Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.6.2002
Svátek má Lubomír




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >NÁZOR: Navrhuji aneb každému co jeho jest
 >POLITIKA: Blbá nálada uvnitř ODS?
 >POLITIKA: Proč neuspěla Koalice
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála Karmelitské ulice
 >PSÍ PŘÍHODY: Může za to dlouhý ubrus
 >ÚVAHA: K čemu jsou Balbíni?
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (6)
 >SPOLEČNOST: Súmrak hypermarketov na Slovensku
 >KOMENTÁŘ: Vina - nevina
 >O KNIZE: Historická depilace
 >SPOLEČNOST: Právo-neprávo
 >FEJETON: Dřeváky klapal lesní vlak
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (20)
 >ZDRAVÍ: Omlazovací účinky anýzu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Kanada  
 
28.6. ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (6)
Petr Kertof

Rozhodl jsem se, že další pokračování mých postřehů o Kanadě musí být nějak optimističtější, jelikož
předchozí části vždycky něco parodovaly, kritizovaly, či zesměšňovaly způsob života, tolik typický pro North America.
Řekl jsem si tedy: dost kritiky, je třeba zmínit něco pozitivního, tedy dnešní povídání o Kanadě
bude veskrze pozitivní (tedy - skoro), a pokud máte trpělivost, prosím pokračujte ve čtení.
Jedním že zásadních pozitiv v Kanadě je v porovnání s ČR bankovní sektor (to je asi bankovní sektor
ČR v porovnání s kteroukoliv zemi na světě, že ?).
Pokud chcete žít velmi slušně v Kanadě, máte jenom jednu volbu - velmi slušně platit všechno, k čemu
jste se zavázali. Existuje specielní instituce (myslím společná pro celou severní Ameriku), která
sleduje jednu jedinou věc, ale o každém člověku, který se kdy na půdě tohoto kontinentu vyskytl - tou
věcí je tzv. "Historie kreditu" (Credit history). Dlouho (skoro půl roku), mi trvalo, než jsem
pochopil (a to netvrdim ze zcela a beze zbytku), co to historie kreditu je. Nevíte co ? Žádné
strachy, vysvětlím to obratem. Historie kreditu je děsně roztomilá věc, na které závisí, jestli vám
někdo někdy v budoucnu svěří jakýkoliv obnos, za který byste se nemuseli zaručovat vlastní hlavou.
Funguje to tak, že cokoliv vám kdokoliv půjčí na dobu delší než asi 3 týdny, spadá pod jakousi
organizaci ktera se zabyva historii kreditu. Například: platíte kabelovou televizi. Zařízeno je to
tak, že platíte vždy měsíc pozadu (to kvůli placeným kanálům s choulostivou tematikou, například -
tomuto věnuji speciální kapitolu v historii mých kanadských zápisků - takže hlavně pánové, máte se na
co těšit - ale upřímně vzato, puritánská země, jako je Amerika, je všechno, jen ne příznivkyně
otevřené erotiky). Platíte tedy kabelovou televizi měsíc pozadu, a to JAK platíte se každý měsíc
vykazuje tehle specielni instituci. Samozřejmě, že platby za kabelovou televizi se pohybuji kolem
maximálně $ 100, takže žádná zásadní sláva to není, situace je zajímavější, pokud vám někdo (jako
mně) financuje auto, za které se měsíčně platí nejméně 200 dolarů a opět, jako v předchozím případě,
každá platba je vykazovana. Tedy, abych byl přesný, pokud platíte přesně to, co máte a nebo více než
máte a v termínu, nebo před termínem, neděje se nic, a taky se myslím nic extra nereportuje, ovšem,
zcela opačný případ nastává, pokud se zpozdíte a nezaplatíte, byť například o den později, potom se
žhaví dráty a reportuje se jako o život. Jo jo, pořádek musí bejt (říkal již Švejk a neměl o něčem
takovémto ani potuchy).
Tenhle přistup má ale několik zcela zásadních výhod (pro toho - samozřejmě - kdo vždy a za všech
okolností zaplatí do posledního centíku to, co se má).
Tou výhodou je "Kreditní karta." Na obyčejnou VISA kreditní kartu je třeba v bance mít složeno po
urcitou dobu cca 90 000 KČ, a potom jsou služby vaše, (takhle tomu bylo pred nedavnou dobou, jsem si
ale jist ze dneska to uz nemusi byt pravda). Hmmmm, v Kanadě je tomu malininko jinak. Tady totiž
stačí mít dobrou "Credit history," což v kostce znamená (jak jste už dávno pochopili) býti spořádaným
občanem. Platit svoje závazky v terminu a včas. Pokud tenhle sport dodržujete, jako již relativně
mladí Kanaďané máte šanci získat kreditní kartu (myslím tím, hned, jak začnete být výdělečně činní).
Tedy, pokud jste důvěryhodní (C.H. - credit history), banka vám vystaví kreditní kartu a výše
"kreditu" je počítána jen podle toho, jak moc vám banka věří. Na počátku je to asi "jen" $ 3000, ale
samozřejmě během několika málo let je kredit klidně až 20 000 $ i vicero. Funguje to tak, že pokud
máte kredit 3000 $ (a tohle minimum má každý "důvěryhodný" Kanaďan - pokud já tedy někomu kdekoliv na
otázku, jaké je číslo moji kreditní karty odpovím "nemám" je evidentně zděšen a nechce se mnou dále
konverzovat - ale u mně je to jiná historie) můžete nakoupit cokoliv a kdekoliv bez jakéhokoliv
omezení (a kreditní karty by v Americe braly i hajzlbáby, pokud by tu nějaké byly - omlouvám se za
ten termín) do výše kreditu tedy 3000 $. Banka vám na konci měsíce pošle vyúčtování - tedy to, že
dlužíte tolik a tolik, a že musíte tento měsíc (a samozřejmě i všechny následující) zaplatit cca 5% z
dluzne castky plus nějaký úrok z teto částky. Urok, je samozrejme neco cemu se za dob nasich dedecku
rikalo "lichva", tedy (ruzne podle drzosti bankovnich domu) neco od 18 do 23 % rocne z dluzne castky.
Urok je ale pochopitelne prepocitan na promile za kazdy den kdy dluzite. Neutecete.
Shrnuto a podtrženo, Kanadane nemusí nikde žádat o rozsáhlé půjčky, aby si mohli cokoliv koupit, oni
prostě jdou a koupí si to. Banky dokonce delaji i to , ze pokud jste "spolehlivy" klient sami od sebe
vam nabidnou nejakou pujcku - na cokoliv - u ktere snizi urokovou sazbu i na treba jen 10%. Tahle
pujcka muze byt klidne i 20 tisic dolaru.
Branou k úspěchu v budoucnosti je pouze a jedině "Credit history." Kreditní historii každého
Američana tedy buduje hlavně a především schopnost platit správně a pravidelně závazky, plynoucí z
jeho kreditní karty.
Dalo by se asi říci, že celá severní Amerika žije permanentně na dluh, ale všichni jsou spokojeni a
jásají … (a ani nevycházejí do ulic z mávátky - jenom si věší kanadské vlajky na domy, a to velmi
často) a nikoho to neboli, koneckoncu, proc by melo ne ?
Další veskrze pozitivní věcí je "mortgage" - hypotéka - na dům (byt atd.)…
Nepodnikal jsem žádná hloubková pozorování ohledně těchto dlouhodobých půjček na bydlení, ale fakta,
která jsem posbíral jsou následující:
Dům si nikdo nikdy nestaví (pro rypaly - pochopitelne ze nekteri lide si domy stavi). Není samozřejmě
na hlavu, aby ho to vůbec napadlo, ale hlavně by vůbec netušil JAK. Nejběžnější formou nabytí
soukromého majetku je dům, který někdo postaví (rozsáhlá realitní kancelář) a vás uloví coby kupce.
Všude, kam se podíváte jsou cedule, že to či ono je na prodej a je jedno, zda se jedná o osamělou
farmu nebo dům ve městě, či byt v paneláku (a paneláky tu taky mají - jenom nevypadají úplně jako
paneláky). Tedy, chcete-li koupit některou takovouto nemovitost, máte na výběr doslova SPOUSTU všech
běžných bank, které se předhánějí ve výhodách, aby vás mohly financovat. K důvěryhodnosti stačí jenom
jedna jediná věc - ano, tušíte správně, jelikož jste četli pozorně předchozí pasáž - kreditní
historie.
Pokud se kvalifikujete do dalšího kola (a to je, pokud platíte své závazky v pořádku a včas - a já
hňup jsem si dlouho myslel, že záleží na tom, kolik, jak často atd. přichází na váš privátní účet -
to je věc, která nikoho nezajímá ani zbla; je úplně jedno, kolik vám zbývá při placení závazků na
živobytí, tyhle věcí jsou prostě jen a jen vaše věc a nikomu do nich nic není), pak vyjde úplně na
stejno, zda kteroukoliv nemovitost "jen" rentujete a nebo splácíte hypotéku. Rozdíl v ceně je
nepostřehnutelný… měsíční splátky jsou stejné. Je jenom na vašem uvážení, zda si můžete dovolit
platit "jen" apartman a nebo Town house (ten máme my) anebo House (tedy samostatný dům).
Náklady se zvyšují (pokud platíte hypotéku) jen o údržbové poplatky a plyn, či elektřinu.
Kanaďané (alespoň tak to teď pro nás vypadá) nevlastní všichni objekty, ve kterých bydli, jen z
důvodů jako je např. - že se chtějí častěji stěhovat - anebo často mění místo působení kvůli práci,
anebo se nechtějí vázat na 25 let k jednomu objektu. Pokud se ale takto rozhodnete, stačí jen jít,
podepsat kupní smlouvu a cca 25 let platit stejně, jako byste v tomtéž objektu platili stejně za
pronájem.
Myslím, že další z věcí, o které je třeba se zmínit je INTERNET a připojení na Internet. Pokud máte
kabelovou televizi (a tu mají ve městech všichni - nikdo nepoužívá antény - maximálně tak satelity),
můžete si zaplatit připojení na Internet přes kabelovou televizi. Dovezou Vám domu specielní černou
bedničku, která je na jedny straně připojena na kabel od kabelové televize a na druhé straně má
připojení Ethernetovou kartou (omlouvám se všem, kteří neví o čem mluvím: jedná se o standardní
metodu spojování počítačů do sítě). Rychlost, kterou tohle připojení na Internet dosahuje, je pro mně
prostě úžasná. Pohybuje se totiž od 300 - 800 kilobitů za vteřinu. To znamená, že jsem z Internetu
stáhnul soubor o velikosti 40 Mb za cca 5 minut.
Telefonní poplatky za veškerá lokální volaní jsou ZADARMO, no není to samozřejmě pravda, jelikož v
Severni Americe není nikdy nic zadarmo - tedy veškerá lokální volání jsou v ceně měsíčního poplatku
za telefon ( 20 $ ). Můžete lokálně telefonovat třeba 24 hodin denně a tyto hovory jsou všechny v
ceně. Tedy, pokud by jste využívali "jen" telefonního připojení na Internet, můžete být připojeni
lokálně non stop a je to stále v ceně…

Kapitolkou samotnou pro sebe je reklama. To, co se v Čechách považuje za vtíravou reklamu, je v
Kanadě úplná bezproblémová selanka, toho si nikdo ani nevšimne, pokud je reklama 3x za hlavni film,
něco se asi stalo! Běžným americkým standardem je v hlavním vysílacím čase do večerního filmu dávat
reklamu každých 10 minut alespoň na 3 minuty !!! a to už jsem si zvykl, tyhle věcí mi nepřijdou
divné, ale co mně definitivně položilo na lopatky, byla reklama na Euro 2000, viděl jsem jenom dva
zápasy, které jsme hráli a v obou byla vysílána reklama za hry a to tak, že zničehonic uprostřed hry
se obrazovka smrskne na asi jednu pětinu původní velikosti v rohu a zbytek pokryje reklama, která je
i s muzikou slogany atd.…Je samozřejmě zcela nemožný sledovat hru, jelikož na tom obrázku 7 x 7 cm
není vůbec vidět, jestli se i nadále hraje fotbal, anebo vodní pólo, zvlášť dobrý to bylo v momentě,
kdy jedno z mužstev útočilo a samozřejmě jsem tedy čekal, že to, o co fanoušci přišli bude opakováno,
hoho, ani náhodou, místo toho bum - další reklama.
Co se obsahu reklamy týče, je to podobný jako v Čechách - něco je pěkný, něco je strašný, ale řekl
bych, že agresivita reklamy a snaha přesvědčit vás o něčem, že něco, co je bílý, je vlastně černý, je
tady daleko výraznější. Jako příklad vybírám (a to si nevymýšlím ani slovo) reklamu na … původně jsem
si myslel na zeleninu, jak je zdravá a tak: Maminka tam krájí svému malému synáčkovi ze všech možných
a nemožných druhů zeleniny krásný panáčky, zvířátka, lodičky atd.… dítě jenom odmítavě a unuděně vrtí
hlavou, že tohle teda jíst nebude; reklama končí tím, jak si vytáhne něco z lednice a je to tu! Je to
rohlík, a v něm je nacpanej párek a komentátor úplně vážně tvrdí, jak samozřejmě v hot-dogu od týhle
firmy je daleko víc vitaminů a zdravých surovin, než v celé čerstvé zelenině … A většina lidí tomu
skálopevně věří.

Příště : Kniha


Další články tohoto autora:
Petr Kertof

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: