1.7. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
DOBRÁ RADA NAD ZLATO
Dnešní úvahu předkládám shovívavým čtenářům, ty nesmiřitelné možná odradím. Je to jen námět k přemýšlení o postojích a polohách. Ne, nedoufejte v nějaké sposťačinky, řeč bude jen o postoji k životu a polohách myšlení.
Už delší dobu pozoruji a účastním se debat na Neviditelném psu. Je to trochu jako droga, často se rozčílím nad drzostí pisatelů, kteří si dovolují mít jiné názory než já a přesto nedokážu odolat . Zdá se, že v tom nejedu sama. Některé komentátory znám z mailů, některé osobně, u dalších jen odhaduji věk, profesi a způsob života. Jako psychologická studie to není špatné, jen člověk nesmí zapomínat, že i on je objektem zkoumání.
V poslední době na Psu přitvrdilo. Předvolební a povolební doba nám zamíchala malými šedými buňkami ( ten Poirot vážně nemá chybu) a stáváme se zběsilými. Neustále dokola omíláme téma, které jsme měli možnost ovlivnit úplně jiným způsobem než planými debatami- aktivní politickou prací, interpelacemi, osobním příkladem, čímkoli. Z určité bezmoci pak pramení ztráta smyslu pro humor, radosti ze života a práce a vůbec něco, co bych jako okorálkovaná vědma nazvala pozitivním myšlením.
Každý, komu tenhle trend nepřipadá nejšťastnější je poctěn radou :" Když se ti to nelíbí, tak to nečti ". A právě tato rada mne donutila k psaní.
Stejné doporučení můžeme slýchat v různých podobách. " Pohoršuje tě porno v trafikách? Tak choď jinudy. Vadí ti Nova - přepni na jiný program. Vietnamské tržnice ti nevoní - nakupuj u Versaceho".
Zdánlivě moudré a jednoduché řešení. Pro mne opravdu jen zdánlivě. Fakticky totiž podobné rady zahání jedince s vlastním názorem do defenzívy, nedává mu možnost diskuse, zlehčuje jeho myšlenku do podoby kverulantství .
A já se ptám - kam až lze tolerovat obecnou svobodu? Až k situaci, kdy se ti méně průbojní budou plížit postranními uličkami, mlčet a stydět se za svou odlišnost od davu? Není snad rozumnější přijímat podobné názory jako náměty k zamyšlení a případně i jako podněty k činům? Opravdu neexistuje optimální střed mezi anarchií a diktaturou, ne politickou ale lidskou ?
Protože v každé úvaze by měl být alespoň jeden příklad a jedna řečnická otázka, tak tady je - jak se zachováte, když vám v restauraci číšník řekne :" Když vám to nechutná, tak ať vám uvaří doma vaše stará něco lepšího"?
A komu se moje dnešní zamyšlení nelíbí, ať to nečte J
A.Pilíková
| 
