na koncepci alba se zatím pracuje, nevíme doposud ještě ani název.

A koncepce bude spočívat v předělávkách klasiků, které se vrhnou do tanečna?

Radovan: Ne, budou tam i autorský věci. Bude to deska s moderními prvky, ale nejen v techno stylu. I s povolnějšími smyčkami, s hip-hopem a tak. Některé skladby budou možná hraničit i s industriálem. Naopak tam můžou být i akustičtější nástroje. Aby to celé bavilo a mělo náladu.

Jste v Česku první, kdo na tomhle poli takhle experimentuje…

Radovan: Nechtěl bych někomu křivdit, ale oficiálně jsme s Kristianem první.

Nebude ti Kristiane vadit, že tě většina lidí bude škatulkovat k houslistce Vanesse Mae?

Já myslím, že škatulkovat přímo ne. Jde v obojím případě o housle s moderní hudbou. Vanessa má svůj styl a já taky. To je jako kdyby někdo porovnával Bacha s Mozartem.

To samozřejmě, ale lidi to stejně budou škatulkovat.

Michal: Lidi to budou škatulkovat. Když je budou potřebovat, tak si je udělaj.

Radovan: Ale když člověk trochu houslím rozumí, tak ví, že každý houslista má jiný výraz nebo tón. Jak Kristian tak Vanessa. Ta už o nás samozřejmě ví, dvakrát jsme se s ní už sešli. Dostala singl, byla v pohodě. Oba dva hrají jinak, ale lidi samozřejmě budou vyžadovat nějaké přirovnání.

Kristian: Fakt je, že Vanessa s tim přišla asi první. Prošlápává tuhle cestičku v moderním světě. Stejně ale není tenhle směr nějak vyčerpaný. Je tady hodně co hledat.

Inspiruje tě nějak Vanessa?

Michal: Prodejností…

Kristian: Já jsem jí slyšel, mám od ní asi čtyři alba. Hraje výborně, ale že bych si od ní vzal extra příklad, to zase ne.

A kdo tě z velkých skladatelů ovlivnil. Podle čeho vybíráš, jaký skladatel na desku půjde?

Tak my se vždycky domlouváme společně, konzultujeme to. Ta Tarantule se nám docela povedla. Wienianski je romantik, ale ta se mi zrovna moc nelíbí. Mně se nejvíc líbí asi baroko - to vedení polyfonního hlasu... To je dosud nepřekonaný, to co udělal Bach, Händel, Vivaldi, to je úplně dokonalý.

Jaké skadatele budete ještě předělávat?

Myslím, že v tuhle chvíli to zatím není důležitý, hlavně že jsme udělali tu Tarantuli a do konce roku doufejme bude dlouhohrající deska. Záleží na okolnostech, třeba si zlomím ruku a uvidí se… Děláme i jiný věci než je Tarantule, která má sice dobrou atmosféru, ale děláme i jiný věci, neříkám, že je tahle skladba nejlepší.

Co myslíš, že by sám Henryk Wieniawski říkal na tvůj cover?

Byl by možná překvapený, ale kdyby věděl kam se svět dostal, tak by to pochopil. Byl by určitě i povznešený tím, že se jím někdo zabývá.

Jaké jsou rozdíly mezi finskými a českými konzervatořemi?

Já jsem nestudoval ve Finsku konzervatoř, já jsem chodil jen na hudebku, základní uměleckou školu. Teprve v Čechách jsem v roce 2000 nastoupil na konzervatoř v Českých Budějovicích. Myslím, že tady jsou žáci na vyšším stupni. Ve Finsku je sice Sybeliova akdemie, ale tady je vyšší úroveň techniky studentů. Finská Sybeliova akademie dosáhne stejného stupně jako naše HAMU nebo JAMU. Ve Finsku není takový zájem hrát na housle jako tady u nás a také tam není tolik lidí jako tady… Klavír tam má naopak o dost vyšší úroveň. Česi mají v houslích velikou tradici.

Kolik máš houslí?

Já mám jedny. A pak menší, ze kterých už jsem vyrostl. Jinak máme doma hosulí pro každého dost…

Máš nějaký sen, kterého bys chtěl dosáhnout?

Chci dělat to, co mě baví. Dělat hudbu a provozovat jí.

Kolik ze dne věnuješ houslím?

Snažím se o průměr tři hodiny, ale jinak záleží na náladě a dalších okolnostech. Není výjimkou, že zkouším třeba pět hodin v kuse.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům Neviditelného Psa?

Každý si poslechněte Tarantuli a nemějte žádné předsudky ke kombinaci houslí a moderní hudby.

Díky za rozhovor.

Kristian - Tarantule (BMG 2002, 4:16)

Kristian vystoupí živě v úterý 25. června od 18 hodin v restauraci Casa mia v Praze. Bude zde probíhat rovněž vernisáž obrazů a kreseb - výstavu zahájí Kateřina Stočesová. Jste srdečně zváni. Ke slyšení bude nový singl Kristiana -Tarantule a další jeho autorská skladba.

Více informací o projektu naleznete na: http://kristian.zin.cz/.




Další články tohoto autora:
Petr Holeček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: