Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.7.2002
Svátek má Prokop




  Výběr z vydání
 >UMĚNÍ: MILČA EREMIÁŠOVÁ (krajkářka)
 >PRAHA: Smutná křižovatka
 >POLITIKA: Na jak dlouho konec kapitalismu v Česku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Absurdní loutkové divadélko
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motiv pro detektivku
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes? Lepší jsou dva psi!
 >POLITIKA: Šance na kultivaci politiky v Česku
 >OHLAS: Přistupujme k technologii se špetkou skepse
 >SPOLEČNOST: Budou nám vládnout profesionální občané?
 >SPOLEČNOST: Kopírování CD
 >V Boleslavi vědí, jak na Romy
 >ZE ŽIVOTA?: Setkání
 >ZAHRADA: Co dělat v červenci (4)
 >ZDRAVÍ: Co a kolik pít?
 >MROŽOVINY: Americké kořeny sovětského tanku T-34

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
4.7. SPOLEČNOST: Budou nám vládnout profesionální občané?
Ivan Brezina

Václav Havel v novoročním projevu varoval před "úzkým bratrstvem", v jehož rukách prý se soustřeďuje ekonomická, politická a mediální moc. Měl tím sice na mysli sekretariáty politických stran, ale jím propagovaná "občanská společnost" může být pro budoucnost demokracie v Čechách stejně nebezpečná.

John Grimond před časem v listu The Economist napsal: "O občanské společnosti se všude mluví tónem, který nás nenechává na pochybách, že jde o Velké Dobro. Nikdo ale vlastně pořádně neví, co to je." Politologové se shodnou jen na té nejobecnější definici. Občanská společnost je podle ní přímou účastí občanů na chodu společnosti, zahrnující všechny formy dobrovolné veřejné aktivity mezi jedincem a státem. Problém ale je, že do toho vejde cokoli. Když se parta skinheadů vydá "na lov cikánů", je to sice kriminální čin, ale vlastně i občanská aktivita. "Mafie, feudální vládci, finanční spekulanti, neoliberální myslitelé, korporace, spin-doktoři z public relations - ti všichni jsou součástí fascinující diverzity občanské společnosti," shrnuje Azíz Choudry v časopise Gatt Watch.

Ukradená nálepka

Vynechme ale extrémní příklady. Není pochyb o tom, že spontánní "zdola" vycházející občanské aktivity jsou základem zdravého fungování společnosti. Zajímavé ale je, že od včelařských spolků, charit, dobrovolných hasičů či ochotnických divadelníků řeči o občanské společnosti neuslyšíte. Nefilozofují, ale pracují. V Čechách má plná ústa "občanské společnosti" jen malá skupinka levicových sociálních a ekologických aktivistů. Několik jmen "profesionálních občanů" se v médících opakuje stále dokola. Neustálým rituálním omýláním změnili ideu občanské společnosti v prázdnou frázi a vytvořili optický dojem, že jejími jedinými reprezentanty jsou právě oni. Pravicové a konzervativní občanské iniciativy založené "zdola" (například Jihočeští taťkové, Občanský institut či Selský rozum) se do jejich exkluzivního klubu samozřejmě nevejdou.

Pojem sám se navíc stal posvátnou krávou. Kritizovat profesionální občany znamená riskovat podobně jako ten, kdo byl před rokem 1989 proti socialismu. Přihlášením se k občanské společnosti naopak dodáte zdání legitimity a důvěryhodnosti prakticky čemukoli. Klasickým příkladem této etiketní krádeže byly třeba "občanské" právní hlídky, které v září 2000 v režii organizátorů pražských protestů proti globalizaci sbíraly kompromitující materiály proti pořádkovým silám.

Orwellovská škola

"Všichni jsou sice občany, ale někteří jsou většími občany," mohla by znít parafráze Orwelovy Zvířecí farmy. Zatímco politik musí být zvolen, profesionální občan odvozuje své právo mluvit do všeho kolem sebe z faktu, že vlastní občanský průkaz. Ve svém "občanství" se pečlivě cvičí - důkazem je třeba Škola občanské iniciativy Hnutí Duha, v níž se naučíte vedení kampaní, fundraisingu, lobbyngu či manipulaci médií. Profesionální občan odmítá špinavý svět "mafiánského kapitalismu" a zločinné politiky mocichtivých stranických sekretariátů. Staví proti němu čistý svět pokrokových občanských aktivistů, nezištně prosazujících vznešené cíle. Ondřej Neff nedávno v Lidových novinách poznamenal, že členové politických stran jsou považováni za "občany druhé kategorie". "Politické strany a občanská společnost nestojí v protikladu, protože pluralitní systém politických stran je produktem občanské společnosti", oponoval aktivistům jeden z čtenářů Neviditelného psa.

Hlas ulice

O občanské společnosti mluví její věrozvěsti jako o "prohloubení demokracie", ačkoli jim vlastně jde spíš o její zničení. Tvrdí totiž, že nepotřebujeme "partokracii" volených politiků a nepotřebujeme vlastně ani volby - občané si prostě budou o všem rozhodovat sami. Systém založený na neomezené moci nikým nevolených občanských hnutí je ale jen oprášením "vůle lidu", dělnických výborů a uličních samospráv.

Hloupí voliči ale bohužel rozhodují jinak, než by si občanští aktivisté přáli. Ti se proto mohou dostat k moci jen mafiánským obejitím demokratických mechanismů. Klasickým příkladem této "nepolitické politiky" byl puč v Literárních novinách, na kterém se v létě 1999 podíleli hlavní čeští věrozvěsti občanské společnosti. Ačkoli v řádném výběrovém řízení na šéfredaktora zvítězila Lenka Jungmannová, osmašedesátníci v čele s Ludvíkem Vaculíkem volbu anulovali a do čela listu si nadekretovali profesionálního občana Jakuba Patočku. Causa Literárky se tak stala mementem, naznačujícím že cesta občanských aktivistů k moci může být stejně temná, jako hrob Lájoše Bácze či svědomí Pepy z Hong Kongu.

Varování z Brandýsa

Letos na jaře napsala "skupina intelektuálů" Václavu Klausovi dopis, ve kterém se jej vyptávala na čtyři roky staré záležitosti kolem jeho mimosoudního vyrovnání s televizí Nova. Odpovědi prý budou zařazeny do Zprávy o stavu demokracie, kterou připravují občanské iniciativy. Akci zorganizovali notoričtí petenti Rychlík, Vaculík a Patočka, kteří se obklopili stafáží kverulantstvím dosud nezdiskreditovaných tváří. Hřebejk, Smoljak a další to profesionálním občanům sežrali i s navijákem. V médiích pak dopis obhajovali jako “legitimní otázku voličů politikovi“, ačkoli cílem bylo mimo jakoukoli pochybnost zničit nenáviděného Klause.

Ještě varovnějším příkladem prorůstání profesionálních občanů do politiky je pakt Čtyřkoalice s aktivistickými skupinami, známý jako Brandýský deklarace. Hana Marvanová a Cyril Svoboda v něm loni v září přislíbili aktivistům tři a půl miliardy korun a změnu některých zákonů tak, aby "občané" získali větší moc. Nikým nevolení aktivisté by tak například ovládli Českou televizi - Rada ČT by totiž podle Brandýské deklarace nebyla volena poslaneckou sněmovnou, ale "přímo delegována nejvýznamnějšími občanskými sdruženími". Je to patafyzická představa: o vysílání veřejnoprávního kanálu rozhodují organizátoři antiglobalizačního násilí Piorecky a Dvorská spolu s levicovými extrémisty z Nesehnutí!

Já tobě, ty mně

Letos na jaře chtěla Hana Marvanová doplnit místa na kandidátce Koalice "nezávislými osobnostmi" právě z okruhu Brandýského fóra. Její bizarní nápad sice nakonec zkrachoval, naznačil ale, že profesionální občanství může být skvělým výtahem do politiky. Hnutí Duha se Dvoukoalici vzápětí odvděčilo, když se v sérii novinových článků a tiskových zpráv pokusilo těsně před volbami zdiskreditovat její politické rivaly. "ODS sytematicky a dlouhodobě likviduje životní prostředí", horlil signatář Brandýského paktu a šéf Duhy Jan Beránek. Za příslib peněz a moci se tak "nezávislí aktivisté" změnili v politické lobbysty. Jejich úzké napojení na Koalici dokazuje i člen Duhy Daniel Vondrouš, který je zároveň poradcem stínového koaličního ministra životního prostředí Libora Ambrozka. Podle Vondrouše se Koalice k občanské společnosti staví "prokazatelně nejpříznivěji". Kruh se tak uzavírá: Ambrozek totiž na oplátku pro profesionální občany požaduje od státu co největší finanční podporu. Kolik z ní asi dostanou včelařské spolky, charity a dobrovolní hasiči?

(Psáno pro Reflex a neviditelného psa)




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: