Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 26.6.2002
Svátek má Adriana




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Vyvrtejte si svoje dělo
 >BALÓNY: Jak to začalo... a pokračovalo
 >LIDŠTINY: Zoufalci Greenpeace v poli.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Záhada kolem rozzlobeného čtenáře
 >PSÍ PŘÍHODY: Co je zajímavé a co není
 >SPOLEČNOST: Zmražené dítě
 >TÉMA: Klonování lidí je na obzoru
 >MEJLEM: Test za trest
 >MEJLEM: Ohlasy a názory
 >AMERICKÉ LISTY: Pes a pojišťovna
 >POSTŘEH: Cizí slova
 >ZDRAVÍ: Nemoc králů
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (5)
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (18)
 >VOJENSTVÍ: Vrátili se s krvavými hlavami

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
26.6. PSÍ PŘÍHODY: Co je zajímavé a co není
Ondřej Neff

Očurávání patníků, to je součást pracovní náplně každého psa. Nepotřeboval bych osmnáct let soužití se psem, abych to věděl. Všímám si, které předměty si Bart vybírá k podpisu, ostatně, co taky jiného mám při procházce dělat, když kráčím přírodou a Bart si to metelí přede mnou.

Zajímá mě otázka kritérií. V zásadě se k podpisu hodí vše vyčnívající, ovšem to, že něco vyčnívá, ještě neznamená, že bude podepsáno. Také je zjevné, že Bart podepíše to, co podepsal některý pes před ním - ovšem tím se problém jen odsouvá: co přimělo toho původního psa, aby zvedl nožičku?

Co ovšem je bezpečně určeno k podpisu, to jsou haluze a větve ulámané prudkým větrem.

V uplynulých několika dnech jsme je nacházeli na cestě často, po prudkých nočních bouřách. V jiných místech země vichr vyvracel stromy, tady na vršku Mrázovka sem tam ulomil větévku, jen v houštinách za Mövenpickem rozlomil vzrostlý akát.
Jakmile leží větev na silnici, Bart k ní okamžitě běží a zvedne nad ní nohu.
Ta větev nemusí být velká, stačí skutečně jen větévka. Rozhodující je zřejmě fakt, že tento předmět tady včera nebyl a dnes tu je - rozhodoval by moment novosti. S novostí souvisí nápadnost - pochopitelně, že haluz pohozená na vozovce bije do očí a každý si jí všimne. Ovšem Bart podepisuje i haluze ležící v trávě.

Možná ale, že je v tom nějaká prastará zvířecí magie.
Třeba je Bart v jádru duše pořádkumilovný a rozčiluje ho, když vítr láme větve. Nesnáší nepořádek. A když spatří důsledky takového neřádného chování, zvedne nohu a... čárymáryfuk, zmiz, nezdobo!
Nejspíš ho ale baví počurat něco, co před ním nepočural nikdo jiný.
Takto se stává prvočuračem.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: