Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.7.2002
Svátek má Prokop




  Výběr z vydání
 >UMĚNÍ: MILČA EREMIÁŠOVÁ (krajkářka)
 >PRAHA: Smutná křižovatka
 >POLITIKA: Na jak dlouho konec kapitalismu v Česku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Absurdní loutkové divadélko
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motiv pro detektivku
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes? Lepší jsou dva psi!
 >POLITIKA: Šance na kultivaci politiky v Česku
 >OHLAS: Přistupujme k technologii se špetkou skepse
 >SPOLEČNOST: Budou nám vládnout profesionální občané?
 >SPOLEČNOST: Kopírování CD
 >V Boleslavi vědí, jak na Romy
 >ZE ŽIVOTA?: Setkání
 >ZAHRADA: Co dělat v červenci (4)
 >ZDRAVÍ: Co a kolik pít?
 >MROŽOVINY: Americké kořeny sovětského tanku T-34

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
4.7. PRAHA: Smutná křižovatka
Jiří Wagner

Čas od času jezdím vyřizovat něco do jedné firmy v severopražské čtvrti Prosek a vystupuji na zastávce za křižovatkou ulic Vysočanská a Prosecká.

Křižovatka je prostorná a přehledná, ze dvou jejích stran stojí paneláky ("poeticky" pojmenované jako sídliště Prosek I, II a III), na dalším rohu je supermarket Billa s přilehlou vietnamskou tržnicí, na protějším rohu je lesnatý remízek, za nímž je roztomilý románský kostelík svatého Václava s hřbitovem a dál se čtvrť drobí do křivolakých ulic lemovaných vesměs rodinnými domky. Kolem kostela a přes lesík si tak často krátím zpáteční cestu na autobus. Pěšinky lesíku samozřejmě neslouží jen ke zkracování cesty lidem pospíchajícím na zastávku, ale jsou také eldorádem dětí na horských kolech.

Když přijíždím, autobus staví až nějakých dvě stě metrů od křižovatky, ale přestože je vidět široko daleko, vždycky raději dojdu až ke křižovatce, na níž jsou přechody pro chodce řízené semafory - přebíhání čtyřproudé a poměrně frekventované silnice se nevyplácí, přesto často vidím lidi, kteří natolik spěchají do supermarketu, že jdou z protější zastávky rovnou za nákupy. Buď spěch, nebo zbrklost při sjíždění z remízku na kole, nebo prostá dětská neopatrnost ale vedly k jedné tragédii, jejíž památku jsem se teprve nedávno odhodlal vyfotografovat.

Přímo na rohu křižovatky, pod svahem z lesíku, je totiž malý kříž neustále obložený čerstvými květy, vedle nichž se choulí malý plyšový pejsek. Na křížku je fotografie malé, sympatické dívenky a pod ní je napsáno:

JITKA TAUFEROVÁ
*13.4.1988 +24.9.2000

Co k tomu dodat? Bylo jí dvanáct a půl a zřejmě vletěla pod kola projíždějícího automobilu. Pravou příčinu se asi nikdy nedozvím, pátrat po ní rozhodně nebudu. Ostatně, jak mi říkaly pracovnice z oné firmy, poměrně nedaleko je prý také jeden pomníček, tentokrát se však jedná už o muže pokročilejšího věku.

Holčičky je mi líto, chlapík si za to patrně mohl sám. Dospělí se často chovají jako děti, těžko však najdeme dítě, které by jednalo jako dospělý. Vždyť ty široké, přehledné silnice tak lákají a člověk si nějaký ten důvod ke spěchu vždycky najde. V pátek začaly prázdniny, tak jen doufejme, že dětských pomníčků nepřibude...



Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: